zdaneli

Vítám dobrou duši, která právě navštívila můj skromňoučký obchůdek, ve kterém můžete najít výtvory především ze skeněných perliček, broušených korálků, ale i jiných tvarů. Zamilovala jsem si tu hru s barvami a fascinuje mě třpyt a hra světla, která díky těm kousíčkům skla vzniká. Tvořím především pro radost sobě, pro relaxaci a také opojný pocit, který ve mně vyvolávají hotové výrobky a samu mě překvapuje, jaký výsledek z mého počínání nakonec vznikne. Prvním impulzem pro mě byly vánoční ozdoby, které jsem od malička obdivovala, ale na stromečku přesto neměla. Letošní Vánoce budou v tomto směru jiné. K prvotní hře s korálky a drátkem jsem zkusila přidat i hru s jehlou a nití. V obou případech jde jen o takové oťukávání a vzájemné poznávání. Co se z toho vyvine, je ve hvězdách, teď mě ale tento svět těší. Nikdy jsem netvořila, snad jen v hodinách výtvarné výchovy na ZŠ. Sama jsem ale dlouholetou věrnou nakupující v ohromném a uhrančivém světě Fleru a ještě před pár měsíci by mě ani ve snu nenapadlo, že nadejde den, kdy sama vystavím některý můj rukodělný výtvor. 40 let jsem byla "nekreativní netvořilkou". Teprve letošní rok jsem objevila touhu vyrobit něco vlastníma rukama. Vytvořit něco stálého a hmatatelného. Dosud jsem tvořila především věci rychle pomíjivé, jako například pečené kuře s rýží, tvarohovou bábovku, umyté nádobí či uklizený dům :). A pak jsem také vytvořila něco mnohem trvalejšího, leč s nejistým výsledkem a velmi dlouhou a vyčerpávající dobou formování. Stvořila jsem spolu s mým manželem tři báječné děti, toho času puberťáky (myslím si ale, že na puberťáky jsou to vlastně úplně skvělí lidé). A aby toho nebylo málo, pustili jsme se do počinu absolutně troufalého a těžšího, než jsme si kdy dokázali představit a snažíme se výchovně, láskyplně a někdy zcela marně působit na kloučka, kterého jsme si před čtyřmi roku přivezli z kojeneckého ústavu. Předchozí výchova se ukázala být procházkou růžovým sadem a testuji teď tedy naplno, kolik mám v sobě lásky, trpělivosti, chápavosti a tolerance. A i z toho důvodu jsem po tolika letech z celého srdce zatoužila po tom, abych udělal něco, co je vidět hned. Co má uchopitelný a pochopitelný výsledek. Navíc výsledek, který vidí i mé okolí. Výsledky výchovné jsou v některých případech totiž téměř neviditelné, tedy zvláště pro okolní svět. Já sama je vnímám a cítím. Jdou ale po maličkých krůčcích. Krůčcích vydřených a vyšlapaných často těmi nejtrnitějšími stezkami. Jsem ale šťastná, že se můžu na tom zázračném tvoření člověka a jedinečné osobnosti podílet. A jsem šťastná, že mohu tvořit něco, co je viditelné hned. Nejšťastnější budu v každém případě někdy v daleké budoucnosti, když uvidím všechny čtyři moje děti spokojené a obklopené blízkými lidmi. Všem, kteří statečně dočetli až sem, přeji krásné dny plné radosti a pohody. A těm, co nedočetli nebo dokonce do mého obchůdku ani nenakoukli, přeji to samé .

Vaše Zdeňka