Domů Profil prodejce Doubravka9
Ludmila Doubravová
  • aktivní prodejce od r. 2010
    Reaguje na objednávky obvykle do 2 hodin.
  • Krásná Hora nad Vltavou, ČR
  • 608 prodaných kusů
  • 100% kladných hodnocení
Hodnocení: (209) 100%
Nadšenci: 714
Aktivita: aktivní
Prodáno: 608
Registrace: 10.12.2010
Město: Krásná Hora nad Vltavou
Stát: ČR

Doubravka9

/ Prodávající
Novinky
Žádné aktuální informace.


 

{#emotions_dlg.rose2}Vítejte {#emotions_dlg.rose2}

 

Šila jsem, šiju a šít budu, dokud to půjde. Našila jsem už mnoho kilometrů. Přiznávám, jsem závislá. Je to jako droga. Ale zdraví neškodná. Tedy kromě zad. Jinak je to činnost blahodárná pro duši. 

Mám ráda přírodní materiály, len, bavlnu, vlnu, hedvábí. U zimního oblečení nepohrdnu bavlnou s elastanem. Preferuji jednoduchost, pohodlí a kvalitu, přesně v duchu pořekadla že v jednoduchosti je krása. Kvalitní šaty z dobrého materiálu vydrží pět i více let.

Mám ráda léto, přírodu, posezení na zahradě, dobrou kávu a setkáváni s kamarádkami, jejichž společnost mě obohacuje a většina je stejně postižená jako já tvořením.

Nemám ráda plýtvání a hromadění věcí,  výrobky na jedno použití, záměrně  navržené tak, aby se rychle opotřebovaly a tím nutí člověka koupit další výrobek stejně špatné kvality. Nemám ráda lidi, kteří vysávají energii a jsou negativní.

Děkuji za vaši stálou přízeň a ze všeho nejvíce za vaše návraty, které jsou pro mě největší odměnou.

Doubravka

 

 Rony, můj věrný společník.

 

 


 


 

 

 

 

Klub "Tvoříme šperky z cínu" představuje své členy - Doubravka 9

Ahoj Doubravko,

protože člověk je tvor zvídavý a zvědavý, tak tě chci trochu vyzpovídat, abychom věděli, kdo vlastně tvoří pod nickem Doubravka

Doubravka je Lída Doubravová. Ještě než jsem se vdala, někteří manželovi kamarádi mi začali říkat Doubravko a to už mi zůstalo. Občas mám dokonce problém při dotazu na moje jméno říct to správné  a někdy se podepíšu omylem jako Doubravka Doubravová.

Každý jsme odněkud a ty na svém profilu píšeš, že jsi  z Krásné Hory nad Vltavou.  Zavál Tě tam osud nebo tam žiješ od narození?

Jsem tady zavátá. A opět za to může můj muž. Nebydlíme přímo v Krásné Hoře, to je naše „vesnička středisková“, ale na samotě u lesa v malé vísce s 26 čísly, kde se manžel narodil. Já jsem se narodila v Mariánských Lázních, žila jsem ale u babičky v obci 5 km od Marjánek, a jak jinak, na samotě u lesa. Ale od mých 14 let jsem vlastně až do doby, kdy jsem dostala invalidní důchod, bydlela v Praze na Žižkově. A do města už mě to opravdu netáhne, jsem tady šťastná.

Myslíš, že Tě místo, kde žiješ, nějak inspiruje v Tvé tvorbě? Nebo se utíkáš k nějakému vysněnému místu, jež je inspirací největší...

Původně jsem si myslela, že na tuto otázku odpovím jednoznačně ano. Ale pak jsem o tom začala přemýšlet a zjistila jsem, že nevím. Miluju přírodu, ale vytvořit kytičku nebo zvířátko nedokážu. Měla jsem to štěstí, že jsem díky rodičům procestovala už jako dítě kus světa a například v Egyptě a Africe jsem se cítila jako doma (myslím že  jsem v minulém životě byla krásná štíhlá  černoška  a dodnes obdivuju jejich jednoduchý, krásně barevný, mně blízký styl. Tak možná že i z těchto cest čerpám.

Provází Tě touha tvořit už od dětství? Anebo v Tobě tuto zálibu vyvolal někdo jiný nebo nějaká událost v Tvém životě?

