Náramek z přírodních jantarových donutů na pružném návleku. Velikost jantarových kroužků - průměr cca 2 cm, síla cca 0,8 cm.
JANTAR vlastnosti:
Jantar je jedním z nejstarších a nejvyhledávanějších světových pokladů, považovaný za „zlato z moře“. Stáří jantaru se pohybuje mezi 360 a jedním milionem let a pochází z období prvohor až čtvrtohor. Jedná se o lepkavou pryskyřici, která vytékala z borovic, zachytila kousky rostlin, živočichů aj. a působením tepla a tlaku postupně zkameněla. Barva jantaru může být od tmavě hnědé přes světlou až citrónově žlutou.
Jantar je spojován se sluncem, kapka jantaru představuje slzy zosobňující osamělost nebo smutek. Vzhledem k tomu, že v jantaru se uchoval „život“, býval často používán na počest mrtvých při pohřebních obřadech, umístěn do hrobek jako strážce duší v posmrtném životě.
Jantar ve starověkých tradicích a legendách
Jantar patří mezi první látky, které člověk začal používat k ozdobě ve formě šperků, ale i talismanů a amuletů a pohřebních předmětů na počest zesnulého jako trvalá vzpomínka na život, o čemž svědčí nálezy z doby zhruba 8 000 let př. n. l.
Ve starověku byl jantar symbolem nostalgie, smutku a často okazoval na souvislost se slzami, neboť zaschlá kapka jantaru je slzám velmi podobná.
Jedna z legend říká, že název jantaru pochází z latinského electrum a starořeckého elektron, který vznikl z názvu elektor = zářící slunce. Řecké bájesloví vypráví o Faethónovi, synu Slunce (bůh Helios), který když byl zabit bleskem, tak jeho sestry plakaly tak, že se proměnily v topoly a jejich slzy kanoucí do řeky Eridanus ztuhly do kapiček jantaru.
Ve Skandinávii je jantar považován za slzy Freyi, vikingské bohyně lásky a krásy.
Succinum se snadno vyřezávalo a bylo populární u východních kultur.
Jantar se používal k ozdobě nožů, zejména židovských a arabských, protože se věřilo, že utlumí krvácení.
Jantar se nachází především v oblasti Baltského moře, dále je produkován Mexikem, Dominikánskou republikou, Barmou a Sumatrou. Jeho tvrdost je 2,0 až 2,5, může být průhledný nebo zakalený, v barvě od bělavé, přes světle žlutou, nejběžnější medově žlutou, oranžovou až po světle a tmavě hnědou. Vzácně se vyskytuje v barvě červené, zelené (upravený tlakem nebo teplotou) a velmi vzácný modrý jantar pocházející z Dominikánské republiky a ze Sumatry. Ve starověku byl modrý jantar využíván především kněžími, kteří věřili, že je možné jeho prostřednictvím ovládat vzduch, oheň a vodu a získat požehnání od bohů.