A čas běží, vážení

Originální a jedinečné hodiny - jsou inspirovány proslulou modro bílou nizozemskou keramikou z města Delft.

Tyto skoro čtvercové nástěnné hodiny jsou ručně vyšité (tzv. křížkovým stehem) bavlnkami značky DMC ve dvou odstínech modré barvy. Látka použitá pro vyšívání je velmi kvalitní kanava.

Rozměry hodin: výška: 45,5 cm, šířka: 46,5 cm, hloubka: 6,5 cm.  

Výšivka znázorňuje motivy vyskytující se již od 17. století na delfské fajáns. To je keramika z bílé hlíny s bílou glazurou zdobená modrým dekorem.  Zhotovovalo se z ní jak stolní nádobí, tak rukojeti příborů, svícny, vázy, figurky, obkladačky i podlahové dlaždice.

Modrá je barvou bezmračné oblohy a širého moře. Bývá spojována s vyššími principy a vyššími bytostmi, uspořádáním, šlechetnými úmysly, citlivostí a jemností. Symbolizuje věrnost, důvěru a spolehlivost. Světle modrá barva působí více navenek a podporuje komunikaci, tmavá modř je introvertní a podporuje vnitřní poznání i inspiraci.

Hodiny jsou zarámované ve specializovaném rámařství a dřevěný rám pochází z Holandska od firmy, se zaměřením na vysoce jakostní rámy.

Hodinový strojek s hodinovými ručičkami je od firmy Quartz. Napájení strojku dodává tužková baterie AA (1x). Baterie není součástí dodávky.

Tento kus je pouze jeden a více jich nebude. Děkuji za pochopení.

*******************************************************

"Čas má plné kapsy překvapení."

Jan Werich (Český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, zpěvák a spisovatel. 1905 - 1980)

***

Jak běží čas, tak zjišťuji, že se mění spousta věcí a s nimi se částečně měním i já. Avšak ve své podstatě jsem stále stejná. Přišla jsem na to docela nedávno, když jsme byli krátce po dešti v blízkém smíšeném lese na houbách.

Tráva byla ještě mokrá, listy na javorech i dubech sytě zelené, vzduch voněl po lesní půdě, borovicovém jehličí a houbách. Bylo jich tam jako naseto. Má houbařská dušička poskakovala radostí. ,,Ahoj kluci, ahoj holky! Já jsem se na vás tolik těšila! Pojďte ke mně do košíčku, nebudete tam sami." Sbírala jsem jednu houbičku za druhou, čistila je a upravovala místo odkud jsem je vytáhla. Chválila jim sametové klobouky, i jak celkově pěkně narostli. Musela jsem si také ke každému panskému hříbku, bedle či kozáčku dlouze přičichnout. To kvůli tomu, že každý druh má své zvláštní aroma. K tomu všemu jsem si ještě potichu broukala písničku, co mi od rána, kdy jsem jí slyšela v rádiu, zněla nepřetržitě v hlavě. Zkrátka, chovala jsem se jako totální cvok a bylo mi to úplně jedno, protože jsem byla naprosto šťastná.

Toho velmi vlhkého dne jsem v tom nedalekém  háji, krom velkého houbařského úspěchu, potkala také svého dávného známého. Tentokrát ale hodně spěchal, tak jsem ho jenom pozdravila pohledem a nechala ho jít, kam ho nohy nesly. Pamatuji si ho už od dob, kdy jsem se sotva naučila chodit. Na houby mě tenkrát vozili babička s dědou v kočárku a já jen z cesty plné kamínků prstíkem ukazovala na hřiby kováře, smrkové hříbky a křemenáče. Dá se říci, že jsem ho tímto způsobem  vídávala a poznávala v jizerských hvozdech doslova od plenek. A to kdykoli, když bylo delší dobu deštivo a proto jsem se ho ani trochu nebála, spíš mě víc a více zajímal.

Tak se jednou, když jsem byla už větší a při tom ještě nechodila do školy, po veliké noční bouřce stalo, že jsem se v lese naproti hájovně při sbírání hub zase setkala s ,,černou příšerou". Uviděla jsem ho v příkopu u pěšiny, kde rostly mladé buky a břízy. Byl v listí a dělal, jako že tam vlastně vůbec není, ale moje oči lesní cácorky ho hned objevily. Bylo chladno, z listů stromů nade mnou pořád ještě kapala voda a já si vzpomněla na dědovo pořekadlo o tom, že v lesích prší dvakrát. Jednou z nebe a podruhé ze stromů.

