„mlha, bílá tma. Člověk chvilku je a chvilku není. Nevím, jestli pár metrů přede mnou stojí nějaký člověk, kaple, dům nebo komín. Ano, třeba svatý Petra jako skála. Někdy mám z takových obrazů strach.“
V keramických objektech a kresbách Jaroslava Šafra se prolínají málo zřetelné architektonické prvky, často figurální motivy s evokací rozmanité struktury chátrající zdi.
Jako výrazový prostředek používá většinou pálenou hlínu, často míchanou s šamotovou drtí, která podtrhuje přírodní charakter materiálu.
Hlavním inspiračním zdrojem pro tyto kresby a objekty je prostředí Severních Čech. Kraj často zchátralých církevních staveb a starých německých továren, jejichž ruiny mnohdy harmonicky zapadají do okolí. Kraj dříve bohatý a nyní neuvěřitelně zničený, kraj kde se krátery výsypek povrchových dolů střídají s krásnou přírodou.
„objevil jsem krajinu, které rozumím. Ale teprve ve chvíli, kdy jsem si tady obrazně řečeno i doslova namočil patu v louži pochopil jsem, že to co mne sem přitahuje, je utajeno v náznacích, stínech, tušeních a ruinách.“ (volně podle článku Pavla Otto pro Hospodářské noviny)
Po absolvování výtvarné výchovy na Ped.fak..UK v Praze jsem se věnoval keramice. Mimo autorské tvorby jsem navrhoval a realizoval propagační předměty pro obchody typu Museum shop na zámku v Českém Krumlově, na Pražském hradě, apod., pro výstavy (výstava „Valdštejn“ v areálu Valdštejnské jízdárny v Praze), pro památkově chráněné objekty, ale také pro sídla různých firem.
Svoji autorskou tvorbu jsem prezentoval na výstavách a prodejních výstavních akcích po celé Evropě. Samozřejmě dokud nepřišla pandemie.
A snad, až pandemie odejde.....