Kni-ha-ha povídek z prášku mezi ušima

Druhé vydání úspěšné knížky veselých blogů a povídek. Doplněné, opravené, přepracované, celobarevné, levnější. Oproti prvnímu vydání obsahuje navíc dvě povídky. Pozor, nejde o druhý díl.

Počet stran: 80, ale fakticky 240, protože ji budete číst minimálně třikrát, 20 fotografií a ilustrací ve spoustě odstínů šedi

Rozměr: A5 rozevíratelná na více místech,  vazba měkká, ale statečná

Název: KNI-HA-HA POVÍDEK Z PRÁŠKU MEZI UŠIMA 

Kniha obsahuje celkem 10 povídek, z toho 6 nových a 4 již dříve publikované.

Grafické úpravy: Plácnem-si

1. Operátor - Dozvíte se, proč máte zdrhat z lesa hned, když uvidíte ohryzanou kukuřici.

Jdu si takhle po lese a hledám houby a najednou na zemi ohryzaná kukuřice. Pak další. Pak rozrytá zem a spousta kukuřice. Si říkám, že veverky by snad měly žrát ořechy. Nebo že by barvoslepý zajíc? Ale zase na rozpoznání mrkve snad nepotřebuje tolik pokusů. Co vlastně žerou srnky?

To by mě fakt zajímalo, co to je. A pak mi došlo, že by mne to radši ani nezajímalo, takové rýhy v zemi by srnka neudělala ani pluhem. To bude asi, a sakra, to bude asi to, co jde z toho křoví a funí jak Škromach do schodů.

Do řiti, proti tomuhle byl ten Bivojův dětská pokladnička. Všiml si mě. Pustil z rypáku kukuřici. Před chvílí jsem čůral, jinak bych taky pustil. Hlavou mi rychle běží vše, co vím o divočácích. Sakra, je toho nějak málo a plete se mi to s ostatními tvory.

2. Chlop zvladně všecko, aji chleba upecť - Zvládne chlap upéct chleba, když o pečení nemá ani páru?

Roba ma zase prdel v zatačce a mi se nechce ani do auta vlezt a jet na nakup. A ani němožu, bo sem požil. Pečivo došlo prvni. Pak jakesi jeji polystyreny. Ale ani se salamem se to něda. Vrže to v hubě, jak bych ohryzaval zatepleny barak.

Tož co budeš robit, Pavliku. Že bych zkusil předupat v mikrovlnce suchy rohlik? No ty sy chytry synek. A kura. Dym jak z cyganske osady. Rohlik zpopelněny jak vojak v tanku po pancerfaustu. Jestli sem neměl dat jiny program, ale kura kery. Rozmražovani? To už asi je fuk, jiny rohlik němam. Tož tudy cesta něvede.

Pavliku, mysli. Něsy žadny troglodyt. Ikdyž ani něviš, co to je. Ha. Pekarna. Vždyť sem to robě kupil na předminule Vanoce na pečeni chleba. Upekla jeden a pak to schovala do spižky. Esli ja tam mam ten chleba v prašku, co sem ji kupil. Kura mam, ale ten už bude aji s masem, jak tak čučim na to datum. Tuž ale žrat sa musi a ty bakterije a breberky tu těplotu v pekarně přeci němožu přežit. A co přežije, to rozhryznu. Něsem z cukru, no ni.  Šak v hlině su taky breberky a nic mi nězrobi, když valim ty jahody něumyte. To su totiž ty přatelske bakterije, musitě se na ně přatelsky vytlemiť a ony  už se v tym břuchu zkamaradija.

Tak a co včil. To by chtělo dajaky navod. Kaj ho stara dala. Ve skřyni něni, tam sem našel knihu, co sem si kupil před rokem a od te doby ju něviděl. Zavolam robě. Nebo radši ni. To zas budu kecy, že co mně to napadlo vytahovať tu pekarnu, že ji tam narobim bordel, proč radši nedělam něco užitečneho.

