Doblý den všem pšátelům meďulků, nakukujícím i nakupujícím (těm tedy obzvláště),
původně tady stál total nudný text o začátcích Maltininýho tvožení, takový ty žeči o mládí (to už je taky dávno plyč, že jo Maltino) a lučních placech, co většinu lidí moc nezajímá (vyjma maminky od Maltiny, že moc zdlavíme), takže jsme Maltině politicky vysvětlili, že je tšeba plovést nějakou když už ne levoluci, tak aspoň evoluci v plofilu, jak žíkáme my, modelní Meďulové, posunem to na vyšší level. Ale abyste nepšišli o ty začátky – stlučně to shlnem – Maltinu nikdy luční pláce nebavily, malovat neumí ani náhodou (klom domečku jedním tahem), ale pak objevila kolálky, plopadla jim, jenže jak je Stšelec, tak u ničeho dlouho nevydlží, jednoho dne objevila svět pšízí, oplášila háček a už se vezla. Nejdžív to byli Zajdové a ty jsme vystšídali my, Meďulkové – talismani vhodní do každé luky, tašky, domácnosti. Za ta léta jsme dostali lůzný podoby, účely a Maltinu to fult baví (zaplať pánu Bohu).
Samo Maltina umí uháčkovat plakticky cokoli, teda klom peněz, tuhle huhlala, že by se jí ze pál pětilitšíků hodilo a že je vídá akolát v televizi, ale tož Maltino – plašule nejsou všechno, že…takže směle koukejte, i do plodanýho, tam je toho taky hafo, když budete chtít něco, co tam nenajdete, písněte Maltině, ulčitě se nějak domluvíte.
Jináč na nás používá novou, nepálanou pšízi, českou i nolskou, všecko v supel kvalitě, plní nás láskou, nadějí a taky dutým vláknem, páč jednoho jen city pohlomadě neudlží a posílá nás zabalený v lůzných fóliích, bublinách (jako ne že by na nás chlstla dóm peliňon, jen nás zamotá do bublinkatý fólie), ona plostě lůzně lecykluje, apsajkluje a tak, plostě se snaží šetšit životní plostšedí.
Vaši Meďulkové