Radosti ratolesti

Jmenuji se Peťa a jsem maminkou úžasného skřítka. Už od dětství jsem ráda něco tvořila a vymýšlela, ale jak šel čas ztratila jsem se v začarovaném kruhu všech povinností a rádoby „musů“ a přestala dělat věci, které dělají člověku radost.

Můj život se zastavil na rozcestí v době, kdy se narodil můj syn.  V tu chvíli jsem převzala roli maminky/pečovatelky a jak to bývá, vše se točilo kolem malého miminka.

Synek je od miminka nespavec, často se budil. Usínal u kojení, a ještě potřeboval něco šudlat ručkama. Ze začátku mi tahal tričko, pak látkovou plenku (usínáček se neuchytil). Časem mi začal vískat ve vlasech. Jeho nenechavé prstíky se mi proplétaly ve vlasech, kdykoliv se v noci probudil a já u toho nemohla spát. Začínala jsem být zase unavená a zoufalá, jako na začátku mateřství. Syn sice rozuměl, že mi to vadí a vlasy mi pustil, ale jakmile začal usínat, tak je prostě automaticky zase vyhledal a pokračoval. Měla jsem vlasy zacuchané a už mě bolely až u kořínků. A tak jsem přemýšlela, co s tím.

Nakonec mě něco napadlo. Vymyslela jsem a ušila pro syna usínacího koníka. Koník je měkký, takže v postýlce dítě netlačí, ale co je nejdůležitější, má hřívu z vlasů. Maminčiny vlásky jsou sice pořád nejlepší, ale když se taky potřebuje vyspat, přebírá uklidňující funkci koníkova hříva. Koník nám doma pomáhá i u stýskání a usínání mimo domov.

Výroba koníka mě bavila a konečný produkt udělal mně i synkovi radost. Díky tomu jsem po letech vytáhla šicí stroj a konečně se začala učit šít. A světe div se, moc mě to baví, protože zase něco tvořím. Moje spokojenost se tedy ubírá cestou „Tvořím, tedy jsem“.

A nyní s potěšením nabízím koníka maminkám jejichž děti si také rády hrají při usínání s jejich vlasy.