zarivybagr

Vrstvená fotografie

Cyklus vznikl uvědoměním si tvořivých potencí víceexpozice a montáže různých pohledů na tutéž skutečnost získaných v krátkém čase po sobě. Jde o fotografickou snahu podobnou modernistické kubistické malbě, znázornit, jak pohledem napřed viděné „ohmatáváme“ a pak v nitru z fragmentů znovu skládáme výsledný dojem. Cyklus byl jakýmsi vizuálním skicářem, zápisníkem silných vjemů na cestách.

Portréty

Portréty vznikaly ve chvílích setkání, fotil jsem blízké lidi a co mě zajímalo bylo právě vyjádřit jejich blízkost, krásu, osobitost. Především u portrétů je znát, nakolik je absurdní vidět fotoaparát jako důležitější než člověka za ním, protože jestli je něco při portrétech zcela klíčové, pak je to vztah k portrétovanému, cosi co žádný aparát nemá a mít ani nemůže, vztah vzniká v srdci a to je
vlastní člověku, i když kus z něj můžeme aparátu ve chvíli záběru přepustit.

Železnice

Cestuji téměř výhradně vlakem, nikdy jsem neměl auto a nikdy ani mít nebudu. Vlaky, železnice, prostory nádraží, tolik jsem kolem nich prožil, tak silně mne provázely posledními dvaceti lety, že se stále znovu pokouším,v jisté reminiscenci avantgardní fotografií, krásu kolem železnic zachytit.
Možná právě proto, že její dnes už tradiční poezie mizí, přetváří se do nových, odcizenějších podob. Fascinují mě místa „nikoho“, tisíckrát viděné a přesto minuté místa železnic.

Dvůr

Bydlím ve starém dejvickém domě, na jehož dvoře mnohokrát denně kouřím. Dvůr je mi tak letitým druhým domovem, přízemním „balkónem“, vyvíjím se spolu s ním, vnímám jeho proměny, je mým společníkem. Proto jej v různých časech rád zaznamenávám, včetně jeho dvou téměř stoletých topolů.