Araneus - březová brož

Jeden z mých nejmilovanějších stromů. Tvořit šperky z ní je pro mě radost <3 

Bříza jako strom světla a naděje pomáhá našemu životu ukázat směr v temnotách. Pomáhá naší duši znovu se nadechnout a říká nám, že nikdy není tak zle, protože světýlko naděje je tu stále s námi.

Další její symbolika je ochrana, životní energie, štěstí, lásky a plodnosti.... 

... a nebo je to prostě jeden z nejkrásnějších stromů, u kterého se pohledem zastaví téměř každý :)

Velikost: 9x6cm

֎ Mějte  na paměti, že naše šperky jsou ruční výrobou. Protože jsou vyráběné z přírodnin a každá má jiné vlastnosti, mohou mít šperky drobné nedokonalosti. Každý kus je tedy originál.

֎ Barevnost výrobku se může lehce lišit v závislosti na nastavení vašeho monitoru.

֎ Na všechny fotografie či popisky na mém prodejním profilu si vyhrazuji autorská práva. Pokud si je chcete vypůjčit, prosím uvádějte u nich mé jméno.

~Malá pavoučice Araneus žijící u posvátné břízy, obdivovala jednoho ze zdejších elfských strážců. Byl vznešený, elegantní, vždy oděn v překrásný háv z nejjemnějších látek, které byly ozdobené výšivkami v nejrůznějších barvách. To se pavoučici moc líbilo. Sama posvátnou břízu odívala do jemných bělostných pavučinek v nejrůznějších vzorech. Ale strážce její prací opovrhoval a vždy bělostný kmen pavučin zbavil. "Přestaň s tím! Jen těmi svými motanicemi zdejší překrásné místo hyzdíš!" obořil se na ni jednou přísně a pohrdlivě se na ni podíval. To se pavoučice dotklo a rozhněvala se na toho nafoukaného elfa. "Moje pavučiny jsou stejně krásné, jako tvůj háv! Ostatně výšivky na něm máš skoro stejné, jako jsou moje pavučiny!" obořila se na něj. "Nesrovnávej práci vznešených elfských rukou s těmi tvými motanicemi," ušklíbl se. "Dokážu mnohem lépe, než kdejaká elfská ruka, ušít zdobný háv. Bude zářit všemi barvami, do své pavučiny dokážu zaplést samotnou záři slunce!" řekla vážně. Elf se ušklíbl: "Pokud něco takového dokážeš, nechám tě posvátnou břízu ozdobit a omluvím se ti. Ale pokud to nezvládneš, odejdeš odsud a nikdy už neupředeš žádnou pavučinu."

Souhlasila a dala se do práce. Elf odešel plnit své povinnosti s tím, že se před západem slunce vrátí. Pavoučice kmitala po stromě sem a tam, hluboce se soustředila na svoji práci, odhodlaná tomu nafoukanci shodit hřebínek.

Těsně před západem slunce dílo dokončila a vrátil se elf. Jaké bylo jeho překvapení, když uviděl překrásně barevnou, jiskřivou pavučinu, ve které zářilo samo slunce. Pokořen, se omluvil a od té doby zdobily břízu překrásné pavučiny malé pavoučice, které chodil obdivovat kdejaký člověk i astrál.~