Když mi můj děda odkázal vybavenou pasířskou dílnu plnou komponentů k výrobě šperků, chápal jsem to jako poslání pokračovat v jeho šlépějích.
Lásku a touhu dát těm starým věcem novou tvář jsem nedokázal potlačit. Některé šperky byly nedodělané a potřebovaly ještě poupravit, jiné teprve měly vzniknout podle tehdejších návrhů. A tak jsem začal poodkrývat řemeslo pasířství a pomalu vyrábět brože a kloboukové jehlice, tak jako to dělával můj děda. Do rukou se mi dostává materiál, který ještě vyráběla rodinná firma Porsche, která žila a podnikala před válkou v domě, kde nyní žiji já. Děda v něm pracoval jako pasíř, po válce dům odkoupil a usadil se v něm se svou rodinou.
Má tvorba by měla odrážet tuto historii a ten kdo šperky nosí, by měl zase vnímat a cítit kouzlo starých časů, originalitu a řemeslnou práci, která se už z našeho kraje pomalu vytratila.
J.M.