3. Parogenerátor - Tady se dozvíte, jestli jsem nebo nejsem homosexuál. A má žena taky. 

4. Některá překvapení se nevyplatí

Dneska jsem se fakt udřel bez toho, abych něco udělal. Chtěl jsem překvapit svou ženu a vymalovat prádelnu (chtěla povolat malíře, což považuji za hrubou urážku mých kutilských schopností, které stejně nestojí ani za urážku). Tak jsem si koupil kilovku Primalexu Polar a kvalitní váleček. Když šla žena s malou do divadla, vysmýčil jsem prádelnu, očistil stěny, obrousil je, vše zakryl (samozřejmě ne v tomto pořadí) a na to zjistil, že na barvu nemám vhodný kýbl a že je jí navíc málo. V návodu se sice psalo na x metrů čtverečních, což sedělo s výměrou místnosti, ale nenapsali, že jde jen o jednu vrstvu.

Našel jsem 5 let starý zbytek barvy v kýblu, paráda. Musel jsem to rozmíchat rukama, jak to bylo tuhé, asi půl hodiny mi to zabralo. Vezmu váleček, hledám ten drát s rukojetí do něj, který jsem nekupoval, protože jich mám doma asi šest, a nenacházím ani jeden.

Super. Ve 12 zavírají barvy laky, je 11:43. Za minutu jsem oblečený, za dalších 5 i učesaný, skáču do auta, jedu do obchodu,

5. Bábovka - Dokáže trosečník na opuštěném ostrově upéct bábovku jen s pomocí nože, papouška a opičáka? 

Už tři roky žiju na opuštěném ostrově uprostřed Tichého oceánu. Teda nevím, jestli úplně uprostřed, ale tak se to vždycky píše. Nejsem si ani jistý těmi třemi roky, ale už jsem se třikrát ožral na své domnělé narozeniny, tak to tak asi bude.  

Když žijete na opuštěném ostrově, jste tam většinou sami, jinak by nebyl opuštěný. A máte různé touhy a chutě. Nejprve toužíte z ostrova co nejrychleji vypadnout, hlavně když zjistíte, že se jedná o ostrov.

Časem přijdete na to, že jste v minulých životech asi nebyli stavitelem lodí nebo prapředkem MacGyvera a stavitelské pokusy vzdáte. Hlavně po tom, co poznáte rozdíl mezi delfínem a žralokem. Pro ty z vás, kteří ještě neztroskotali, žralok se vynoří jen jednou a to už vás má v hubě. A na toho zdejšího si dejte bacha, na imitování delfínů si založil živnost.

Je lepší zapomenout na všechny filmy, kde zarostlým, odsátým hercům, hrajícím ztroskotance, loď postaví specializovaný tým řemeslníků za pomoci všeho potřebného vybavení. Postavit loď není tak snadné. A pokud to snadné bylo, pravděpodobně nebude plavat.  A poplave-li, tak ne moc dlouho a daleko. Až potáhnete zbytky lodi zpátky ke břehu, rozhodně si nenechte pomáhat od velkého delfína. Každopádně vás stavba lodi na chvíli zabaví a hlavně zaměstná vaši hlavu.

Když zvládnete první týdny na ostrově a máte střechu nad hlavou, co jíst a pít, přijde chuť na ženu. Ze začátku jste ještě ve svých představách vybíraví, ale po pár měsících byste ojeli i strýčka Jedličku, kdyby mluvil vyšším hlasem. Pak klesnete ještě níže a přijde chuť na kozu, můžete jí říkat Cindy Crawford, ale moc to nepomůže. A po delší době sexuální chutě přemůže chuť na kozí maso. Ještě že se opice nedají žrát.

Na samotu si taky zvyknete, ono se dá dobře pokecat i s kokosem, když má náladu. Ale stejně toužíte po lidském slově, i kdyby to bylo řvaní vaší rozlícené manželky, když vám na vytřenou podlahu ukápne půlka husy.

6. Balíky 

Rozbalím krabičku, mám 5 minut. Za zády nasranou ženu, která mne láskyplně povzbuzuje větami typu: No to jsem teda zvědavá. A jak to chceš jako stihnout? To budeš jako teď něco plnit? Jako teď? Z druhé strany mi asistuje tříletá dcera a hledá, co by mi sebrala, abych ji mohl honit po bytě a byla sranda.

Z balíčku vybaluji dvě plné injekční stříkačky, jehlu v pouzdře, miniaturní vrtáček s dřevěnou rukojetí, takové ty mikrotenové rukavice na tankování od benzínové pumpy, nějaké nálepky, miniaturní špuntík, ubrousek, návod na kartičce 5x5 cm hustě popsaný písmem velikosti hovna od roztoče. Žena je chvíli potichu a pak zařve: ,,To si ze mne děláš prdel??!!!" Dcera je pryč, bobek, musela se polekat.

