Zuzana.Art

Ahoj, jmenuju se Zuzana Vítám Vás tu, u mě v obchůdku, kde vystavuji svou tvorbu. Zajímá mě keramika, malba i kresba.

Pocházím z krásného údolíčka poblíž Slovenských hranic v jižním Valašsku. Ono rodné město se jmenuje Brumov-Bylnice nad kterým se tyčí naše krásná a stará dominanta - hrad Brumov pocházející z ranné gotiky.

To co mě bavilo už v dětsví předurčilo do jisté míry to, co mě baví i dnes. Bavily mě vždy ruční tvořivé práce: vyšívání, šití, háčkování, pletení, korálky, pečení, vaření. Tohle vše mě naučila má maminka. Vždy jsem ale nakonec skončila s tužkou v ruce. Později to byla i hrnčířská hlína.

Začala jsem navštěvovat ZUŠku ve Valašských Kloboukách, kde jsem měla to štěstí, chodit do hodin k výbornému člověk a učiteli Josefovi Jeřábkovi. Ten pán mi změnil život. Ukázal mi krásu malby i tvorby z keramiky.

Na uměleckou školu jsem ale nešla, neboť jsem poslechla svou třídní učitelku na ZŠ ,,Se čtverkama na vysvědčení se na uměleckou školu nedostaneš." mi řekla. A já ji uvěřila. Tak jsem šla na učiliště studovat jak se dělají zahrady. Tam jsem se naučila starat se o květiny, stromy, zahradu, plést košíky a tak. Co dál?

Dál jsem dala na radu pro změnu rodičů a dostudovala maturitní nádstavbu zpátky v Kloboukách.

Opět jsem navštěvovala hodiny pana Jeřábka a před dokončením nástavby jsem dala tentokrát na jeho rady a na uměleckou školu si podala přihlášku. 

A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem udělala.

Do Luhačovic (kde se škola nachází) jsem se dostala bez potíží. Díky předchozímu vzdělání jsem byla přijata do druhého ročníku na keramiku. Se spolužáky jsme si hned sedli a dokonce i učiteli odborrných předmětů. Ti mi pomohli se rozvinout a zdokonalit se. 

Třetí ročník byl osudný. Přišla nová láska a stará zamávala na rozloučenou ke konci roku 2012 (jak kdyby to bylo už předem dané ). Můj nový a současný přítel se tu školu vrátil také po absolvování jiného oboru. Skončili jsme nakonec ve stejné střídě. On na kovářovi, já na keramičce. Očaroval mě a já jeho.

Získala jsem Svobodu! Lásku k řemeslu, k němu, k sobě, ke člověku.

Byla to dlouhá cesta si tohle všechno uvědomit. Teď máme slopečně dům ve Vizovicíh, pejska Fjolu, dva kočičáky (bílou Jin a černého Janga). Každý má svou trucovnu, své místečko, kde je to jeho. Já svou keramickou dílnu, on kovárnu. 

Tak to je celé. Děkuji všem na mé cestě k poznání i svobodě.

Jsem ráda, když se vám bude cokoli líbit a koupíte si to. Nejenže mě podpoříte v mém tvoření, ale snad Vám to i udělá radost a potěší oko při pohledu na můj výtvor ve Vašich rukách. 

Všem přeji slunci v duši.