Život vzpomínek / Vzpomínková přání

Jsou chvíle, kdy zůstaneme stát na místě. Okamžiky, kdy nám život zatočí hlavou tak, že potřebujeme oporu.

Podržet se. Vidět slova a zachytit se v nich.

Období truchlení patří mezi chvíle nejzásadnější. Potřebujeme vidět, že život člověka, kterého se už nikdy nedotkneme...jsou chvíle, kdy potřebujeme ujistit, že nebyl jenom vymyšlený.

Každý pozůstalý má právo aspoň na jednu konkrétní vzpomínku, o kterou se s ním někdo podělí. Potřebujeme vidět, že ho znal i někdo jiný. Slova, která dají pozůstalým smysl životu, do kterého zasáhla smrt.

Vzpomínám

- na její báječný smích

- na prázdniny, kdy mě vzal poprvé v noci na úhoře

- na makový buchty, který pekla a voněly celým domem až do večera

- na to, jak mi na každém plese pošlapal nohy

- jak jsem se jako holka styděla, když jsi dával babičce pusu

Je mi líto vaší ztráty. Myslím na vás.

Žádná velká slova nejsou zapotřebí. Jedna vzpomínka. Věta, která se vejde do kondolence velikosti A6. Místo upřímné, ale nicneříkající soustrasti.

Stačí.

-