Olej na plátně

Rozměr: 45x60cm (s rámem 49x64cm)

Na obraze nás upoutá především portrét v popředí. Jedná se o zcela konkrétního člověka, ovšem zde jeho totožnost nehraje žádnou roli. Už název drakyáda nám naznačuje, že významnou roli dává autor létajícím objektům, které můžeme při troše fantazie považovat za draky. Na rozdíl od portrétu, který působí pevně, nehybně a neochvějně, draci (nebo spíš draky?) signalizují lehkost, vzdušnost a
působí dojmem pohybu.

Za mužem je v pozadí jakási chaotická hromada šrotu, která na rodíl od portrétu působí nejistě a nestabilně, přestože má modrou uklidňující barvu. Obraz na druhé straně vyvažuje skupina domů, působící na první pohled kompaktně, při bližším ohledání se však začíná rozpadat a tříštit na jednotlivé prvky. Obraz doplňuje uklidňující pole s obloukovými brázdami, znázorňujícími směr. Ale i pole a městečko v pozadí působí vzdušně.

Dá se říci že celý obraz je podivuhodnou směsicí jistoty, stability a klidu na jedné straně, vzdušnosti, neklidu a pohybu na straně druhé. V konečném důsledku však působí vyrovnaně a vyváženě.

Zdánlivě bezvýznamným, ale ve skutečnosti velmi důležitým prvkem obrazu je malá neostrá skvrnka na horizontu. Oráč. Z hlediska postavení ostatních objektů můžeme říci, že oráč je uprostřed. Uplatňuje se zde teorie, že správně umístěný detail má sílu hlavního objektu. Přestože obrysy jsou velmi nejasné, vidíme zřetelně koně těžšího chladnokrevného typu a muže středního věku, který rutinním způsobem vede pluh. Oba svou práci vykonávají monotónně, ale i orba má své tvůrčí kouzlo a práce je zřejmě oba těší.

Oráč má však ještě jeden efekt. Nevíme, jak na internetovém prohlížeči, ale podíváme-li se na originál obrazu z určité vzdálenosti, zjistíme, že díky rozpohybovanému okolí vzniká iluze, že i oráč je v pohybu. Že kůň kráčí pomalým, vytrvalým pohybem a oráč se v rytmu kroků lehce naklání nad pluhem. Vidíte to také? Je to neuvěřitelné.