Wegga: Nemusíte jít proti proudu, stačí trochu kličkovat

"V doplňcích, stejně jako ve skutečném životě, stačí nápad, originální myšlenka a odvaha vyzkoušet něco jiného. Nemusíte jít proti proudu, stačí trochu kličkovat. Vyhnout se ´módním samoobsluhám´, které z nás dělají vojáky oblečené v doporučené barvě sezóny." Už víte, s kým bude dnešní rozhovor?

Řekněte nám na úvod něco o sobě
Wegga, dítě zlatých let Jugoslávie. Komunistický stát s továrnou na Coca-Colu a Levi's obchodem na hlavní ulici. Kundera v knihkupectví, americký filmy v kinech, zahraniční časáky v trafikách. Vyrostla na populární kultuře, nestojí o klasické hodnoty, kašle na diamanty. Na vlastní svatbě měla Martensky, sukni po babičce a prstýnky z alobalu.
Táta ji naučil šetřit a znovu použít všechno, co se dá. Vyrobit "udělátko", vyrobit zásobník na nářadí nebo polici. Máma ji naučila šít i přesto, že jí zničila 3 metry barevného úpletu z Ameriky tak, že vystřihla kraťasy že střední části látky. Bylo jí pouze 8. Později už šila jeany nebo batohy, které nebyly k rozeznání od konfekce. Šest let studovala architekturu a je z toho pouze diplom, co táta zarámoval a vystavil v obýváku. První den v práci říkala, že ji to nebaví, a druhý den už nepřišla. Zjistila, že spíš než baráky má radši věci drobnější. A hmatatelnější. Přes dvacet let žije spolu s manželem, z toho deset v České republice. Má dceru, která je jednak šikovná a druhak ještě mnohem kreativnější.

Ze kterých materiálů nejraději tvoříte, případně jakou techniku máte nejraději?
Wegga nejraději tvoří z nalezených věci. Místo oči má skenery a pořád zkoumá, do čeho se dá vyvrtat díra a z čeho vyrobit náušnice. Staré knoflíky, hodinky, společenské hry... cokoli z vetešnictví. Posaďte ji do vetešnictví s krabicí komponent a sadou kleští, druhý den dostanete kufr šperků. Posledních několik let nejradši tvoří z cvočků a náprstků. Patentky jsou úžasné, vytvářejí skvělou texturu, možnosti a počet kombinací je neomezen.

Jaké materiály a techniky jsou pro vás naopak záhadou?
Žádný materiál nebo technika nejsou záhadou, spíš jsou takový, co Weggu nelákají. Nemá ráda hlínu, nemusí zemité barvy a organické tvary, taky ji nepřitahuje barvit hedvábí nebo kovat stříbro. Před několika lety ovládla fimo, ale v podstatě ho nemusí. Poptávka po fimo jídlu byla obrovská, ale už to pomalu balí. "Fimo, to je princezna citlivá na prach, chce to hodně nervů a laboratorní podmínky." Wegga proto radši pracuje s vrtačkou nebo
kladivem rozbíjí starý budík.

Jak jste se ocitla na Fleru a jaké tu máte plány?
V roce 2008 Wegga slyšela, že je nějaký česky e-shop určený k prodeji šperků a rukodělné práce. Do té doby prodávala pouze v kamenných krámech po Praze a přes zahraniční e-shopy. Nejdříve váhala, zda do toho Fleru vůbec jít, protože na jarmarcích slyšela, že prodej na Fleru jde strašně pomalu a že tam prodejci prorazí těžce a velmi pomalu. Koncem srpna 2009 Wegga vložila na Fler svoji první položku a dneska je sedmá podle oblíbenosti a už na první stránce podle celkového Fler ranku.
Přes 1500 prodaných výrobků už trošku unavuje, nutí přemýšlet o změnách. Wegga proto chystá koncepční změny, chce vybrousit kolekce, rozdělit šperky, oblečení, kabelky a placky. Proto musí nejdřív pronajmout dílnu a zaměstnat asistentku i švadlenku. Anebo se dát naklonovat. A den pořád trvá pouze 24 hodin a nejde natáhnout.

Co se vám na Fleru nejvíce líbí a co byste vylepšila?
Wegga má Fler moc ráda, protože je přehlednější a vychytanější než zahraniční e-shopy. Je jednoduchý na používání a každým dnem přibývají další zlepšení. Fler je obrovský obchodní centrum, kde se prodejci mohou zviditelnit a prorazit bez výdajů na vlastní krám a vlastní reklamu.
Wegga ale nemá ráda, když se objevují plagiáty výrobků, a strašně se zlobí i přes to, že v šuplíku má spoustu nových nápadů a vždy bude rychlejší než ti, co nemají vlastní imaginaci a používají Fler jako katalog nápadů.

