Patrície.P

 Už jako malou holčičku mě bavilo vzít si pastelky do svých malých rukou a jen tak namalovat to, co mne zrovna napadlo. Ať už to byly omalovánky, nebo čistý bílý papír a já si jen tak v tichosti doma nebo ve školních lavicích kreslila, jelikož mě to naplňovalo. Jako malá jsem si to ještě neuvědomovala. Dělala jsem vše s takovou láskou a byla jsem "tady a tedˇ", nenapadlo mě v té době řešit, že bych se tím mohla živit, nebo se o to více zajímat. Jakmile jsem s s ubývajícími roky rostla, věci v mém životě se měnily a já úplně zapomněla na to, co mě v děství nejvíce bavilo.. Až někdy koncem roku 2009 jsem si právě uvědomila, co je pro mne nejdůležitější. Zjistit co mně říká srdce a vrhnout se za tím. Život jsem zavrhla, byla jsem natolik plná negativity, že jsem už neviděla to krásné co na světě je. Pomalu ale jistě mi byla dávána znamení, ale já je ignorovala. Potřebovala jsem vidět určitý důkaz - jak bych to tak řekla. Potom vstoupili do mého života lidé, kteří mi pravdu ukázali a díky nímž jsem na cestě, a více a více blíže cíli: Být naprosto sama sebou a milovat se taková, jaká jsem. A práve když mohu malovat, jsem sama sebou (a to naprosto). Je mi jedno zda se to lidem líbí, či nelíbí. (Ale když líbí, jen mi samou radostí "skáče" srdce). Zda jsem v tom nejlepší, ba naopak špatná. Když kreslím, cítím se tak naplněná láskou a v totální přítomnosti, že z toho nic špatného vzejít nemůže.

Tak, z tohoto příspěvku Vám tedy může být známo, že mezi mé záliby patří: Malování. Je to můj sen, můj cíl. Nabídnout Vám pozitivní obrazy, které jsou prý tak magnetické, že na ně musíte koukat a usmívat se. :)