Stalo se,že jeden mladý hoch vystudoval obor nástrojař. Začal ho dělat a práce mu přišla zajímavá,tvořivá a dalo by se říci,že se mu v oboru i dařilo. Protože byl pln odhodlání učit se novým věcem,poměrně často měnil práci,ale po nějaké době mu cosi začalo hlodat v hlavě. Copak je to za podivný pocit pomyslel si? A místo soustředěnosti a zájmu o práci se jím začal zabývat čím dál více. Začal přicházet na to,že přestože práci má tvořivou a dobře placenou,asi ho až tak nenaplňuje,že musí být něco,čemu by se mohl věnovat a co by v něm vzbuzovalo daleko větší radost.
Byla to zároveň doba,kdy si hrál se svým prostorově skromným,avšak velmi útulným bytečkem. A na útulnosti mu přidávalo množství dřevěných interiérových částí,kterých stále přibývalo,neboť tento hoch začal objevovat zalíbení ve dřevě. Zpočátku to byli ¨maličkosti¨,jako třeba oprava dřevěných trámů v kuchyni,instalace dřevěné vestavěné postele,nebo kočičí prolézačka na blbnutí pro svého čtyřnohého miláčka.
¨kočkodrom¨
Práce se dřevem se mu moc líbila a tak přemýšlel,co by ještě vytvořil. I tu dostal nápad na velmi originální stoleček,jenž by byl nejen velmi praktický,ale také vkusný. Nápad a chuť jej realizovat byli dostatečně silné,avšak okolnosti vše zařídili jinak.
Tento hoch se rozhodl náhle byt prodat a vyrazit do světa za poznáním a zkušenostmi. Nicméně nevyrazil jen s buchtami v uzlíku,jako bývalo zvykem za dob našich otců,ale s pěkně těžkým batohem. A aby toho nebylo málo,vyrazil až za kopce a lesy do dálného... Španělska.
Dva a půl měsíce se toulal neznámým krajem,stíhalo ho jedno dobrodružství za druhým,potkával zajímavé lidi a dlouho putoval nejdříve z jihu na sever a pak pro změnu na západ,až k oceánu.
Dny plynuly a protože příroda,samota a dobří lidé působí velmi inspirativně,celý jeho život se v jeho představách začal tak nějak projasňovat a dostávat konkrétnější obrysy. Mimo to v něm stále dřímaly myšlenky na své nedokončené nápady a tak se rozhodl,že až se vrátí z pouti,ještě se jim pověnuje.
Návrat to byl vskutku radostný a spoustu věcí teď viděl trochu jiným úhlem pohledu,ale to teď není až tak podstatné. Podstatné je to,že jak na cestě vymyslel,tak udělal. Využil prostoru,jenž mu byl v té době k dispozici jako menší dílna a začal tvořit. Nejdřív tam,pak jinde a pak opět. No a mezitím si sem tam ještě odskočil do světa...
Třeba na road trip po Izraeli...
Nebo stavět školu do Nepálu...
Ale ze všeho nejdříve si vyzkoušel,jak je to s prací v Anglii...
Místa se měnily,vize a záměr zůstaval stejný. Tvořit pro radost ,tvořit radost pro lidi a tvořit vše,z čeho,jak doufal,bude cítit i duše těchto výtvorů. Pracoval, (někdy se s najivní představou flákal) a ve volných chvílích se věnoval tomu,v čem nacházel čím dál větší zalíbení.
Vyrobil jeden,druhý stolek,pak ještě několik a spoustu dalších jich ještě vyrobit chce. Nejen stolků,ale i spoustu jiných věcí ze dřeva. Občas nemohl (a stále nemůže) spát a budil se uprostřed noci pod náporem inspirace a nápadů a tak si je kreslil a zapisoval. Zhruba sedmiletá nástrojařská zkušenot,vlastní důvtip a debaty se zkušenějšími mu v jeho práci velmi pomáhali.
Po čase se rozhodl,že by své výtvory rád ukázal lidem,to ovšem není jen tak. Člověk v takovém případě potřebuje nějaké jméno,logo,značku,se kterou si jeho práci lidé spojí. Něco,co už na první pohled řekne vše o tom,čím se zabývá. přemýšlel hoch,co by to mělo být,jak by to mělo vypadat a stále nemohl přijít na něco,co by se mu líbilo...
Protože dbal na své zdraví a velmi rád chodil (a často i daleko),bylo běžné,že ze svého příbytku se do centra města dopravoval pěšmo. Chodil stále stejnou cestou a míjel jeden stále stejně škaredý billboard. Težko řící,jakým sdělením měl lidi zaujmout. Jednoho krásného slunečného dne,kráčíc vstříc městu,procházel opět kolem tohoto billboardu a tu uzřel,že se cosi změnilo. Místo jakéhos neurčitého plakátu se na billboardu objevila stylová reklama prezentující knížku,která měla brzy vyjít. Knížka se jmenovala Duše dřeva. I pomyslel si,že to je vskutku krásný a příhodný název,chvilku jí zkoumal a poté pokračoval k cíli své cesty. Po nějaké době neustálého míjení,se dokonce rozhodl si knížku opatřit!
Po odhodlaném průzkumu nejen internetu ale i velkých knihkupectví s překvapením zjistil,že knížka neexistuje a nikdy ani nebyla vydána. Alespoň takové byli jeho závěry. Překvapení bylo nemalé,avšak deprese a pocity nespravedlnosti hochovi nepřivodilo. I pokračoval ve své pouti životem a název knížky mu ležel v hlavě... Duše dřeva...jak krásné spojení slov...
Vymýšlel a hlavou se mu honilo všelicos:¨Tvoření s duší,...Dřevo s duší....neeee,to je blbost¨,pomyslel si a zavrhnul tyto a spoustu dalších nápadů...Duše dřeva...Duše dřeva...Duše dřeva. Hlodalo,hlodalo toto sousloví v mladíkově mysli až jednou se zakouslo tak silně,že to nebylo možné ignorovat. Nad mladíkovou bujnou kšticí se rozsvítilo pomyslné slunce a duši rozezněla radost.¨ANO! Vždyť to je přesně ono! Proč nepoužít tohle,když knížka nikdy nevyšla. A i kdyby vyšla,co na tom? Vždyť ani samotnému autorovi by to jistě nevadilo¨...
To co mladý odhodlaný člověk hledal,si našlo jeho a bylo (téměř) rozhodnuto. Ještě potřeboval pár potvrzení zvenčí,pár jich přišla shůry a pak už nic nebránilo tomu,začít touto značkou zdobit své výrobky. Ještě jí trochu zdokonalil,aby každá linka působila harmonicky a vyprávěla něco o jeho práci,až do současné podoby,na kterou je náležitě hrdý.
Vyšel s tím,co zatím vytvořil mezi lidi a doufá,že se jeho tvorba bude líbit a že lidé pocítí i vše,co je za ¨tím¨. Pln inspirace a odhodlání tu píše tento příběh a zlehka obnažuje jak duši svou,tak duši Dušedřeva...Podaří se mu radost a nadšení zachovat i do budoucna?
Pokud jste dočetli až sem,gratuluju. Buď úspěšně prokrastinujete,nebo vás příběh opravdu zaujal. Ať je to tak či onak,pokud máte z mládí nějaký rest s povinnou školní četbou,pravděpodobně si ho tímto můžete odškrtnout... A není vyloučeno,že v budoucnu se tu neobjeví další srdceryvný příběh plný lásky,zvratů a třeba i roztomilých zvířatek.
Ale nebojte,vše jistě dobře dopadne
.
Filip/Dušedřeva