Palladin

Srdečně Vás vítám ve svém obchůdku "Manufaktura Pod Bouzovem"

Jako malý kluk jsem vyrůstal ve středně velkém městě na Severní Moravě, kde mají lidé moc rádi perník (ne, ne ten pečený), ale bydleli jsme v rodinném domě v klidné části na Zátiší, takže někdy říkám, že jsem vyrůstal skoro na vesnici. Měli jsme malé hospodářství, kočky, psa, slepice, zahradu, za humny les, louku, nedaleko rybníky, a hlavně šopu! A do té mě to vždycky táhlo, protože tam byla spousta zajímavých věcí, které mě lákalo vyzkoušet. Šopa vždycky voněla těžko popsatelnou směsí vůní i pachů: olejem, dřevem, benzínem, senem, pšenicí. Měl jsem moc fajn dědu, který byl bývalým důlním technikem, a vždycky mi ochotně vysvětloval, které nářadí je na co, jak se s čím zachází a pokaždé mě nabádal, že když si něco z šopy půjčím, že to mám zase vrátit tam, kde jsem to našel. A já jsem to v drtivé většině případů nechal ležet někde na zahradě nebo v garáži, ale děda měl svatou trpělivost.

Pak jsem odešel studovat do Olomouce a 13 let bydlel na sídlišti v paneláku. Celou tu dobu jsem ale věděl, že tohle není pro mě a čím dál více mě to táhlo zpátky do přírody, takže jsme si s přítelkyní koupili více než 100 let starý dům na vesnici. Tentokrát už nebydlím "skoro na vesnici", ale úplně na samém konci opravdové vesnice, v malebném údolí pár metrů od lesa. Stačí vylézt kousek na kopec a mám výhled na hrad Bouzov.

"Na baráku" je pořád co dělat, opravovat, vylepšovat a vyrábět, a tak jsem se obloukem vrátil k tomu, co mě před lety učil děda. Většinu věcí, které jsem vyrobil, jsem vyrobil "do domečku", postele, poličky, stoly, šteláře, botníky... Ne vždycky se všechno povedlo v kvalitě, na kterou bych mohl být pyšný, ale časem jsem nabral zkušenosti a moje výtvory občas zaujaly některou návštěvu natolik, že řekla: "To je hezké, to bych si i koupila." 

Po nějakém čase jsem se tedy odhodlal, že si zkusím splnit svůj sen živit se něčím, co mě baví, a rozhodl jsem se začít své výrobky nabízet. Není to tak, že bych se stal řemeslníkem na plný úvazek, pořád mám své zaměstnání a práci se dřevem beru jako příjemnou relaxační činnost, u které si úžasně odpočinu a ještě můžu někomu jinému udělat radost. 

Všechny mé výrobky jsou do značné míry originály, nejedu podle nějakých šablon a už z podstaty a vlastností dřeva je každá věc jedinečná. I když mám vybavení, se kterým bych mohl vyrobit leccos, nejvíc jsem se našel ve výrobě prkýnek na krájení a servírování. Je možné, že se v nabídce objeví i jiné věci, vyrobil jsem třeba dvě masivní truhly, ale přítelkyně mi je zakázala nabídnout, takže mé současné plány se točí téměř kompletně kolem prkének.