Domů Profil prodejce re-ce-se
Pavel Tománek
  • aktivní prodejce od r. 2010
    Reaguje na objednávky obvykle do 16 hodin.
  • Dolní Lhota, ČR
  • 14342 prodaných kusů
  • 100% kladných hodnocení
Hodnocení: (2306) 100%
Nadšenci: 8478
Aktivita: aktivní
Prodáno: 14342
Registrace: 12.10.2010
Město: Dolní Lhota
Stát: ČR

re-ce-se

/ Prodávající
Novinky
1097585
17.3.2024 Na prérii se rozkládá indiánský tábor a vzadu za kopcem se objevují kouřové signály.
Indiánský taťka k synovi: "A dělej!" ukazuje na signály.
"Copak nevidíš, že už zvonilo?"

Pro indiány tu asi nic nemám. No, i když: Se to tu samozřejmě zase nevleze. To ty novinky nemůžou mít

Neseriózní obchod se seriózním zbožím. 

 

Ať žijí malíři!!!  

 

 

Není dobré podcenit ranní kávu. Vynechat ji může být životu nebezpečné. Zvláště pro vaše okolí. 

 

Nový demotivační hrnek pro ženy s návodem, jak prožít pohodový život.

 

Nový demotivační hrnek pro muže s návodem, jak prožít pohodový život. 

 

Demotivační hrnky pro ženy a pro muže s vtipným popisem, co všechno může pokazit "úžasný" den.

  

 Hmm, popsat profil. A ani nenapíšou který. Tak třeba levý. No asi začnu shora. Vlasy svázané dozadu ze zatím ještě nízkého čela, snad to tak dlouho vydrží, nadočnicové oblouky nevýrazné, znak vysoké inteligence nebo příliš klenutého čela, levé oko, rovný nos, většinu zimy neprůchodný, plné rty, jeden  horní a druhý dolní, takové to mezi rty a bradou, nevím, jak se to jmenuje a jestli vůbec nějak, mírně zarostlá brada, poslední rok náznak podbradku, který mne nesmírně se a re bez a. Zapomněl jsem na ucho. Z levé strany je to menší. Ale zase mám stejně velká prsa. Ale ty mám až pod profilem, tak je tady určitě nenajdete. 

Tady by asi mělo být něco poetického o tom, jak a proč obchůdek vzniknul:

Kupodivu obchod nevzniknul jako odbytiště přebytků tvoření během mé mateřské dovolené. Byl jsem prostě vyhoštěn z obchodu své ženy, protože by jí můj "humor" mohl odhánět zákazníky. Tady si prý můžu dělat co chci, fotit si zboží podle sebe a psát si k němu, co se mi líbí a to se mi líbí.

Tady by asi mělo být trochu chlubení, co všechno umím a jak všechno dělám:

Už od malička mne nebavily jakékoliv ruční práce. Babiččin šicí stroj mne nechával chladným, nechodil jsem pro inspiraci k mamince do skříně, maximálně k taťkovi pro drobné do kapes. Nenavštěvoval jsem žádnou uměleckou školu, ani kroužek či kurz, jen jednou jsem ve škole vlezl do špatných dveří a viděl holky něco plést z lýka. A asi i proto neovládám žádné výtvarné ani jiné techniky. Malovat vlastně vůbec neumím, nakreslím sotva medvěda za stromem (ale chodím do kurzu a už umím nakreslit snoplík a koprovou omáčku) a jsem rád, že přečtu svůj psaný projev. Bohužel asi jako jediný. Takže se vším, co vymyslím, jdu za svou ženou a společně to nějak vytvoříme. No, to jsem asi s tou poetikou přehnal. Popravdě mne žena většinou pošle někam (na tříokou kočku a mutanty ze dřeva čekám už devět let) a ostatní udělá podle sebe. 

Tady by mělo asi být napsáno, z čeho to vlastně vyrábíme:

Dřevěné věci jsou většinou vyrobeny ze dřeva.

