Matěj Lanč
Kamenina a porcelán pálené dřevem
Keramika mě provází a formuje po většinu mého, doposud relativně krátkého života. Od chvíle kdy jsem poprvé zabořil ruce do hlíny nepřišla chvíle kdy bych neměl chuť udělat to zas a znovu. S narůstající intenzitou, od radikálně individualistických začátků, přes skvělé roky v Zušce u Ireny Hirai, kde jsem spatlával své první glazurní kompozice a objevil krásu dřevovýpalu, až jsem nakonec po třech letech na Trutnovském gymplu uprchl na keramickou školu do Bechyně. Od té chvíle už nebylo cesty zpět. Dobu v Bechyni jsem si užil jak jen to šlo a snad se něco naučil. Na pár měsíců jsem si zajel do Kanady vyzkoušet si jak se dělá keramika jinde a ted jsem zpátky. Takže teď tady pod Vraními horami stavím pec, přestavuji dílnu, sháním vybavení, zkrátka se snažím rozjet ateliér. Jsem na cestě která hned tak nekončí a je to jízda.
Záběr mojí keramické tvorby je poměrně široký, včetně monumentálních exteriérových plastik, ale zde na Fleru prezentuji čistě užikovou keramiku, která je mi koneckonců nejbližší. V kontextu svých prací nejraději používám termín užité umění, snažím se skloubit estetickou a utilitární stránku do výsledku tak harmonického jak jen toho jsem schopen. Moje estetické vnímání bezesporu ovlivnila východoasijká keramika a západní reakce na ni, u věcí které tvořím se ale hlavně řídím svým citem. Konečným měřítkem úspěchu je zda se mi věc líbí a funguje jak má.
Až na zdůrazněné vyjímky jsou všechny zde nabízené věci páleny živým plamenem na vysoké teploty 1260-1340°C v dřevem otápěných pecích a glazovány jsou mnou sestavenými glazurami na bázi živce, popela, či šlemů a jejich kombinacemi. Jednoduše se snažím ovlivňovat co možná největší část celého procesu, vnímám jako osobně přínosnější strávit den a noc u pece a trochu se spálit, než si zjednodušujícím stiskem tlačíka ušetřit práci, ale zároveň se tak připravit o možnost být formující částí i onoho finále. Práce se tak stává odměnou samou.