pellyvera

Látky a jejich kombinace, to chce čas a klid. Umím zvládnout život i žensky rychle, ale tohle ne. Tolik volného času zatím nemám, takže když už se najde nějaký ten podvečer mezi večeří a druhou večeří, tak mi občas přijde na pomoc tu papír, tu vlna a háček, tu plst a korálky, tu bavlnka na výšivku, abych nezakrněla a mohla to ze sebe dostat ...

Tvoření

V hodinách zaklubaných do nitek a myšlenek

objevíš nový světadíl, který se zobrazí

jen na mapě tvé fantazie.

A pak

jako průkopníci odjakživa museli hledat cestu,

i ty se vydáváš. Opatrně pomáháš zrození,

ještě krok, ještě steh,

raději nedýchat.

Radost se rodí z údivu.

Divíme se znovu,

že světadíl z fantazie je na dosah.

Společný den

Kolem stolu

v otázkách, v nadšení, v ladění nálad i barev,

nastává vztahové spojení vrstev,

lidský quilt,

pomalu, trpělivě a pevně prošívaný,

tvořený podobami tak různorodými,

 a přece - navzdory všemu –

quilt nejzázračnější …¨

Prož/šité dny

Ostrý hrot jehly učí opatrnosti.

Tenká neposlušná nit pěstuje trpělivost.

Nový střih vzbuzuje zvídavost.

Zvolit barvy, to chce rozhodnost.

Chybný šev učí přiznat chybu.

A člověk

v tom celém dění 

prožívá i prošívá sám sebe.

Přátelská

 Jsi na okraji, na hraně, až na přelomu,

nechce se ti ani dovnitř, ani domů,

nohou narazil jsi o poslední kámen,

nechceš říct vem to čert ani amen,

stojíš jako předěl vzteku s lhostejností

s pocitem, že nikdo neví, nepohostí,

svět už vidíš bledě jako prodejnu -

nic nebudu říkat, jen tě obejmu.

POD Zimní

Pod podklopem podzimu

se zraje do plnosti chutí, barev, plodů.

A k tomu daru trojímu

smí člověk na cestě přijít až k meznímu bodu.

Zastaví se a uvidí,

že není kam spěchat, že všechno se nedá,

anebo začne vrážet do lidí,

zběsile, se vzdorem, potom mu běda.

Pokojné cesty jdou přes hory zkrocení,

přes pokorné vřesy.

Podzim to ocení – a člověk pod nebesy?

Tichounce

 Jako sílí vichr za tmy mrazivé,

jako hučí průtrž mračen brzo k ránu,

jako hejno vran křičí až s podivem,

tak žijeme často podle svého plánu.

Místo coby ztišili jsme všechno v sobě,

zatrnuli touhou najít správné volby,

(a nejen ty dnešní, ale dlouhodobě).

Na co zrnko v poli čeká po čas orby?