Používáme dvě jakosti dřeva:

standard - minimálně 10% pravého dřeva, šiškový granulát, bramborový škrob, nejedlá sůl, strojně oddělené dřevo, masokostní moučka (když nedává Číňan u pily pozor a vlítne mu tam palec), stabilizátor E55, destabilizátor E56, hnědá hmota nejasného původu, vůně dřeva E12.32, barvivo na letokruhy

premium - což je až 70% pravého dřeva, recyklované protézy, neúspěšní účastníci tanečních soutěží, semletí červotoči, ale bez glutamátu a bez třísek

Veškeré dřevo je těženo v jižní Číně, zkráceně v Jičíně, takže jde o pravé české dřevo a myslím, že je to smrk. Tedy Google ten čínský klikyhák tak přeložil.

Všechny hřebíky jsou už jednou použité, žádný neměl nikdy rez ani jinou chorobu, nikdy je nerovnáme fyzickým násilím, maximálně jim domlouváme a vyhrožujeme. Jo a nevěřte místnímu hrobníkovi o jejich původu, toho taky brzy srovnám.

Všechny použité barvy jsou ryze přírodní, k ředění nebo zahušťování nepoužíváme žádná prefabrikovaná umělá svinstva ani sprostou vodu, ale hezky poctivou jíšku z domácích surovin a vodu Evian. Barvíme červenou - rajčátky, oranžovou - mrkvičkou, modrou - sýrem Niva, hnědou - neřeknu, černou - neřeknu s živočišným uhlím, zelenou - zelenou paprikou a žlutou - žlutou paprikou (papriky dohromady nemícháme, nejsme Babica).

Tady by měly být takové ty medaile, v jak zdravém a nezávadném prostředí výrobek vlastně vzniká, ale neumím je sem vložit, tak to popíšu:

Výrobky vznikají v nekuřáckém prostředí, bez použití jedovatých chemických a jiných látek, protože u toho ředidla je dost o hubu si zapálit, navíc kokain je drahý a na cigarety nezbyde.

Výrobky vznikají v prostředí bez zvířecích alergenů, protože většina zvířat z okolí je alergická na mne, krom vlka teda.

Při výrobě zboží nezaměstnáváme žádné děti, protože stejně neumí podepsat pracovní smlouvu a kdo dělá za bonbóny, není zaměstnanec.

Šetříme přírodu! Vše je vyrobeno z už mrtvých stromečků, co spadly na zem samy nebo vinou neznámého pachatele. Ctíme heslo Greenpeace: Zabij bobra, zachráníš strom. Nebo pokácej strom a zabiješ bobra? 

Třídíme odpad! Všechen toxický odpad a ostatní fujtajbly nosím daleko za plot k sousedovi a poctivě to tam třídím a rozděluji mezi záhonky s jahodami a rajčaty a nezapomenu ani na jeho kočičku (z té mám ale poslední dobou strach, jak se na mne ta 36 kilová potvora divně dívá třetím okem). Plastové nádoby od ředidel pálím ve velmi vysoké peci a zásadně v noci, abych sousedy neobtěžoval pohledem na hustý, černý kouř.  

Dobročinnost: Z každé koruny odevzdávám korunu na pomoc sirotkům. Dělám to dobrovolně, protože musím. Konto je mé ženy, je sirotek. Co mi zbyde, věnuji na podporu anonymních alkoholiků, kluci nezapomeňte, kdo se prozradí, vypadává z klubu.

Pár slov ke konkurenci: Rád bych naši konkurenci pomluvil a očernil, klidně i ohnědil, ale jsme tak bezkonkurenční, že není koho. A k těm, kdo si občas půjčí nějaký ten podobný motiv na podobnou krabici v podobných barvách, nechává mne to klidným, jsem přející člověk. Mám heslo: Boží mlýny melou pomalu, ale Serjoža vám semele prsty rychle.

 

 

 

Otázky co mne trápí:

Má Fler šerif koně? 

Tak tuhle otázku už mi zodpověděl šerifův kůň. Pan Darcy mimochodem. 

Kdyby byl Chuck Norris na Fleru, měl by Fler-rank přes 100? 

Tak tuto otázku už mi zodpověděl programátor. Taky neví. 

Co má Fler šerif v doporučených výrobcích na titulní straně?

Asi to ani nechci vědět.   

Co když je Fler šerif žena?

To už mi vysvětlila šerifova žena. 