Co zajímavého jste naposled četla / viděla / objevila na internetu, doporučte.
Strašně moc kouká na filmy a je chodící filmovou encyklopedií. Už hodně let marně čeká na film tak skvělý a nepředvídatelný jako Klub rváčů, Obvyklí podezřelí nebo Vykoupení z věznice Shawshank. Až se to stane, dá všem vědět.
Co se týká čtení, Haruki Murakami ji pokaždé nadchne tak, že neusne, než přečte celou knížku.
Poslední internetová stránka, kterou přidala do oblíbených, byla tříhodinová předpověď srážek ukázaná animací nad mapou Evropy.

Jak propagujete svoji tvorbu?
Wegga pracovala dvacet let v reklamě a trošku se naučila propagovat i vlastní práci. Dobře ví, že nejdůležitější je strategie, definování značky, odhad cílový skupiny, pochopení poptávky na trhu. A že je samotná propagace to nejsnadnější v procesu budování vlastní image a potom i v prodeji samotného produktu.
Wegga k reklamě používá různý internetový média a sociální sítě - propaguje se na Facebooku a vystavuje na Flickru. Její práce je často zmiňována na blozích a vystavována na různých stránkách a fórech. Kromě toho tahá lidé za rukáv a otravuje přátele, aby si u ní kupovali zboží.

Jak si představujete svůj život za deset let?
Za deset let chce Wegga ovládnout celý proces výroby a prodeje módních doplňků, otevřít v Praze obchodní centrum alternativní módy a stát se podporou pro svoji dceru, které je teď 16 let a má obrovský talent. Už několik let vyrábí šperky, hezky kreslí, vyrábí fimo jídlo hezky jako maminka, skvěle umí s photoshopem a ilustratorem a k tomu má čerstvé a šílené nápady. Prozatím je líná zrealizovat to všechno, co má v hlavě nebo v notýsku, proto Wegga musí podporovat ten její talent a zkusit nějaký její nápady zrealizovat. Ale i přesto Wegga nechce ani za deset let mít myčku, nechce mít auto a nikdy nebude jíst v restauraci, kde mají pivo dražší než za 30 korun.

Na co jsme se vás zapomněli zeptat? :)
Wegga by určitě ráda mluvila o své největší lásce - o vaření a pečení, o tom, že jí tady chybí každodenní farmářské trhy v každé městské části, na kterých babičky prodávají svých deset vajíček a svazek jarního česneku, že nemusí  českou kuchyň a že se do šopskeho salátu ani náhodou nedává voda. I přesto se v Praze cítí jako doma, až na to jídlo. :-) Ale ráda napíše i recept na pořádné plněné papriky, takové, jak mají být.

Plněné papriky a la Wegga

*Papriky
8 paprik (všechny červené nebo i barevně různé)
4 rajčata, překrojená napůl (na zaklopení paprik zeshora)

*Masová náplň
600 gramů mletého hovězího
2 cibule, drobně nakrájené
4 polévkové lžíce rýže
1 lžíce škrobu (Gustin)
olej na smažení
sůl, mletý černý pepř

*Omáčka na vaření
1 litr rajčatového džusu (neslazeného)
1 větší mrkev, nastrouhaná
sůl, oregáno, petržel, celerové lístky
2 stroužky česneku

Nejdříve odstraňte papriková semínka. Vezměte ostrý nožík a vykrojte kruh kolem stopky, abyste mohli zatáhnutím za stopku vyjmout i semínka. Omyjte papriky, aby nezbyla žádná semínka.
Smažte nakrájenou cibuli a mleté maso ve woku nebo hluboké pánvi pět minut při vysoké teplotě, aby se maso nerozvodnilo. Přidejte rýži (nevařenou), sůl a mletý pepř. Promíchejte  škrob v 1 dl vody a přidejte k masové náplni do hrnce.
Naplňte papriky masovou směsí a každou zavřete jednou rajčatovou půlkou.
Vezměte hrnec tak velký, aby se do něj vešlo osm paprik těsně jedna vedle druhé. Nalijte rajčatový džus mezi papriky, přidejte sůl a bylinky, rozdrcený česnek a nastrouhanou mrkev. Vařte dvě hodiny při velmi nízké teplotě. Podávejte s čerstvou ciabattou nebo bagetou.