zofiezajickova

Nevím, jak to máte Vy, mě se ale od dětství drží tato záliba: záměrně prozkoumávám všechny možné tvary, materiály i barvy kolem mě.

Pravda, bramborová kašička to už dlouho nabyla, ale otázky typu: "Proč tak divně držíš tu ředkvičku?" nebo "Proč se sakra koukáš do tý flašky?" slýchávám poměrně často. Nic mi to nevadí a někdy  ty předměty i s láskou zničím - to proto, aby z nich mohly vzniknout věci nové. Postupně jsem se naučila dávat jednotlivým nápadům pevný tvar a formu. A protože tíhnu k drobným plastikám, rozhodla jsem se vyrábět šperky. K tomu mi dopomohly i někteří učitelé a učitelky. Ráda bych jmenovala dvě z nich:

Bohdanu Goliášovou u které jsem absolvovala kurz výroby tepaných šperků z chirurgické oceli (Tepaná krajka). Poučila mě nejen o materiálech a pracovních postupech, ale i o důležitosti radosti z tvorby a cenění si své práce.

Další učitelkou mi na Katedře výtvarné výchovy v Olomouci byla Mária Danielová (poměrně známé jméno, můžete "zagůglit"), která mi vysvětlila rozdíl mezi objektem a sochou, čímž mě donutila přemýšlet novým, pro šperk vhodným způsobem. Také mi ukázala, že z materiálů zdánlivě laciných, tak nějak z pricipu odsouzených k odpadkovému koši, mohou vzniknout věci nové, cenné a krásné.

Tím se dostávám k tématu, které se začíná objevovat v mé tvorbě. Jistá recyklace, znovuzrození odsloužilých předmětů.

Nemáte také už dost toho, jak se pořád vyrábí, vyrábí a varábí... a pak se to vyhazuje, vyhazuje a vyhazuje? Co alespoň nosit něco vyrobeného z vyhozeného?

Jako první na řadu přicházejí plechovky. Chcete nějakou od Coly, či raději od piva? Jak je libo, dle Vaší chuti :)

Zdravím Vás srdečně

Žofie