Tomu se nešlo vyhnout. Babička šila, pletla, háčkovala, jedna teta byla mistrem v háčkování, takže u nás pojem „pikotka“ byl na denním pořádku, což vytáčelo maminku k nepříčetnosti a zanevřela na háčkování. Když jsem si uháčkovala svoje první šaty, komentovala to „hmm, hezký, máš tam pikotky?“ Ale maminka šila a pletla tak krásně, že to vypadalo jako strojové pletení. Takže v tomto prostředí to snad ani jinak nešlo. První šálu jsem upletla v 9 a první šaty jsem si ušila ve 13 letech.Celé v ruce, protože stroj byl zrovna rozbitý a já musela jít ráno v novém. Navíc se mi nikdy nelíbila konfekce, která byla v obchodech a tak jsem na celou rodinu šila a pletla a vánoční dárky jsem zásadně vyráběla, protože to co bylo v obchodech mě neuspokojovalo. Já jsem si moc přála vyučit se švadlenou. Měla jsem sny i o zlatnici nebo krajkářce, ale tam se dělaly talentovky. A to bych nedala ani náhodou. Když jsem dětem nebo později vnučce něco nakreslila, tak nikdo nepoznal, co to má být. A moje rázná maminka pravila ….žádná švadlena.  Nebudeš se celý život hrbit nad strojem. Dobře se učíš, půjdeš na ekonomku. Tu jsem z duše nenáviděla a záda jsem si zničila u stroje psacího, protože jsem psala dobře a rychle, tak za mnou všichni chodili,  když něco potřebovali napsat.

Máš to štěstí, že máš svou vlastní dílnu nebo Ti k tvorbě musí stačit nějaký koutek?

Mám štěstí. Při přestavbě domu se ze starého včelína vybudoval malý atelier pro syna Jakuba, který je restaurátor a řezbář.  Ale protože on potřebuje velké prostory, které už má, tak já ho postupně vytlačuju. Už mi patří ¾ . Je mi tam báječně, v zimě naláduju kamna, zapálím si svíčku a svět okolo mě přestane existovat. A v létě zase otevřu všechna okna a dveře a nemusím mít puštěnou odsávačku.

Pomáháš si k soustředění na práci nějakou muzikou nebo máš ráda ticho a klid? A pokud něco posloucháš, co to nejčastěji bývá? Doporuč nám něco...

Ráda poslouchám Český rozhlas dvojku. Pokud mám potřebu změnit kulisu, pouštím si třeba Spirituál kvintet, swingovou muziku, jazz nebo i klasiku. A někdy mám ráda úplné ticho. Zkoušela jsem poslouchat audio knihy, ale to se potom přistihnu, že mě děj moc vtáhne a víc poslouchám,  než tvořím.

   

A co knížky, filmy a ostatní umělecká tvorba – co tě dokáže nejvíc potěšit?

Bez knížek bych nemohla žít. Mám velikou knihovnu a neustále jí doplňuju, letos jsem dostala od dětí k narozeninám čtečku, tak se s ní sžívám. Je to šikovná věcička, například nemusím v ruce držet těžkou bichli v posteli. Také někdy mívají knihy dost nešikovný formát a špatně se drží. Protože to je místo, kde pravidelně čtu, bez toho bych neusnula.  Ale ne všechno co bych si ráda přečetla je v elektronické podobě. A kniha je kniha, co si budeme povídat. Moc ráda chodím do divadla, ráda se podívám na pěkný film. Ale tam jsem hodně vybíravá. V posledních letech se nejraději dívám na filmy optimistické, vtipné. Špatných věcí je okolo nás dost, na to už nemusím chodit do kina.

 Dokážeš relaxovat stylem „hodím vše za hlavu“ a těšit se z něčeho, co není práce a pokud ano, co to je?

Moc mi to nejde  ale učím se. Když už si sednu na zahradu, a kochám se, tak mi najednou padne oko na záhon a už vstávám, protože vidím plevel. Já musím někam odjet, abych všechno vypustila. Jinak mě pořád tahá něco za ruce. I když jedu v létě na Orlík se koupat, tak po hodině povalování jsem nesvá, jestli už bych se neměla vrátit a něco dělat. Tak si beru alespoň klubíčko a háček. Nejlíp je mi doma pod stromem. A procházky lesem, to je dobrá relaxace. Nejraději chodím sama nebo jenom se psem, nechci s nikým mluvit, to si opravdu čistím hlavu.

Je nějaké slovo, citát nebo situace, co ti utkvěla v paměti tak, že jsi se k ní v průběhu života vracela a zůstala ti jako motto v tvém životě?

Ano mám, už asi od 10 let, kdy mi utkvěl v paměti citát z Dity Saxové od Arnošta Lustiga. Život není to, co chceme, ale to co máme. Ten film mě tenkrát opravdu hluboce zasáhl a od té doby mě tento citát stále provází. A k Lustigovi od té doby mám celoživotní vztah.

 Je cínařina Tvou hlavní profesí, nebo se jí zabýváš, tak jako většina, až ve svých volných chvílích? A co na to Tví blízcí?

Profesí ne, ani by mě to neuživilo. Ale protože jsem v důchodu, můžu se cínování věnovat  kdy chci a jak dlouho chci. Někdy mám plnou hlavu nápadů a dělám třeba celý den, jindy je v hlavě prázdno a týden na cín nesáhnu. Dělám to pro radost sobě a hlavně pro radost mých zákaznic . Nejvíc mi fandí dcera a syn, kteří jsou i mými kritiky a hodnotiteli, protože mají k tvorbě a umění blízko. Manžel dodnes asi nepochopil, co to vlastně dělám.

Zapojuješ nějak své blízké do činnosti kolem cínu, nebo je raději zaháníš za desatero lesů, aby nerušili?