Kde je sakra prezidentem Feliz Navidad? Je napsaný na všech plakátech a stejně to nemůžu najít.

Pořád pátrám...

Má Duch svatý pindíka?  

Pořád jsem nedostal jasnou odpověď, ale ty tři požáry našeho bazénu a žáby v posteli mi asi měly něco naznačit.   

 

Na Fleru je tolik babské lásky, srdíček, kzichtíků a milých komentářů, že to člověku v hospodě dá opravdu dost práce, aby se z toho zpravil (z je tam zprávně).

 

Oddíl citací a mouder:

Moudro: Když budete kutálet ovečku z kopečka, nebudete mít dole  beranidlo, jen poblitou ovečku.

Ovečka říká: Nevěřím v Boha, ale neříkejte mu to prosím.

Když ti práce nevoní, tak k ní nečuchej. 

Flérové moudro: Příliš dobrý fotograf - neštěstí nakupujícího.

 

Víte co dělá Admin, když už chce jít domů? Klikne na domeček v levém horním rohu pod nápisem KREATIVNÍ SVĚT.

Co si říct povzbuzujícího v den, kdy zemřete? Že zítra už se vám to určitě nestane.

Sranda je důležitější než peníze. Teda pokud je máte. 

Po celoživotních zkušenostech nakonec dojdete k tomu, že není důležité co děláte, ale jak u toho vypadáte.

Odkazy kam byste nešli, kdybyste měli ještě jednu volbu:

Pokud kliknete tady, vůbec nikam se nedostanete, opravdu nikam, ale stejně tam kliknete, když na to kliknout jde, že jo.

Pokud vás nezajímá, kdo mne vyhodil z obchodu, tak sem neklikejte.

Po kliknutí na pivní láhev, naleznete odpověď na to, proč jsem se nestal upírem nebo indiánem. 

 

 

Holubí dům (oddělení distribuce zásilek):

Pozor!! : Našel jsem u stadionu použitý kapesník se jménem Usain Bolt, kapesník jsem již vrátil, ale mám teď k dispozici opravdu rychlé holuby, co to zvládají doručit do druhého dne a ještě u toho dělají opičky. Musím jim ale obohacovat žrací směs uranem, tak je to trochu dražší. 

Chystám revoluci v cenách poštovného, teda snížení aspoň o 10-15 kaček, jak to bylo než zdražili krmné směsi. Zaměstnal jsem velmi levné ukrajinské poštovní kachny. Nevynikají sice rychlostí, ani spolehlivostí, ale zato miň unesou a více žerou. Může se stát, že balíček dojde prostřelený, pak zachránil život kachně a buďte rádi, pomáháte přírodě. Občas balíček donese prostřelená kachna, zalepte ji žvýkačkou a nekraďte olovo, docela na něm vydělávám. Občas balíček nedorazí, mám zákazníky rád, ale pečená kachna je pečená kachna.

 

 

Pozor! Poštovné zdarma! Při osobním vyzvednutí zásilky u mne doma. Když si to i sami zabalíte, nebudu účtovat ani balné! (balící papír s sebou samozřejmě)

 

 

 

 

TOPlist

 

V PŘÍPRAVĚ: Tříoká sousedova  kočka, místo hodin budeme vyrábět hodiny a půl, modrý slon, dvounohé židle za poloviční cenu, kabošony (sice nevím, co to je, ale zní to zajímavě), zjistím, co to je hrášková a liliová (ať nemusím pořád odpovídat, že polévky a saláty nevedu), židle s levným opěradlem (musí se postavit ke zdi), chystám se slevnit slevy (z 10% na 8%), perpetuum immobile, vepřovou vílu, podvodní kýlu, strouhátko na fixy, zmizík na varixy, nůžky na vodu, pondělní pohodu, brousek housek, konečna nekousek, vykadla broučků, do cukru moučku, díru v díře, tchyni v síře, vakuum do žárovky, rýmů do básní stovky…  

 

Nejsem plátcem DPH (ale finančáku to prosím neříkejte).

 

Pokračování tady.

 

  

Ruční práce je charakteristická svými drobnými nedostatky, nejsou to vady na kráse, ale právě tu krásu dotvářejí. Proto když má žena vytvoří dokonalý výrobek, na chvilku mi jej půjčí, abych jej udělal krásným. Někdy stačí, aby mi spadnul štětec, jindy výrobek nebo svačina. Takto vznikne originál, který máte jen vy.