Předstírám klid. Jsem nervózní jak dárce spermatu v kabince, se sestrou čekající za dveřmi. Vyndávám toner z tiskárny, navlíkám rukavice, říkám si, do řiti, to mi jako příště pošlou 10 deka uhlí, ropuchu, saze a arabskou gumu a návod jak si ten inkoust vyrobit? Nebo už jen seznam černouhelných dolů a návod na chycení ropuchy? Sakra, kde je návod!! Já ji roztrhnu!! ,,Naval mi ten návod nebo mě tvá matka zabije!" křičím na dceru a marně se ji snažím chytit kluzkými rukavicemi. ,,Já ti dám můj dopisek, dej to sem nebo si s tím povalíš na poštu sama!!" Nevím, proč ženy zbožňují tento typ "her" a baví je vytočit muže jen tak pro svou zábavu (ano, tohle je nejoblíbenější sport mé manželky). Dcera se tetelí blahem a statečně se pere o svůj dopis. Žena je na 75 %. Dcera prohrává a zoufale brečí.

7. Jak jsme pohřbili pratetu

Prohlížím si rodinu a přemýšlím, kdo je kdo a koho vůbec znám. Okamžitě můj pohled upoutá nakrátko ostříhaný muž s tetováním na temeni hlavy. To bude určitě bratranec Viktor. Neviděl jsem jej tak 15 let, pamatuji si jej jako ultrapravičáckého šílence, chodil zásadně ve vojenském, loučil se slovy pohov a rozchod a na autobus dobíhal zásadně přískoky a nastupoval parakotoulem. Má rodinu! To snad musí být nějací zajatci, to není možné. Bílá košile, slušňácké tmavé kalhoty, to je změna. Pak si všimnu černé pásky na paži a sjedu dolů na boty. Vyleštěné kanady sahající do půli lýtek a nohavice zastrčené v botách, no tak snad aspoň nebude hajlovat, jak posledně.

Vlevo je rodina druhého bratrance, všichni jsou tlustí, mají červená líčka a černé vlasy husté tak, že je nemá cenu mlátit po hlavě, na lebku to neprojde, to si dobře pamatuju. Jsou seřazeni jak matrjošky, připadá mi to jako dejavú z posledního rodinného pohřbu  před 15 lety. Jen ta největší matrjoška je tak o 30% větší a vpravo dvě malé přibyly.

8. První z poučných bajek pana docenta Křídla v podání pana docenta Milníka

Milé děti,

hezky se posaďte, odložte mobily a tablety, ne, extázi si můžeš nechat, tablet polož, a poslouchejte. Mé jméno je docent Bořivoj Milník, pracuji v jistém ústavu, kde se zabýváme, jak bych vám to jednoduše vysvětlil, no kde se zabýváme výzkumem vlivu pohádek na vaše nedospělé mozečky a snažíme se vymyslet, jak děti lépe připravit na nástrahy dospělého života. Ale ne, nebudu vám nic vyšetřovat, nebojte. Tak to asi nebylo jednoduše. To nevadí. Budu vám vyprávět velmi poučnou bajku. No to je menší setra od pohádky. Nebojte, není dlouhá.  Ano, má šťastný konec, svým způsobem.

Žili jednou dva malí hraboši. Žili jednou, protože dvakrát se nežije. Aha, vy nevíte, co jsou to hraboši. No znáte myšku? Znáte. A znáte krtka? Taky znáte. Křížení asi nepochopíte, tak si představte, že je dáte do velkého lineárního urychlovače a nejvyšší možnou rychlostí je necháte srazit. Ono by se to ve skutečnosti takto stát nemohlo, ale kdyby ano, tak tou srážkou vznikne hraboš a tlustá slepá myš. Hned je vám to jasné, vždyť to říkám, dobře že poslali mě, mám na vyprávění přirozený talent.  Jak jestli to přežijí? To byl jen takový hypotetický příklad. Co je to hypotetický, no vymyšlený. Ne, vymýšlení není lhaní.  Prostě to přežijí. Ne, neměli helmy ani airbagy. A už dost! Mlčte a poslouchejte, když vás chci připravit na život.

