Profil uživatele
Zdeněk Kopáč
Prodávající
Nový Knín
Registrace: 8.10.2010

Malíř Zdeněk Kopáč se sice kresbou a malbou zabývá od dětství, ale profesionálně až od roku 1989, kdy zanechal svého civilního zaměstnání a věnuje se zcela a pouze malování. Narodil se v Praze 30. Června 1960, vyučil se leteckým mechanikem a vykonával v tomto oboru vysoce technicky a řemeslně náročnou práci, která vyžadovala maximální odpovědnost. Nemohl si totiž dovolit udělat žádnou chybu. Z této práce si odnesl devizu "stavět" obraz stejně odborně, jako se staví letadlo. To znamená od samého počátku dbát na kvalitní zpracování všech fází výstavby obrazu a přípravu blindrámu, nanesení podkladu na výběr barev a správné technické provedení. Podle jeho názoru je vyloučeno, aby se v malbě již po několika letech projevily nějaké změny jako důsledek špatného technického postupu.


Ke své zálibě se Zdeněk Kopáč vrátil několik let po vojenské prezenční službě, kdy začal malovat různé tempery a kvaše, jež našli příznivou odezvu u přátel, kteří ho v malování neustále podporovali. První olejomalbu vytvořil roku 1985 a od roku 1987 začal vystavovat, nejprve na Salón amatérský výtvarníků v Praze (1987 - 1989) a od ruku 1989 samostatně. To již nastoupil dráhu profesionálního malíře.


Zdeněk Kopáč je v malbě v podstatě autodidakt jako řada předních malířů 20. století, kteří také nenavštěvovali žádnou Akademii výtvarného umění. Malbu studoval soukromě u akad. malířky Milady Kudláčkové v Praze a své umělecké vzdělání si doplňoval konzultacemi s teoretiky umění. Jeho vrozený a povoláním vypěstovaný smysl pro technickou stránku malířského díla ho přiměl spojit studium odborné literatury o technice malby s prověřováním technických pravidel a předpisů v praxi. Technické stránky malířství zaujala Zdeňka Kopáče do té míry, že ty roku 1994 založil z Praze vlastní firmu na výrobu malířských potřeb.


Zdeněk Kopáč považuje technickou stránku umění za syntézu odborného studia, praxe, řemeslné cti a umělecké důslednosti. Nepřestává se starat o stálost svých obrazů a v současné době dává přednost při přípravě podkladu akrylátu, protože neobsahuje organický olej, jenž rychle reaguje na atmosférické vlivy; plastová izolace chrání před nimi rub plátna.


Technika malby a malířské řemeslo přetavují však pouze základnu malířského umění, jež je společným, dílem rozumu, citu a fantazie, nebo v případě Zdeňka Kopáče dílem tvůrčího snění, v němž se všechny duševní aktivity spojují a umocňují. A v tomto bodu je Zdeněk Kopáč nezaměnitelně svůj, jedinečný, původní a nenapodobující. Hned na počátku své malířské dráhy si dokázal vytvořit vlastní umělecký svět, vysněný z představ, které zrodila touha, obava, naděje, víra v krásu a dobro, ale které jsou zároveň hluboce zakotveny v duchu současné doby. Každý další obraz rozšiřuje Kopáčův umělecký svět o další horizont a další prostory, v nichž žijí a jednají aktéři jeho obrazových příběhů. Neboť o děje a příběhy jde v Kopáčových obrazech především, o příběhy, které se dají vyprávět, protože se odehrávají v dnešním světě, ale jejich plný smysl, význam a hodnota jsou zjevné v uměleckém vyjádření, jež jim poskytuje malířská forma, malířův osobní styl.


Jak probíhá Kopáčův tvůrčí proces? U malby Kopáčova druhu je nejdůležitější námět. Na jeho objevení neexistuje žádný recept. Na námět se čeká, až přijde - a pak je to jako blesk.: námět je tady, aniž víme jak. Nejpodstatnější je, že Kopáčovi se od počátku zjevuje námět jako hotový obraz. Nežli ho namaluje, uplynou dva až čtyři roky; po celou tu dobu nosí námět - obraz v sobě a v duchu na něm stále pracuje. Této vnitřní práci říká snění o obraze.


Proč mezi vznikem námětu a malířským provedením obrazu bývá časová mezera až několika let? Za prvé si na obraz hned netroufá z obavy, že by ho zkazil, když na něj není zcela technicky připraven. Za druhé má v zásobě více námětů a k jejich malířské realizaci přistupuje postupně a podle vnitřního pořadí. A za třetí ho nejvíce baví, když si může s námětem v duchu do sytosti pohrávat, stále znovu si ho promítat, promýšlet a domýšlet, propracovávat celek i jednotlivé detaily.


Realizace obrazu, vlastní malířský proces neboli ,,přenos" obrazové představy na plátno se koná obvykle tehdy, když je obraz v duchu na devadesát procent hotový. Nejde tedy o ,,fotografii" vnitřního modelu, jak říkali surrealisté. Kopáč si ponechává i pro malířskou realizaci dostatečný prostor pro pocit svobody a volnosti, který doprovází celý jeho skrytý tvůrčí proces, a který pramení ze skutečnosti, že fantazie malíře v ničem neomezuje.


