Tomáš Jambor

"Vytáčení"užitkové keramiky na hrnčířským kruhu, jsem se začal věnovat v roce 2001. Přivedlo mě k němu zaměstnání v jedné rezidentní pražské čajovně, kde mi procházelo rukama jak nádobí mnoha českých hrnčířů, tak zboží z tradičních asijských čajo-keramických velmocí. Měl jsem rád svojí práci, a tak (byl jsem ovlivněn také japonským zenem, jehož jedna z disciplín je i obřadní podávání čaje) mi přišlo užitečné nabízet čaj spolu s nádobím, kterého budu tvůrcem. Tato příznivá konstelace spolu s lektorskou činností výtvarníka Cyrila Hančla, jehož čajové nádobí dotváří svou působností od poloviny devadesátých let inventáře českých čajoven, mi umožnila, že již v druhém roce praxe se mi můj sen začal plnit. Zázemí čajovny jsem časem opustil, abych mohl hrnčířské řemeslo vstřebávat v různých keramických dílnách a seznámil se se způsoby vypalování keramiky v pecích na dřevo. V povolání hrnčíře na volné noze jsem ale svoji budoucnost neviděl, našel jsem si zaměstnání v oboru zahradnictví a své vášni za kruhem se věnuji ve volném čase. Největší odměnou pro mě ale je vědomí, že se najdou lidé, kteří tak jako já, upřednostňují předměty, které vyrobili lidé, svýma rukama, hlavou a srdcem. Nebo jinak napsáno, svým umem získaným praxí a se zkušenostmi předanými od předků a předchůdců.