Tito dva malí hraboši spolu žili v jedné noře pod vysokým dubem. Ne, to nejsou ti z urychlovače, to byl jen příklad. Jednomu můžeme říkat třeba Buráček, protože měl rád oříšky a druhému třeba, cože? Ne, takhle ne, to nebyl dobrý nápad. Tak znova, jeden se jmenoval Hraboš 1 a druhý Hraboš 2. Nevím, to je jedno, jestli je dvojka samička. Takže spolu bydleli v té noře pod kořeny, hrabali si chodbičky, hledali žížaly, kořínky a lesní plody. Ale to není důležité, to dělají všichni hraboši. Důležité je, že měli úplně rozdílné povahy. Ne, jeden nebyl více krtek, už jsem řekl, že to nejsou ti z urychlovače. Jak z čeho jsou, no z maminky. Nevím, jak se jmenovala. Nevím, jestli byl otec Hraboš nula. Ticho! To jste ještě neslyšeli pohádku? A od teď má každý jen jednu otázku.

9. Návod na výrobu dřevěné, malované stoličky

Budeme potřebovat:

  • pilu, sekerku, nožík,
  • batoh, píšťalku, pytlík buráků, myš, kapesník, provázek, tužku, náplast, škrabku na brambory,
  • fotku židle, svačinu, pivo, druhé pivo,
  • lehké boty, rýč, lopatu,
  • návnadu pro bobra,
  • ještě jednou první pivo, pokud jste jej vypili už před odchodem z domu.

 

Najděte nejbližší les.

Návod pro statečné intelektuály, jak poznat les,  najdete na internetu. Cestou k lesu jezte buráky a slupky odhazujte na zem. Alergici na buráky si vezmou GPSku.

Najděte v lese vhodný strom.

  • Návod pro intelektuály: ?  * r?s >   ?  * r?z
  • Návod pro ostatní: průměr stromu by měl být větší než průměr vašeho zadku. Pokud žádný strom nesplňuje tuto podmínku, budete se muset smířit s tím, že zadek bude židli trochu obtékat.

Vypijte první pivo. Zvolte stranu, na kterou chcete strom skácet - neměl by tam být  krmelec, rybník, batoh, pivo, vy.  Sekerkou vysekejte z této zvolené strany do stromu vodorovný klín, ideálně půl metru nad zemí, pokud jste jej vysekali výš, než pohodlně dosáhnete pilou, není to ideálně. Návod pro intelektuály není, běžte domů.

Pokud se v dálce objeví hajný, okamžitě vykopejte lopatou díru, zahrabejte sekeru a pilu, vezměte rýč a předstírejte, že strom právě sázíte. Když hajný odejde, vykopejte nářadí, díru nezahazujte. Z druhé strany stromu (poznáte ji tak, že tam není vysekaný klín) přiložte opět vodorovně pilu (pokud jste si vzali pilku na železo, běžte za intelektuálem) a pravidelnými pohyby pily k sobě a od sebe řežte do stromu. Na pilu netlačte příliš, řez by byl křivý a pila by se zasekla, ani málo, jen byste strom lechtali, opadaly by veverky a sežraly vám buráky.

Pokud jste v této chvíli pilu zlomili nebo se zasekla, vyndejte z batohu návnadu na bobra a běžte ho ochočit a přemluvit.

10. Mauricius - Je tam opravdu tak hezky? Může mne tam něco kousnout? Nepřepadnou mne tam a neokradou? Nedostanu malárii nebo ještě něco horšího?

Mauricius za svou historii měnil "majitele" celkem čtyřikrát. Každý z nich na něm zanechal svou stopu a díky tomu se tu úspěšně prolínají různé kultury i náboženství. Nejprve to byli Holanďané, které to však dlouho nebavilo. Ale udělali tři zásadní věci: vyhubili blbouna nejapného, přivezli otroky a vysadili cukrovou třtinu.

Pak to byli na sto let Francouzi, kteří udělali moc chytrou věc a to,  že postavili cukrovary.  Pak vyhráli velkou námořní bitvu o ostrov proti Angličanům, a zatímco to slavili, Angličani ostrov zabrali z druhé strany. Založili lihovary, zrušili otroctví, a protože pak nechtěl nikdo pracovat, tak dovezli půl miliónu dělníků z Indie a Číny. A pak udělali tu velkou chybu, že zavedli všeobecné volební právo a za pár let se se svým ostrovem mohli rozloučit.