Zaháním je,  pro názor si jdu,  až když je hotovo.

Jak k tobě přišla informace o Fleru? A byla jsi rozhodnutá hned od začátku nabízet

Někde na netu jsem o Fleru četla článek. Když jsem nahlídla, byla jsem ztracená. Závislačka. Nejdříve jsem byla jenom nakupující, pak jsem si řekla že to zkusím taky a začala nabízet svoje věci. První, co mě naprosto uchvátilo, byly cínované šperky. Protože moje láska byly vždycky kamínky, byla jsem nadšená,  jak se dají krásně zapracovat do šperku. Ale to jsem vůbec nevěděla co to je cín a drátky jsem znala jenom vázací na vánoční věnec.  Říkala si, že tak tuhle krásu já nikdy umět nebudu. Po nějaké době jsem našla velmi dobrý kurz, na který jsem se přihlásila a svůj velký sen si začala plnit. Myslím si, že zrovna u cínařiny je dobré se u někoho naučit kvalitní základy, všechno se v knížkách vyčíst nedá.  A protože holt Pannu v sobě nezapřu a vidím každou nepodařenost, styl ať to kápne kam to kápne, nemám ráda. Kolikrát si říkám chudák kámen, úplně ztracený v nánosech cínu.  To není jenom hladce obrace jako návod na pletení.

 Překvapili tě někteří nakupující svými reakcemi? Co nějaká „veselá historka z natáčení“?

Občas ano, ale už hodně zapomínám. Z poslední doby snad zákaznice, která si u mě koupila šperk, mi do hodnocení napsala -Zboží dorazilo včas a v pořádku. Vypracování a motiv prstenu je úžasný, škoda, že není ze stříbra. . Tak to mě rozesmálo. Kupovala si přeci cínovaný.

Přišel Ti někdy nějaký požadavek, který byl pro cínařinu neuskutečnitelný? A jak jsi jej vyřešila?

Doposud jsem snad všechna přání zákaznic uspokojila, ale dělám na zakázku nerada. Mám trému, abych se trefila do představy, a hlavně nemám tu volnost a rozlet, jako když tvořím jen tak. Nerada jsem něčím spoutaná.

Jsi členkou klubu Tvoříme šperky z cínu a ten je aktivní v soutěžích na různá témata. Pomáhá ti to posouvat hranice Tvé tvorby dál, nebo si jedeš po své linii a témata zpracováváš podle svého gusta?

Soutěže jsou pro mě velká výzva. Ne proto, abych se umístila, nejsem soutěživý typ. Ale že mě nutí přemýšlet a tvořit jinak, než doposud. I když asi je všude můj rukopis znát. Asi jako mnoho cínařek z klubu, které poznám při prvním pohledu na obrázek.

Máš nějaké sny, co se týče Tvé šperkařské profese? Chtěla by jsi pracovat i s jinými materiály a jinou technikou? Je na Fleru někdo, kdo ti svou prací učaroval?

Já už moc nesním ani neplánuju. Jsem spokojená s tím, jak to je. Budu šťastná, pokud mi zdraví dovolí,  abych se mohla i do budoucna zdokonalovat v cínování a tvoření vůbec.  Co se týká jiných materiálů, propadla jsem kouzlu vlny a plstění. Je to úžasný přírodní materiál, ze kterého se dá tvořit bez hranic. Tady můžete nahlédnout, https://www.fler.cz/doubravka9-pelmel i když teď toho tam moc není, všechno je prodané a nové věci jsem ještě nestihla, měla jsem naražené žebro. A taky bych asi potřebovala ještě jedny náhradní ruceJ. K plstění mě přivedla dcera, která dělá nádherné věci. Trochu jsem se teď ještě vrátila k šití. A večery trávím s klubíčky a háčkem, to je celoživotní závislost. Měla jsem období, kdy jsem chtěla na každý kurz, který jsem objevila, protože když jsem byla mladá, tak takové možnosti nebyly a já chtěla umět všechno nebo si to alespoň vyzkoušet. Bylo to takové puzení po všem novém. Skoro posedlost.  A kdo mi učaroval na Fleru? Jéééé těch bych tady mohla vyjmenovat! Obdivuju každého, kdo dělá svoji práci po řemeslné stránce kvalitně a s nápadem.

 Je ještě něco, co bys chtěla říct a já se na to nezeptala? Ven s tím…

Šmankote, snad už ani ne, koukám, jak jsem se rozkecala…………joooo, jsem moc ráda, že jsem mezi vámi děvčaty

Děkuji Ti za tvou ochotu nám pootevřít vrátka tvého života a přeji ti za celý klub cínařek spoustu štěstí a inspirace -  bylo mi potěšením..Dag

Děkuji i já a vám všem přeju totéž

Způsob dopravy
Česká pošta
Komentáře
Pro přístup k této funkci se prosím přihlaste nebo se nejprve zaregistrujte.
Fler kluby
Uživatel nevlastní žádný Fler klub.
Zboží

Další zboží od Doubravka9

Oznámit porušení pravidel tímto uživatelem.
Menu
--