Sen znamená duševní aktivitu, v níž dochází k transformaci vjemů a zážitků a volnému plynutí představ. Někdy jde o noční sen, ale většina námětů vzniká v denním snění, kdy vzpomínky na minulé prožitky se prolínají s myšlenkami na budoucnost (Myšlenka na budoucnost 1996). Doména snu jako sféra svobody, volnosti v čase a prostoru, v níž neplatí přírodní zákony ani kauzalita a historická determinovanost, v níž zmizela vázanost na kultury, země, kontinenty a planety, se stala potencionálním polem zrodu ,,obrazu", jež svůj ,,snový" prvek neztratily ani po malířské realizaci. Právě z tohoto důvodu se souvislosti s Kopáčovými obrazy hovoří o ,,oceánském cítění", o ,,mystické kosmické emoci" nebo o ,,transcendentální úrovni", jde-li o to postihnout různé stránky odpoutanosti od pozemských zážitků nebo různé možnosti duchovních vizí.


Kopáčovo pojetí snu odděluje malíře od surrealismu i abstraktního umění. Za surrealistu se nikdy nepovažoval a nepovažuje, surrealistická symbolika mu byla vždy vzdálena, od počátku dává přednost konkrétnějším symbolickým představám. K abstraktnímu umění žádný kontakt nehledal a ani se o ně nezajímal. Totéž platí o postmodernismu. Zdeněk Kopáč jako umělec a malíř stojí na vlastních nohou, vystačí si s vlastní snovou imaginací a jeho hlavním a vlastně jediným úsilím je podat svou osobní výpověď o světě a člověku, která by byla zároveň výpovědí dnešní doby.


Zdeněk Kopáč má samozřejmě své "umělecké matrony", vzory, jež jsou mu blízké ale jež nikdy nenapodobuje. Miluje především Leonarda da Vinci jako malíře a zejména konstruktéra (mimo jiné letadla), obdivuje Maxmiliána Pirnera pro jeho pohádkové symbolické kompozice, Salvátora Dalího za jeho magický hyperrealizmus, Františka Muziku za jeho imaginativní typicky českou poezii v malbě, malíře Theodora Pištěka a herce Luďka Munzara pro jejich lásku k automobilům, kterou s nimi dávno sdílí. Kopáč se podnes věnuje renovaci autoveteránů a jako malíř a bývalí letecký mechanik je přesvědčen, že spíše se z technika stane malíř než z umělce technik.


Jestliže Kopáč nepatří ani mezi malíře postsurrealistické orientace, ani do proudu fantazijního realizmu, kam v součastném umění máme jeho tvorbu zařadit? Byl pro ni ražen nový termín "vizionářský spiritualizmus", protože Kopáčovy obrazy jsou malířskými prostředky zhmotněné duchovní vize, jejichž symboliky bývá často kotvena rozlišit dva póly; na jedné straně démonické vizionářství (například Maniak nebo Babí léto, 1995), na druhé straně duchovní meditace o problémech našeho života (například Víla, 1995, nebo Myšlenka na budoucnost, 1996). V některých obrazech se oba póly stýkají (Ve znamení naděje, 1996) je subjektivní proklamací myšlenky záchrany života v narušené přírodě, do nichž se svým zásahem bezděčně zapsali největší geniové lidstva.


Malíř sám charakterizuje svou malbu jako poetický symbolizmus navazující na tradici české imaginativní malby. Kopáčův symbolizmus vyznačují některé rysy, které nesou charakteristické znaky naší doby a zároveň jedinečné malířovi osobnosti. Projevují se už z samotné tématice obrazů, převážně zaměřených aktuální problémy ekologie. Symboly se v Kopáčových obrazech často stávají alegoriemi, jež neponechávají nic zahaleného v neproniknutelné tajemství. Kopáčova malba má kromě toho, že chce především vyprávět, zároveň funkci apelativní, jejím poslání je diváka zaujmout a svým sdělením zapůsobit na jeho myšlení cítění a jednání, Kopáčovy obrazy hovoří o přírodě, jak vypadala kdysi a jak vyhlíží dnes. Ukazují, jak opravdovým pokladem může být živí strom nebo rostlinka. Některé obrazy působí jako pohádky o čarovném jezeru nebo hvězdném jezírku. Přitom se Kopáč nerozpakuje využít i takových prvků, které zasahují do oblasti uměleckého kýče nebo dnešní mediální komunikace, aby zdůraznil hlavní cíl svého usilovaní: klást divákovi přímou otázku po smyslu a hodnotě lidského života. Ve svých obrazech hledá ztracenou identitu člověka a přírody v době hrozící ekologické krize a jako každý kdo se zabývá problémy budoucnosti se nevyhnul své sféře mýtu.


Jako rozenému malíři se Kopáčovi stala barva nejdůležitějším prostředkem, jimž dokáže rozehrát celý vějíř nejrůznějších pocitů a sugestivně zobrazit uměleckou myšlenku. Barva mu slouží k dosažení iluzionistických efektů i jako symbol duchovních hodnot. Jeho obrazy jsou osobním poselstvím, jež klade otázku naší existence v dnešním světě jako problém. Je povzbuzující, že nepostrádají humor ani naději.

Komentáře
Vložení komentáře: Pro přístup k této funkci se prosím přihlaste nebo se nejprve zaregistrujte.
Blog
Žádný záznam v blogu.
Fler Boxy
Žádný veřejný FlerBox.
Fler kluby
Uživatel nevlastní žádný Fler klub.
Top nominace
Uživatel nevytvořil žádnou Top nominaci.
Fotogalerie
Žádná fotografie ve Fler fotogalerii.
 
Novinky
Žádné aktuální informace.
Zboží
Načítá se zboží ...
Oblíbení uživatelé
Žádní oblíbení uživatelé.
Oznámit porušení pravidel tímto uživatelem.
Provozovatel jako správce osobních údajů zpracovává na tomto webu cookies potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely. Více informací. Souhlasím