Jakýkoliv nezastavěný a nezalesněný kus země tu zabírá cukrová třtina. Asi proto je cukr od dob Francouzů hlavním vývozním artiklem. Pálí tu ze třtiny i dobrý rum. Ale protože zde můžou chlastat jen křesťané a to jsou většinou Francouzi, kteří pijí radši víno, a kreolové, kteří na rum nemají, tak jej všechen taky vyváží. Pak následuje vývoz textilu, šije tu většina nejznámějších módních značek. Dovážejí hlavně turisty.

68 % obyvatel jsou Indové, kteří ostrovu vládnou a předstírají práci ve státní správě,  3 % populace tvoří Číňani, kteří ovládají obchod, 2 % jsou bílí Francouzi, kteří vlastní většinu průmyslu, bank a hotelů a 27 % jsou kreolové, ze kterých je polovina nezaměstnaných a ta druhá si hledá práci.

Příbalový leták:

Indikace: Kniha je určena pro dospělé a mladistvé. Některé pasáže lze předčítat i dětem. Používá se na deprese, špatnou náladu, uvolnění močových svěračů. Na streptokokové infekce a bakteriální záněty vám bude k ničemu.

Kontraindikace: Může se kombinovat téměř se vším, krom nedostatku smyslu pro humor a přílišné prudérnosti.

Nežádoucí účinky: Obvykle je dobře snášena. Zřídka se můžou vyskytnout popáleniny od kávy a čaje, popraskané stehy, pomočování. Ve výjimečných případech může nastat i smrt. Když u vás nastane posledně jmenovaný případ, ihned navštivte lékaře.

Varování:

- nedoporučuje se při pooperačních stavech

- nesmí se dostat do ruky osobám s oslabeným srdcem, ti ať zemřou při sexu

- nebylo testováno na zvířatech, testy na lidech se teprve plánují a  můžete se stát jedním z dobrovolníků

A tady jsou re-ce-nze.

Ohlasy čtenářů (samozřejmě jen ty kladné, bo jiné nejsou:)): 

Nezklamal jste! Je to prostě pecka, bábovku jsem zvládla už dvakrát, než mi knížku zabavila kolegyně
Jen pozor - všechna varování k této knížce berte naprosto vážně! Já blbec se zapomněla a kousla jsem si do pracny, takovej drobek v blbý díře... Manželovi hned letěly hlavou všechny návody první pomoci...
Díky za zlepšování životní úrovně
Těším se na pokračování

Téééééda, to je nářez ! Na práci jsem ani nesáhla a jen čtu a řehním se. Ručičky pozlatit, ale co ručičky, celého do zlata zasadit, teda vlastně radši néééééé, aby mohl napsat zas nějaké pokračování...

bomba, těším se na další díly

Tak jsem musela objednat novou várku  kniha je úžasná !

Milý Pavle, díky vaší knize jsem si cvrnkla do motýlů,nebýt této malé estetické nedostatečnosti byla bych dokonalá!Teď má imidž trošku utrpěla,hodlám jí napravit naučením se zpaměti pár vašich životních mouder, kterými se chystám trpělivě oblažovat okolní spoluobyvatelstvo (včetně rozšíření té jedině správné firemní kultury). Takže díky, kniha je prostě ženiální!!

Kniha posloužila jako vánoční dárek. Obdarovaná mi nyní píše, že knížku má již zařazenou vedle Ivanky Deváté, Jaroslava Žáka, Ivana Krause a Saturnina v lékárničce mezi antidepresiva.

Kategorie:
 
Os. kategorie:
Barvy:
 
Klíčová slova:
 
Materiál:
Sdílet:

Vložení komentáře: Pro přístup k této funkci se prosím přihlaste nebo se nejprve zaregistrujte.
6.49 €
doprava
Poštovné a balné: není k dispozici
Prodejce běžně nezasílá toto zboží do zahraničí. V případě zájmu však prodejce můžete kontaktovat pomocí Fler Pošty
Možnosti platby:
  • Platba bankovním převodem
28 ks | k odeslání do 2 dnů * K odeslání: 20.11.2017 Dostupnost: do 2 dnů Termín odeslání: ihned od dostupnosti
* Platba převodem prodlužuje termín o dobu připsání úhrady na účet.
Toto zboží prodejce nezasílá do zahraničí.
Informace
« »

Aktivity
Poslat dotaz na zboží

Informace o zboží
Prodejce: de-pre-se
Katalogové č.: 5438514
Počet zobrazení: 12802x
Vloženo: 27.8.2014
Počet udělených: 230x