VĚCI Z PECI

Tak přemýtám, kdy jsem se s hlínou a tvorbou z ní poprvé setkala.
No, už je to hodně dávno, ale docela si to pamatuji. To k nám na dvorek přijel ohromný bagr a ubral kus svahu z louky, u které náš domek stál. Pak lehce zapršelo a z odhalené hlíny se stalo kouzelné blátíčko. Červenice příjemně klouzala mezi prsty a daly se z ní modelovat postavičky, zvířátka, domečky i květiny. Moc jsem si to, na rozdíl od mé mamky, užila:-)

Opravdové objevování tajů a kouzel keramiky jako řemesla začalo obyčejnou návštěvou kurzu keramiky pro dospělé. Tam jsem zjistila, že je mi s hlínou stále moc fajn. Začala tak má cesta objevů. Dlouhá cesta.

Učarovalo mi točení na kruhu. Kruh jsem si pořídila, ale co kruh bez pece?
Došlo i na ní. V malé pronajaté panelákové prádelně začala vznikat má první dílka.

Stále jsem se vzdělávala. Četla knihy, navštěvovala kurzy a workshopy, přátelila se s podobně postiženými lidmi. Každá chvíle prožitá společně s keramiky a lektory mi hodně dala.
Nezapomenu na keramika Pavla Nálezka, který mne učil točit na kruhu a zasvětil mě více do řemesla.

Stále se učím, stále objevuji nové, nepoznané možnosti keramiky. Jsem vděčná za setkávání s lidmi od hlíny, jejich klid, upřímnost i rady.
Ušla jsem pěkný kus své hliněné cesty. Větší kus, teď už jen čistě keramický, na mě stále ještě čeká.

Zrovna teď je mou nepostradatelnou pomocnicí a kamarádkou plynová pec. Učím se.
Objevuji, jaké schopnosti a možnosti má. Co všechno si k ní můžu dovolit. Snažím se trochu ovládnout oheň a zkrotit pec i atmosféru v ní.
Zároveň jsem moc ráda, když pícka s ohněm sama vykouzlí na výrobku nějaké milé překvapení. Třeba v podobě ožehnutého líčka, roztaveného popela, skápnuté glazury, kovového listru, skelného jezírka nebo probarvené glazury.

Keramiku pálím při teplotě kolem 1300 oC. Tak se z hlíny stává odolná kamenina.

Své výrobky ráda zdobím barevnými hlinkami i oxidy.
Glazury sestavuji z přírodních surovin sama podle vlastních receptur.

Zatoužím-li po větší akci a adrenalinu, ohni, dýmu a vodě, přijde na řadu technika raku.

Točení na kruhu mě hrozně moc baví.
Většina mých výrobků vzniká právě na hrnčířském kruhu.
Vytočeným kouskům přidávám ouška, nožky, úchytky.
Občas něco i vymodeluji:-)

Všechna keramika z mé dílny je pálena v peci otápěné plynem.
Hoří v ní živý plamen, který umí vykouzlit krásné a jedinečné barvy v glazurách i na režné hlíně.
Každý kousek se tak stává originálem.

Během výpalu si vše reguluji sama. Hlídám plamen, rychlost nárůstu teploty, dosaženou teplotu. Celý výpal trvá kolem 9 hodin.

Glazury, které používám, sestavuji sama a používám do nich přírodní materiály.
Snažím se využít jíly ze svého okolí a z Krušných hor.

Glazury jsou zdravotně nezávadné (atest Zdravotního ústavu v Ústí nad Labem).

Všechna keramika je pořádně vypálena při teplotě kolem 1300 oC.
Jedná se tedy o kameninu, která je odolná.
Snese každodenní mytí v myčce.
Můžete v ní zapékat v troubě i ohřívat pokrmy v mikrovlnce.
Venku může být na dešti i v mrazu.

Ve své dílně realizuji především své nápady. Máte-li nějakou svou představu nebo nápad, kontaktujte mne. Ráda přiložím ruku k dílu:-)