Keramický obraz "Na trhu" - 32x28

Keramický obraz "Na trhu", šířka 32 cm x 28 cm, z šamotové hlíny patinováno kysličníky, částečně glazováno, na zavěšení.

Navštivte také profily - anerinov a I.N. - společná objednávka za jedno poštovné.

Jako autor tří básnických sbírek Vás zvu k nahlédnutí do knihy "Rýmová (ní rvána) ze mě" a "Taxi (do sed) mého nebe" dostupné zde na anerin.

Z autorské poezie:

"Na trhu" už se nenakupuje, jaká škoda, musím do Vaňkovky"

Jak jsem byla za socku

Šla jsem tuhle v zimě nakupovat do Vaňkovky.
V peněžence svrběly mě celé čtyři stovky
a v přízemí ptám se, co máte za čtyři stovky?
Se čtyřma stovkama nelezte do Vaňkovky.

A za čtyři stovky byl za komára kabát,
akorát že jsem s ním nemohla vycestovat.
To dneska s ním můžu až někde na kraj světa,
protože je to komančská kvalita.

Akorát že tenkrát byly všude dráty,
dneska zase problém dělaj' naše platy.
Tak mi zůstal kabát, ten za čtyři stovky,
dnes s ním chodím akorát očumovat do Vaňkovky.

U bufáče v patře chvíli stojím frontu
a při placení nemám v kabele portmonku.
Okradli mě tady, zařvu na ochranku,
oni se mě ptají, kolik chybí v banku?

V šoku koktám čtyři, čtyři a už jste ho chytli?
Oni jestli čtyřicet tisíc nebo čtyři litry?
Jestli prej jsem v cajku a nespadla z višně?
Na Vaňkovku radši ať zapomenu příště.

Ostatní se čumí, co se tady děje,
no co zevlujete, chytají zloděje.
Pot se mi po zádech jak urvanej leje
a nervy mám v kýblu, ale né ze zloděje.

Já za čtyři stovky jak barevná makám
a pak se s nima jak blbá po Vaňkovce flákám.
Ještě že mi zůstal kabát za čtyři stovky,
bez něho nemohla bych štatlit do Vaňkovky.

Ještě že mě lochli než jsem sundala kabát,
dneska už vím, že nemám si ho z těla sundat.
Lepší v sakru stovky, než sebraný kabát,
kde bych ho za čtyři kila chtěla dneska sehnat.

Chtěla jsem nakoupit v teple bez čepice
a teďka zas, kurva, musím to tržnice.
Nežvaň u bufáču, přijdeš o čtyři stovky,
pokecej na chatu, nechoď do Vaňkovky.

Vyvedli mě slušně až ven před Vaňkovku,
kdybych nelezla sem, mám ještě portmonku
a tak hoši praví, ať toho nelituju
a já, jak jsem zblblá, jim ještě poděkuju.

Dyť vím, co se sluší, mám ňáký vychování,
nadřeli se notně při zloděje chytání.
No, to mě teda podrž, to je teda dílo,
dřou tady jak šruby, aby na chleba bylo.