"Ty žiješ z plamene staženého na sporo.
Na tebe platí vtipy o slonu, který se dal dohromady s myší
a stále se dostává do nesnází proto, že se sice cítí být myší,
ale neustále naráží na skutečnost, že je slon.
Ty nejsi myš. Také nejsi slon.
Nejsi ani prostý člověk. Ty jsi vše zahrnující světlo,
které oduševňuje celý vesmír. Jsi všemohoucí, vševědoucí,
jsi čistá láska. Přestaň se omezovat. Začni teď, v současném okamžiku
v sobě to světlo hledat - a nalézat.
Neustávej, dokud ho nenajdeš.
Vděčně přijmi každou nesnáz, neboť je tu proto,
aby ti dala zesílit, abys snesl stále víc a stále silněji dokázal vzrůstat
do své původní, sobě vlastní šíře.
Nediv se všem zázrakům, které konali světci a avatáři,
a neodbývej je tím, že jsou nevysvětlitelné.
Ty sám jsi ten největší zázrak, neboť i ty dokážeš tyto zázraky vykonat.
Zázrakem je snad jen to, že to ještě neděláš.
A proč vlastně ne? Začni tím, že budeš opakovat několikrát za den,
nejlépe nahlas: Jsem světlo vesmíru, jsem vševědoucí síla,
jsem všeobjímající láska. Tyto věty opakuj znovu a znovu a zjistíš,
že se dostáváš tam, kam patříš: ke svému původnci,
ke svému pravému bytí."
Promluvy k Západu, Sathya Sai