„O něco později jsme doklopýtali zahradou k pobřeží a stále ještě napůl omámení spánkem se ponořili do vod Egejského moře, průzračných a chladivých jako víno. Před námi na opačné straně průlivu se v slunci blyštěly hory Anatolie, každá z nich jako drahokam. Voda byla ledová, ale přesto jsme v ní chvíli zůstali oněmělí vděčností a nechali se omývat solí, až nám naše kůže připadala chladná a hladká jak oblázky, které vytvářely zářící podlahovou mozaiku té překrásné pláže."
Lawrence Durrell – Setkání s mořskou Venuší