Pomalu jsem si k němu sedla a dívala se na něj. On se ani nehnul, jen hlavu měl ode mě trochu odvrácenou směrem k bukovému kmeni. Oči měl jako černé vypouklé korálky, dost velkou hlavu a zakulacenou tlamu. Pozorovala jsem jeho robustnější černé lesklé tělo, krátké končetiny a docela protáhlý silný ocas. Vůbec mi nepřipadal jako černá příšera. Tak ho pojmenovala teta. Vždyť ho po celém těle zdobí sytě tmavě žluté skvrny a byl jen něco málo přes dvacet centimetrů dlouhý. Jasné flíčky, které měl nad očima, vypadaly jako by si namaloval stíny, parádník jeden. Tak jsme tam spolu byly celkem dlouhou dobu zcela beze slov a já se v duši zaobírala otázkou, co se stane, když si na něj sáhnu.  

Nebojácně jsem vystrčila prst z rukávu svého svetru a pohladila jsem ho od hlavy přes záda až po konec ocasu. Nic mi neudělal. Nekousl mě, ani nepoškrábal. Všimla jsem si, že byl hodně studený a pohyboval se jako ve zpomaleném filmu. Zvedl jednu nohu, chtěl udělat krok, ale položit jí zpátky na zem, jako by mu už nešlo. Hodně mě překvapilo, že přede mnou neutekl a neschoval se někde v kořenech stromu nebo pod těžkým balvanem. Vzala jsem ho tedy do dlaní a dýchla na něj. Zdálo se, že se mu moje teplo líbí. Tudíž jsem dýchala, zahřívala a opatrně hladila jeho zkřehlé tělíčko ještě několikrát. Pod prsty jsem cítila jeho jemně hrbolatou kůži, kterou měl hlavně na bocích. Najednou sebou škubnul, šup a skončil v mé kapse. Ohromená jsem vystartovala z lesa směrem domů. Košík s několika hříbečky i s nožíkem jsem v návalu emocí zapomněla na lesní cestičce.

Ještě si pamatuji, jak stojím před dědou, který vedle naší velké kovové brány do zahrady štípe na obrovském špalku dříví. Dýchám jak sentinel, oči navrch hlavy a ukazuju mu malou příšerku vylovenou z kapsy. ,,Dědo, dědečku, já mám živý mládě dinosaura!" Děda se jen usmívá a kýve hlavou. Pak mi velkou mozolnatou rukou přejíždí po hlavě s copánky a říká: ,,Přestaň jančit. Je to jen mlok, ty popleto!"

Když se v čase opět přenesu do dnešních dnů, tak musím říci, že občas je vlastně docela fuk, jestli mi jsou čtyři nebo čtyřicet. Často bývám překvapená a i dnes bravurně dokážu býti popletou. O tom, že docela dobře umím také zapomínat cokoli a kdekoli, ani nemluvě. A mlok skvrnitý? Ten pro mě bude stále dávný známý z lesů, ale také krásná a zajímavá příšerka, kterou vždy ráda uvidím. I kdyby mi bylo třeba sto let. 

Prostá pravda skrytá v tomto příběhu je, že hodiny měří čas každému z nás stejně. Přes to věřím, že ve svém nitru můžeme najít bezelstnost malého dítěte, která nám umožní znovu okusit pocit bezstarostnosti a vnímání světa celou svou bytostí, tak jako tomu bylo tehdy. Hodiny jako přístroj na měření času vymyslel člověk, aby měl svět řád a mohla započít organizace lidské společnosti. A já mám za to, že zvlášť v tomto uspěchaném světě, kdy mnohdy záleží doslova na každé minutě, je dobré se alespoň někdy zastavit. Když už pro nic jiného, tak proto, aby si každý mohl najít "svého vlastního mloka".

Děkuji A. Hoj.

*******************************************************

Kategorie:
 
Os. kategorie:
Barvy:
Styl:
elegantní
,
romantický
Druh:
nástěnné
 
Klíčová slova:
 
Materiál:
 
Techniky:
Sdílet:

Vložení komentáře: Pro přístup k této funkci se prosím přihlaste nebo se nejprve zaregistrujte.
293.09 €
doprava
Poštovné a balné: 9.26 €
Platba předem
Česká pošta - balík doporučený9.26 €
Možnosti platby:
  • Platba bankovním převodem
pouze 1 ks | k odeslání zítra * K odeslání: 17.7.2018 Dostupnost: skladem Termín odeslání: ihned od dostupnosti
* Platba převodem prodlužuje termín o dobu připsání úhrady na účet.
 
 
Informace
« »

Aktivity
Poslat dotaz na zboží

Informace o zboží
Prodejce: Aquam vivam
Katalogové č.: 7066295
Počet zobrazení: 41x
Vloženo: 27.1.2016
Počet udělených: 82x