Absolemovy hříbky..amulet

V mé říši divů..

,,Naskáčou ti pihy! Naskáčou ti pihy!!"

,,Tak ať..mi pihy nevadí .." špitla jsem směrem k rybízovým keříkům.

Je nádherný den plný slunce a vůně právě kvetoucích stromů..zbožňuju tento čas..

,, NO MOMENT! Kdo to vlastně řekl? Je tady někdo?!" vykřikla jsem jen tak do nebes a prudce jsem si sedla.

Rozhlédla jsem se, ale nikdo na zahradě se mnou nebyl..

Jen sousedovic Bayard štěkl přes plot..

,,To bude ze sluníčka.." řekla jsem sama k sobě a usmála se..

,, No to by nejspíš mohlo být, ale není.." ozval se zase ten hlásek z rybízu..a větvičky jemně zašustěly, jakoby někdo utíkal pryč..

Seděla jsem vykuleně a sfoukávala si list, co mi zakrýval nos, aby se mi nespálil... jarní slunce je nevypočitatelné..

,,Haló.. je tam někdo?" připadala jsem si trapně, že volám do keříků, jestli tam náhodou někdo není..v rybízu..hmmm...

Ale bylo ticho..

Zamyšlená jsem vešla do malého domku, kde mám dílnu a hned se moje oči zastavily u vitríny s mými panenkami..

No ano... přiznávám .. miluju hračky.. a miluju panenky..mám jich ve velké prosklené vitríně celou sbírku.. nádherné panenky s velkýma očima..jen promluvit...zarazila jsem se..

,,Mluvíte???" špitla jsem do skla, co mě dělilo od malých kamarádek..

Zrudla jsem..jen trošku...mám sice ve zvyku povídat si s nářadím i nábytkem..květinami, stromy..domem ...s kameny.. vlastně si s ,,něčím" povídám neustále..zvířata nevyjímaje..

Ale teď mi to přišlo takové zvláštní..  tak jsem se jen usmála a sedla si na pohovku..abych si promyslela, co budu dnes dělat...

Byl čas na novou kolekci... na krásnou..velkou... velikánskou kolekci šperků, které budou něčím výjimečné.. jiné než doposud...

Mezi chroupáním ořechů v čokoládě a letmými pohledy na vitrínu s panenkami jsem nechala myšlenky skákat z jedné věci na druhou..ale nic zvláštního mě nenapadalo..

Zabořila jsem tvář do gobelínového polštáře, který voní po fialkách a skoro bych usnula, kdyby mi Muchtar..pes mého kovářského nepřišel umýt ucho..:o)

Mohutným radostným olíznutím omyl mi i kus tváře..

,,Bože..Muchtare..uf......"

Kovářský stál ve dveřích  smál se..

,,Dobré ráno miláčku.." zahřměl jeho hluboký hlas..

,, Ale já už dávno nespím..tedy nespala jsem... byla jsem venku a někdo..." ale zarazila jsem se...co bych mu asi tak řekla, že na mě mluví rybíz?

Tak jsem byla raději zticha a rovnou mu skočila do náruče..

Muchtar skákal a poštěkával  a my si dali snídani venku..

Můj kovářský se právě chystal odjet na pár dnů pryč..a mně se už teď stýskalo..

Den uběhl jako voda a byl tady podvečer..

Mého kovářského jsme už odpoledne vyprovodili...já a naši tři kocouři..Sir Morris, Monsieur Etien a Gregor Cornelius.. nejmenší holoušek..

Stála jsem na verandě a dívala se zasněně do zahrady.. kocouři si sedli vedle mých nohou a dívali se tiše se mnou..

Byl to ten správný okamžik na nějaké kouzlo.. zázrak.. zmocňoval se mě velmi intenzívní pocit, že teď právě TEĎ se musí něco stát..

A nebyla bych to já..a má čarovná zahrada, aby se tak i nestalo...

Právě jsem si uvědomila, že jsem s nápadem na novou kolekci vůbec nepohnula a snivě jsem si prohlížela rostliny okolo..kdybych tak uměla zachytit jejich jedinečnost.. kouzlo čarovného okamžiku..které by nikdy nevymizelo a při každičkém doteku šperku na těle by se přeneslo na jeho majitelku..

Z myšlenek na novou ještě nevymyšlenou kolekci mě vytrhlo zašustění rybízových keříků..

Trhla jsem sebou a kocourům se rozšířily zorničky..

Z rybízových keříků vyhopkalo cosi malého..bílého a sedlo si to na zadní tlapky..

No ANO! Byl to králík...seděl na zadních a z kapsičky u vesty vytáhl hodinky, podíval se na ně a mávl na mě..

Myslela jsem, že blázním..

Podívala jsem se dolů na kocoury.." Vidím králíka...a a a... má i hodinky! Zešílela jsem.."

,, Na co čekáš, běž za ním..!" řekl mi jeden z kocourů... asi Morris.. ovšem, to už byla ta poslední kapka, která mě zbavila rozumného uvažování o možnostech  a nemožnostech a vyběhla jsem rychle za králíkem...

Proběhla jsem okolo rybízu, přes celou zahradu, až úplně dozadu k velikému dubu..

A tam mi bílý králík zmizel z očí..

Udýchaná jsem došla až k mohutnému stromu..opřela jsem se rukou o kmen...nikdy předtím jsem si nevšimla, že je tady králičí nora...a tak veliká...

NO MOMENT! To je jako z té knížky o Alence..Alence z říše divů...

Ale to už jsem byla nějakou zvláštní silou vtažena dovnitř díry a s přiškrceným výkřikem jsem padala a padala....

Před očima mi proběhla ranní scénka s panenkami...kde jedna z nich byla Alenka... s blonďatými vlásky a příběhem, na který se nezapomíná...

No ano... to by byla n á d h e r n á   k o  l  e  k c  e  ...... a BUCH!

Seděla jsem na kostkované podlaze v nějaké zvláštní místnosti...

Srdce mi bušilo a cítila jsem nevyslovitelně silné vzrušení, kde každičká buňka mého těla chvěla se příslibem čarovného zázraku....

A jak to bylo dál?... Po chvíli urputného přemýšlení nad příběhem z knížky o Alence, jsem to vzdala a začala pátrat po svém...

Mlhavé útržky se objevovaly jen slabě mihotavě a já jsem musela začít žít příběh sama..bez Alenčiny pomoci..

*****************************************************
POKRAČOVÁNÍ ZDE ! Prosím, klikněte..

****************************************

Odlévané hříbky, vymazlené do posledních detailů, jsou spolu s listem a jenmným stříbrným mechem usazeny na velkém granátu..

Hříbky jsou vyrobeny náročnou technikou lití do ztraceného vosku, podle mnou vyrobeného voskového modelu- model je zcela plastický- z obou stran..

Velikost amuletu: cca 30 x 42 mm

Délka řetízku až k hřibům včetně krátkého spojovacího řetízku s klasickým zapínáním je 48 cm a spojovací řetízek je dozdoben granáty..

Materiál: stříbro 925, granát

Celková váha: 24,02 g

Ručně vyrobeno litím do ztraceného vosku, zdobeno ručně lisovaným vzorem, tvarováno, patinováno, doleštěno a puncováno..