 

Z mého druhého profilu/obchodu:

Ještě novější než nový hrnek pro...vlastně ani nevím pro koho. Zlého šéfa? Tchyni? Moc přísnou paní učitelku? Pijí ti pažraví slimáci kávu? Tamten pije becherovku, tam to nemá smysl.    

Nový hrnek pro čerstvé čtyřicátníky, s nezbytnými radami pro šťastný život po čtyřicítce.

Už ne tak nové hrnky pro všechny nevěsty a ženichy, s nezbytnými radami pro snesitelné manželství.

  

Málo nové hrnky pro čerstvé padesátníky a šedesátníky, s nezbytnými radami pro šťastné přežití stáří.

 

Hrnky pro čtyřicátnice a padesátnice. Samozřejmě také s nezbytnými a snad i vtipnými upozorněními a radami. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jestlipak víte, na co zemře zajíček? No to se dozvíte v jeho knížce.

 

Pokud hledáte knížku, tak klikněte zajícovi na pravé ucho. Ne, špatně, jeho pravé ucho. 

Svatební přání. Pokud jste zvědaví (nebo jste žena), co je uvnitř přání, klikněte na kočičku. 

  

Přání pro padesátníka a šedesátníka, pro více informací klikněte na červenou lentilku.  

   

 

Přání ke kulatinám pro ženy. Neklikejte kočce na ouška, nemá to ráda.       image

 

Lidem bez smyslu pro humor, nepříjemné povahy či přílišné náročnosti neprodávám! Obchod je pro mne formou přátelské výměny zboží za peníze a ta "přátelskost" je pro mne důležitější než ty peníze. Pokud máte rádi ryze profesionální přístup, nakupujte prosím jinde. *U větších nákupů nepříjemnost a náročnost samozřejmě nevadí.   

 

Pojďme se společně rozloučit s naší kamarádkou, která byla součástí starého loga Fleru a bezhlavě tu létala tolik let. Bohužel se nedokázala přizpůsobit novým nárokům naší rychlejší a přímočařejší doby a byla nahrazena modernějším a spolehlivějším modelem. 

Dlouho se snažila tomuto tlaku odolávat, při namátkových kontrolách dokázala díky svému souměrnému tělu bez hlavičky často oklamat kontroly předstíráním "už" příletu místo odletu.

Ale modernější metody družicového sledování pohybu ji uštědřily poslední ránu, jak si můžeme všimnout na odhaleném snímku trajektorie jejího letu. 

 

Naštěstí o naši včelku ihned projevily zájem dvě společnosti. První je čím dál menší letecký klub s názvem ČSA. Společnost nabídla Fleru výměnou za včelčiny služby 8 již nepotřebných Boeingů, což položilo základy nově vznikající rukodělné cestovní kanceláři Flertour (Proleťte s námi celý kreativní svět).

Druhým zájemcem je náhodný přepravce Česká pošta, která chce včelku využít opět jako logo, protože dle průzkumu mezi zákazníky, zmatená a bezhlavá činnost nejlépe vystihuje tuto společnost.  

 

Navíc se logo ČP ani nebude muset příliš měnit. 

 

A nyní si o naší včelce povězme pár slov:

Narodila se v malém úlu, 200 m od kapličky a 20,5 m od majestátné lípy někde mezi Dobruškou a Uherským Brodem. Matka byla prostá dělnice a otec pracoval ve strážní službě u hlavního vchodu.   

Otec na obrázku vlevo od toho vpravo (s větším kopím)  

Do školy chodila maličká E12005452256 (E značí číslo "vrhu" a ten zbytek je pořadí) přesně nevíme kam, ale ráda. Byla pilná, nic jiného jí jako včelce taky nezbývalo, ale po pár měsících jí bylo jasné, že na královnu to asi nedotáhne. Jak říkala její paní učitelka U51439567311, na učení prostě neměla hlavu.   

