Žíkej mi...Pan Modlásek!...háčkovaný medvídek

Doblý den všem! Žíkejte mi...Pan Modlásek! Jsem uklutně loztomilej meďula, uháčkovanej s láskou ze suplové hebounké pšíze zvané žinylka, jako stvožené k ňuchání. Maltina mě nacpala láskou a nadějí, jsem pšiplaven naslouchat všem vašim steskům, nikomu nic nevykecám (jsem úplnej paltizán), nebudu vám skákat do žeči, nebo vám dávat nevyžádaný lady (to jsem si všimnul, že vy lidi ládi děláte, Maltinu nevyjímaje) a budu se s váma ladovat z každého pěkného dne, někdy stačí i to, že svítí sluníčko a nebe je modlý (jako moje tličko a čepica, jsou úplně jako letní nebe a sem tam bělounkej obláček...ježkovy voči, jsem se úplně dojal, jak jsem to pěkně popsal, jako kdyby tu Maltina nečíhala, tak bych to i lozvedl, ale vím, že by huhlala, že je to moc dlouhý a nikdo to nebude číst, takže si to nechám na jindy a ještě na tom tlošku poplacuju). A teď zpátky k melitu věci (jakože ke mně), oči i čumák jsou plastový bezpečnostní, vycpanej jsem teda těma doblýma vlastnostma a taky velkou spoustou dutýho vlákna, nalostl jsem dost, měžím něco pšes tšicet cenťáků - to když ležím, páč stát nebudu, ani když mě opšete, a vsedě mám o deset míň.

S kým se smí Pan Modlásek ladovat?