Moriac Morriconi

Buongiorno!

Jmenuji se Moriac Morriconi.

K tomu, co dělám jsem se dostal náhodou, snad možná řízenou náhodou osudu. Díky trpělivosti a odříkání jsem získal povědomí o řemeslných dovednostech. Své zkušenosti dnes a denně dávám do těch malých předmětů, do mých šperků.

Když mi ráno dosedne slunce na špičky lakových bot, když otevřu dílnu, snad říkám si, že stojí za to každý den usednout za stůl a jet dál. Dívám se na svět z pod úrovně chodníku. Slýchávám útržky rozhovorů kolemjdoucích. Každého vidím z poníženého podhledu, který ve mně vyvolává pokoru k práci. Za zvuku opojných skladeb zpracovávám další a další motivy. Je to hledání dokonalosti, se kterou snad nikdy nebudu spokojen.

Nechávám se inspirovat velikány šperku, jindy čerpám z drobných detailů kolem nás. Někdy mám chuť si nad svým počínáním odplivnout a snad jít dělat něco jiného.. ale jakou nepěknou hru by se mnou život sehrál, když už jsem do těch předmětů vložil své srdce. Mám si snad odepřít to, co je mi nejmilejší? Připadal bych si ztracen. Tolik znamená šperk pro Morriconiho…

La grande bellezza!