Školu dokončila taktak s odřenými tykadly. Pokoušela se totiž omylem opýlit masožravou rostlinu, a kdyby měla uši, tak by je už neměla. Pozvánka na vyšší úlčiliště ji velmi překvapila. Je nutno poznamenat, že tady měl spíše vliv její dělnický původ než studijní výsledky.  

Na její další život i budoucí kariéru měly zásadní vliv tři události. 

Je nutno říct, že ji škola už delší dobu nebavila. Jen co jí narostlo ochlupení pod křídly, začala místo na tabulky výskytu rostlin koukat na svalnaté samečky zápasící před úlem. 

Trubec Matouš byl její první láska. Byla okouzlena jeho nízkým bzukotem a vysokým sebevědomím. Zkoušeli svůj vztah před okolím utajit, ale Matoušovým kamarádům začalo být divné, že je neustále od pylu, přestože trubci nic neopylují. A tak se přestali skrývat, létali spolu za ruku a bzučeli souhlasem. Bylo to nejhezčí období jejího dosavadního života. 

Včelčina školní docházka začala dostávat první trhliny, především ve dnech od pondělka do pátku. Zvláště když objevila, že se dá držet i za jiné věci, než za ruku. 

Matouš by se chtěl se svou dvanáctistovkou (jak jí hrdě nazýval, neschopen si zapamatovat včelčino celé jméno)* sblížit ještě více, ale ona z nepochopitelných důvodů odmítala. Už jej to docela štvalo, neboť odmítání mělo dost bolestné následky. **

** mezi laickou veřejností se to moc neví, ale trubce pak dost bolí tykadla, jak můžete pozorovat na obrázku (trubec zachycen ještě v radostné fázi před nástupem bolesti, ale na tykadlech už je vidět, jak moc jej to bude bolet) 

* je nutno poznamenat, že jej z toho nelze vinit, neboť paměť trubců je pouze sedmimístná 

No a pak došlo ke druhé, převratné události v jejím životě. Ne, nebylo to to, na co někteří myslíte, nadržený Matouš ji nezbouchnul. Svěřila se mu se svou velkou obavou z otěhotnění a on jí se smíchem vysvětlil, že se vůbec nemusí bát, protože všechny včelky se rodí ze včelí královny.  

A tak se chudák malá včelka dozvěděla, že je adoptovaná. Toto hořké poznání ji trápilo. Celých několik minut. Pak jí totiž došlo, že adoptované jsou vlastně všechny včelky, včetně těch namyšlených krav z vedlejší třídy. A taky ji nesmírně  těšilo, že je dcerou královny. Tedy do doby, než jí došlo, že ty krávy taky.

 

S adopcí se sice vyrovnala, ale stejně to poznamenalo její další život, protože už nechtěla být dělnicí, nechtěla být stejná, jako ostatní včely. Vlastně vůbec nevěděla, co chce, ale určitě chtěla něco jiného. (Odkud to jen znám.  )  

Opustila školu, opustila rodiče a nastěhovala se do komůrky ke svému Matoušovi. Ihned se začala zajímat o všechny možnosti, které taková sice nedostudovaná, ale velmi iniciativní a odhodlaná včelka má. Matouš by spíše uvítal, kdyby se zajímala o jeho potřeby a potřeby domácnosti. Fantazírování jeho dvanáctistovky jej příliš nebavilo. Navíc měl plné zuby úlového matriarchátu a chtěl si pořádného patriarchátu užít aspoň doma.

Milou E12005452256 Matouš opravdu nemile překvapil, začala chápat, proč jsou trubci takoví přízemní letci a že Matouš je z nich nejpřízemnější. Nechtěla to hned vzdávat, ale několik týdnů společného soužití stačilo k tomu, aby přišla na to, že trubec musel vzniknout spojením slov trouba a blbec.

Ale co teď? K adoptivním rodičům se vracet nechtěla, na internát také ne, tak si sbalila svých pět a přemýšlela, kam vlastně půjde, a během toho přemýšlení tam i vyrazila. 

Rodný úl se jí pomalu vzdaloval za zadkem a před ní se rozprostíral svět nekonečných možností. Ještě kousek a dostane se tak daleko od úlu, kde ještě nikdy nebyla. Letěla kousek a dostala se tak daleko od úlu, kde ještě nikdy nebyla. Byl to zvláštní pocit, jakoby vše kolem ní bylo najednou jiné, barvy, vůně, vzduch. Když přeletěla celé řepkové pole, byl ten zvláštní pocit zase pryč. 

