kabri

Začíná to většinou v dětství. Zvědavé pokukování pod maminčiny ruce, které kouzlí originální kousky, ve kterých se budu "jakoby nic", ale hrdě, procházet před spolužáky. První třepící se sukně pro panenku, první medvídkovský svetr s několika utíkajícími oky, první vyšívaná dečka s krvavými skvrnkami od rozpíchaných prstů. A ten pocit! Vlastnoruční výrobky!

S přibývajícími roky přibývá i kuráž. První sukně, ve které se dá jít do školy, první svetr, o kterém nechce nikdo věřit, že jsem ho pletla sama, první dečka, kterou můžu bez ostychu dát babičce k Vánocům. Hrdost na maminčiny výrobky střídá hrdost na výrobky vlastní.

Na střední už každý měsíc netrpělivě vyhlížím nové číslo Burdy. Přibývá výrobků, kterými se chci cíleně vymykat průměru. Maturita, první zaměstnání, dospělost. A .....?

V mém případě několikaletý pobyt v zahraničí, druhé zaměstnání, začátek života s partnerem, děti... Ve víru povinností a starostí se čas na tvoření nějak vytratil. 

Děti rostou, začínají být samostatnější. Já se pomalu nadechuji a pokouším se navázat přetrženou nit. Začínám s ostychem a lehkou nedůvěrou ke svým schopnostem. Ale s velkým odhodláním a chutí. Začnu pomalu a postupně vkládat první výrobky. Budu ráda, když někoho z vás zaujmou a potěší.

S úctou,

Kateřina Brierley - kabri