Sedět nad vzory a barvami, potichu číst nálady, co se zkoušenými kombinacemi tvoří a odžít si o samotě radost, když najdu to, co jsem vlastně hledala :) Jednou za čas potřebuju několik hodin téhle terapie. Nejde si ji urvat na úkor jiných lidí, lze ji jen dostat jako čas odpočinku.
Látky a jejich kombinace, to chce čas a klid. Umím zvládnout život i žensky rychle, ale tohle ne. Tolik volného času zatím nemám, takže když už se najde nějaký ten podvečer mezi večeří a druhou večeří, tak mi občas přijde na pomoc tu papír, tu vlna a háček, tu plst a korálky, tu bavlnka na výšivku, abych nezakrněla a mohla to ze sebe dostat ...
Tvoření
V hodinách zaklubaných do nitek a myšlenek
objevíš nový světadíl, který se zobrazí
jen na mapě tvé fantazie.
A pak
jako průkopníci odjakživa museli hledat cestu,
i ty se vydáváš. Opatrně pomáháš zrození,
ještě krok, ještě steh,
raději nedýchat.
Radost se rodí z údivu.
Divíme se znovu,
že světadíl z fantazie je na dosah.
Společný den
Kolem stolu
v otázkách, v nadšení, v ladění nálad i barev,
nastává vztahové spojení vrstev,
lidský quilt,
pomalu, trpělivě a pevně prošívaný,
tvořený podobami tak různorodými,
a přece - navzdory všemu –
quilt nejzázračnější …¨
Prož/šité dny
Ostrý hrot jehly učí opatrnosti.
Tenká neposlušná nit pěstuje trpělivost.
Nový střih vzbuzuje zvídavost.
Zvolit barvy, to chce rozhodnost.
Chybný šev učí přiznat chybu.
A člověk
v tom celém dění
prožívá i prošívá sám sebe.
Přátelská
Jsi na okraji, na hraně, až na přelomu,
nechce se ti ani dovnitř, ani domů,
nohou narazil jsi o poslední kámen,
nechceš říct vem to čert ani amen,
stojíš jako předěl vzteku s lhostejností
s pocitem, že nikdo neví, nepohostí,
svět už vidíš bledě jako prodejnu -
nic nebudu říkat, jen tě obejmu.
POD Zimní
Pod podklopem podzimu
se zraje do plnosti chutí, barev, plodů.
A k tomu daru trojímu
smí člověk na cestě přijít až k meznímu bodu.
Zastaví se a uvidí,
že není kam spěchat, že všechno se nedá,
anebo začne vrážet do lidí,
zběsile, se vzdorem, potom mu běda.
Pokojné cesty jdou přes hory zkrocení,
přes pokorné vřesy.
Podzim to ocení – a člověk pod nebesy?
Tichounce
Jako sílí vichr za tmy mrazivé,
jako hučí průtrž mračen brzo k ránu,
jako hejno vran křičí až s podivem,
tak žijeme často podle svého plánu.
Místo coby ztišili jsme všechno v sobě,
zatrnuli touhou najít správné volby,
(a nejen ty dnešní, ale dlouhodobě).
Na co zrnko v poli čeká po čas orby?