Chtěla letět dál a dál, poznávat neznámé okolí a byla by i letěla, kdyby ji nezastavila pampeliška při čelním nárazu. Stačilo k tomu kýchnutí a malinké přivření očiček. 

Tohle by mohl být konec včelčina příběhu. Tedy u všech včelek by to konec určitě byl. Ale jak jsem psal dříve, naše včelka je opravdu tvrdohlavá. (milé děti, přestože jste také velmi tvrdohlavé, tohle nikdy nezkoušejte, ani s pampeliškou, ani  s jinou liškou, tohle je pohádka, ve skutečnosti cokoli potká vaši hlavičku, dost bolí, od lopatičky po velkou násobilku)  

 

Když se na zemi začala probírat ze setkání s květinou, mlhavě viděla, jak se na ni z nebe snáší bílé padáčky pampeliškových semínek a mezi nimi i něco barevného. Slyšela jemné svištění padajících křídel a barvy najednou překryly celé nebe. A pak to zabolelo, protože mezi křídly bylo i tělíčko.

 

"Přeji příjemný den slečno, dovolte mi, abych se představil, jsem motýl E-manuel, a když už tady na sobě tak ležíme, napadlo mě..." nedořekl motýl, protože jej včelka přerušila slovy: "Okamžitě ze mne slez, bolí mě hlava." "Ach jo, to doma slyším pořád," zklamaně řekl a slezl E-manuel. "Já jsem včela a jmenuji se E12005452256. Co tady děláš, Emanueli?" "E-manueli, prosím. Odpočíval jsem na chmýří pampelišky, než mne něco sundalo. Byla to pořádná pecka, to musel být minimálně chroust nebo čmelák."       

 

 Pod slušivým domácím oblečkem se skrývá... 

 

Vět níže si nevšímejte, jsem jen líný si dělat poznámky jinam. 

tak jí nezbývalo, než jít do reklamy 

vzdálenou příbuznou včelky Máji, teda tuto skutečnost uvedla ve svém životopisu.  

 převčelit

 a pak poznala auto

 

 

 

Nový hrnek pro čerstvé čtyřicátníky, s nezbytnými radami pro šťastný život po čtyřicítce.

Nový hrnek pro všechny nevěsty, s nezbytnými radami pro snesitelné manželství.

Nový hrnek pro čerstvé padesátnice s nezbytnými radami pro šťastný život po padesátce.

 

 

Nové hrnky pro čerstvé padesátníky a šedesátníky. 

 

 

 

Představuji vám nové a samozřejmě moc vtipné přání pro všechny aktivní ženy od šedesáti do sto let věku.  Pro další podrobnosti, včetně textu, stačí kliknout na dopravní značku.  

 

 Zahoďte ponožky. Pro všechny muže i nemuže. Dárek, ze kterého budou mít opravdovou radost. 

.

 

 

 

 

 

 

 

Co sem koukáte, když je to tajné. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

.

Způsob dopravy
Zboží posíláme poštovním holubem. Když to neunese, vezme si kamaráda. Do padesáti metrů to roznesu sám, ale sousedi asi stejně nic nekoupí. Ale nebojte, určitě to dojde. Jo a do zahraničí neposílám, protože to neumím a on holub by se tam stejně nedomluvil. Přes zimu budu muset posílat vránu, pod 10 st. holub remcá a nechce lítat, tak pokud je vás už dost, pište k objednávce "bez překvapení". Bratři Slováci a hlavně sestry Slovenky, koupil jsem staršího holuba, co si ještě pamatuje slovenštinu, (no myslím, že pamatuje i němčinu a když se nacpe zkvašeným zrním, tak pokřikuje švédsky) tak pokud se vám něco moc líbí a jste ochotni zaplatit dražší zrní, napište. Bratranci Rusové, nepište, tam nedoletí.
Další prodejní profily
Komentáře
Pro přístup k této funkci se prosím přihlaste nebo se nejprve zaregistrujte.
Zboží

Další zboží od re-ce-se

Oznámit porušení pravidel tímto uživatelem.
Menu
--