Pražská kožedělní

PRAŽSKÁ KOŽEDĚLNÍ

Drazí přátelé,

ráda bych se Vám představila – jmenuji se Andrea a mou životní vášní je tvoření jakéhokoliv druhu. Dle mého názoru byla ruční výroba ve světě dlouho silně podceňovaná, převažoval konzum a lidé shromažďovali nekvalitní výrobky mizivé hodnoty. Avšak s posledními lety si můžeme povšimnout nové tendence a tou jest větší důraz na lokální výrobu, kvalitu a originalitu. A to jsou klíčové faktory, na kterých je má tvorba založená.

Ve svém volném čase se věnuji ručnímu šití výrobků z pravé kůže. Jsem velkým příznivcem retro/vintage stylu a ve stejném duchu se snažím ladit i mou tvorbu. V mém obchůdku si jistě vyberou ženy i muži, neboť jsou k dostání jak peněženky, penály, pouzdra na karty tak obaly na zápisník či pas.

Velká část výrobků je vyhotovena z usně menších rozměrů, od toho se také odvíjí velikost mých produktů. Jelikož je každý výrobek naprostým originálem, nemusíte se strachovat, že přijdete na firemní večírek a Váš kolega vytáhne z aktovky diář totožného designu.

Pokud Vás na mém fleru nezaujal žádný konkrétní výrobek, avšak má tvorba se Vám líbí, ráda příjmu podnět na výrobu na zakázku. Stačí mi napsat zprávu a můžeme se domluvit.

DOPRAVA

 Mé výrobky se do Vašich rukou mohou dostat dvěma způsoby:

1. Osobní převzetí v centru Prahy nebo v Dejvicích (po domluvě 30 Kč, stačí mne kontaktovat)
2. Prostřednictvím České Pošty (90 Kč)

TOP VÝBĚR

https://www.fler.cz/archiv-top-vyberu 

ÚRYVEK Z ČLÁNKU O MÉ MALIČKOSTI V RUBRICE FLER BYZNYS

Jaký je příběh vaší tvorby?

Ke kreativním činnostem mě to táhlo již delší dobu. Opravdu jsem se do toho ale pustila až během studia na vysoké škole. Nejprve jsem přešívala staré neforemné kousky oblečení ze second handů na moderní a stylové. Práce s textilií mě ale tolik nenaplňovala, a také mi chyběly potřebné nástroje. Měla jsem pouze starý šicí stroj, látka se mi rolovala a švy nevypadaly tak, jak bych si představovala. Tehdy jsem poznala svého současného přítele, a ten mě nepřímo inspiroval ke kožedělní tvorbě. V rámci svých kutilských experimentů zrekonstruoval historickou sekeru a neuměle k ní vytvořil kožené pouzdro. No a tím to všechno začalo: vzal mě do kutilského obchodu, kde jsem koupila první kousek kůže. Byla tlustá, běžnou jehlou  nebylo možné  ji propíchnout. A pak začaly improvizace: kladívkem jsem ťukala do páráčku, hřebíku či do vidličky na fondue. A tak vznikl první obal na deník, který dostala moje maminka.

Jaké to je, když usedáte k výrobě?

Ke svému „ponku“ vždy usedám s radostí! Baví mě ten proces, kdy z kožených kousků, na začátku vlastně neužitečných, vytvořím něco, co bude sloužit ke skutečnému účelu.

Nejdřív se pustím do měření a řezání, což je fáze, při které je potřeba hodně trpělivosti a pevných nervů. Není vhodné se snažit maximálně ušetřit materiál (jako když vykrajujete linecké cukroví a snažíte se, aby vám na konci zbylo co nejméně těsta) - vždy je lepší obětovat větší plochu kůže, ale mít maximálně kvalitní výřezy. Poté následuje fáze lepení jednotlivých kusů a ťukání otvorů pro nit. Tato část práce je poněkud hlučnější. Na závěr zbývá to nejlepší - dokončování celé kožené stavebnice za pomoci sedlářského stehu. Náhle můj výrobek získá pevnost a kvalitu: držím v ruce něco, co se dá pojmenovat a užívat.

Co si myslíte, že je pro tvůrčí proces nejdůležitější?

Proces jako takový se nikdy nesmí stát všedním. Je potřeba neustále tvořit něco nového, experimentovat a riskovat. Mezi takové své úlety počítám například tvorbu z netradičních barev, zhotovení několika pouzder na nože nebo pouzdra na sportovní pistoli. Mezi velké výzvy také počítám občasnou výrobu věcí z kožených zbytků a odřezků. Ten pocit, když se mi povede stvořit něco užitečného z „odpadu“, je skvělý!