Bylo to nedávno, co jsem se pokoušela ukrýt kousek léta v kolekci, se kterou jste se mohli seznámit i v první části žurnálu. Byla plná klasů na poli, slunce a šťavnatých ovocných bobulí. V každém kousku se ukrývala letní pohádka - příběhy inspirované chutí a vůní léta.
V dnešních dnech začíná rtuť teploměrů stoupat, děti se s pyskotom rozběhli ze škol užívat si prázdniny, stále častěji slyšet z ulic šťastný smích. V zmrzlináren stojí rady lidí, voda cáká a osvěžuje zpocené tváře, obloha je azurově modrá, květiny na louce záři mnoha barvami.
Ano, barvy! Veselé i jemné, pestré jako duha. I když ani nevím, kdy jsem si naposledy našla chvilku na odpočinek, v těchto dnech občas zastavím a kochám se z této letní palety. Přemýšlím ... co tak ji ukrýt do další kolekce? Vím, nemám čas, musím pracovat na zakázkách pro nevestičky, plnit přání svých zákazníků a přitom myslet i na své ANO. Ale nedalo se odolat. Opět procházím svou dílničky a hledám ty správné barvy. Beru do rukou i štětce a dávám květem ten správný nádech. V nové kolekci je i hodně živé, konzervované hortenzie. Netrvalo dlouho, a nová letní kolekce je tady - plná pastelu, lásky a něhy. Tak se pojďme zamilovat.
Kolekce Pastelové léto vznikla tentokrát ve spolupráci šikovné fotografky Bibiana Růžičkové, mé dvorní vizážistky Barborky Slovákovej a nádherných modelek Veroniky a Michaely, které svou jemností a krásou jen podtrhly kouzlo celé kolekce. Kromě pastelu v tradičních kouscích jako jsou věnečky, pásky či prstýnky, jsem si dovolila přinést vám i novinku - dvouhřebínek, který má všestranné využití. Co na něj říkáte? :)
Po vůni a chuti léta se, prosím, kochejte jeho barvami :)
Věneček "záře barev ve stínu"
V zahradě je ticho a snivo. V stínu dřepí hortenzie a svou pastelovou krásou zkrášlují tmavý kout. Září barvami. Natrhám si je a úpletu z nich věnec, ve kterém budu snít o lásce. O takové jako z knih, s jejichž stranami se rošťácky hraje vánek.
Prstýnek "první polibek"
V šeru za měkkého soumraku dvě dospívající srdca sedí u vody a poslouchají píseň večera. Nepatrný dotek, ruka hladí ruku a rty poprvé přijdou na to, jak chutná láska. Něžný a měkký je první polibek.
Léto je blázen, žene nás do lásky. Nezbeda vítr zvedá ženám krátké sukně. Voní posekanou trávou a jejich pozdrav šťavnatými jahodami. Sukně mají nadýchané jako květiny pivoněk. Letním láskám se odolat nedá.
Odpočívám v stínu lesa a dýchám vůni třešňových květů, která se šíří z nedalekých ovocných sadů. Sedím na kameni obrostlým mechem a sním o letní lásce s nekonečným trváním. O polibcích měkkých a příjemných jako dotyk toho mechu.
Tráva je zelená a voní. Nejkrásnější vůně na světě je vůně posečené trávy. Lásky jsou nevinné jako bílé lilie. Sny jsou růžové jako cukrová vata a soumrak zbarvuje horizonty do fialova. Jako duha po dešti je léto. Potěší srdce i zrak.
V zahradě rostou tiše a půvabně. Růžovou i bílou zabarvené mají své hlávky. Jejich lupeny nedokážeš spočítat, jen rosa ich ráno jemně líbá. Svou nonšalancí přesáhnou všechny ostatní květiny v zahradách, i růže musí před nimi sklonit hlavu. Vznešené jsou pivoňky, květiny pro královny.
Když soumrak padá nad krajinu a lesní jezírko už opustili nahánějící se děti, když z dálky slyšet tlukot srdce dvou čerstvě zamilovaných lidí a kolem jezera skřehotají žáby, tehdy přijde tichounce s okvětními lístky ve vlasech a svými drobnými nožkami shýba trávu pod sebou. Tehdy i ptáci přestanou zpívat úžasem ... když uvidí ji, jezerní vílu.
Když se léto barví do odstínů duhy a břečťan tiše obepíná průčelí domků, když v zahradách na keřích dozrává ovoce, když jsou líce rozpálené od touhy a všechno chce milovat a být milované, tehdy po zahradách chodí ona, oblečená v šatech utkaných z lupenů květů a závoj z lístků stromů jej sahá ponížit pasu. Svým dotykem mění vše na letní líbeznost. Je vznešená a voní po touze. Královna letních zahrad...
V letním večeru slyšet jen tiché vyznání milenců. Fialový závoj noci se už rozprostírá nad krajinou. U jezera stojí stromy mohutné, koruny plné tajemství obrůstají mechy. Jen někde tam, u jezera, odpočívá ve vysoké trávě dívka se srdcem čistým jako lilie ... a sní o lásce.
Venku je příjemně teplo, vánek chladí tvář. Na lavičce odpočívá starší pár. Kočka se vyhřívá na parapetu a květiny voní jako první lásky. Ještě ani oči neotevřu a už sluneční paprsky vykukují zpoza záclony. Letní slunce vábí na všelijaké rošťárny... na objetí, na smích, na polibky i na lásku. Slunce je pokušitel.
Ležím v zahradě ve vysoké trávě, vedle mě kvetou pivoňky. Čtu knihy o lásce no každou chvíli se zastavím. Knihou si přikryji tvář, ať se mi slunce nedívá do myšlenek ... a upadnu do říše snů. Sním o tom, že se budu koupat v jezeře, a přitom mě vyruší on, obléknu se jen do vlasů. Druhý den, když budu sbírat jahody, přijde s kyticí růží a pivoněk. A pak si mě vezme ... a já zažiji lásku jako z letních knih. A tak si v zahradě splétam pavučinu mých odvážných snů.
Slunce zalilo louku plnou květin a proniká i přes větví. Po mechem porostlých lesních stezkách chodí tichounce, jen jemně našlapuje. Tvář má růžovou jako květy třešně, oči plaché a rty žádostivé. Každý ptáček opěvuje její krásu. Je něžná a jemná, plná lásky a krásných pocitů. Její domovem jsou stébla trávy, lupeny květů i mechem pohlazeny kameny. Každý by chtěl milovat nevěstu hol.
To ona šeptá růžím, ať vykouzlí dívkam úsměv na tváři. To ona káže mákem, aby se červenali jako líce zamilované dívky. Ona ukrývá v lupenech pivoněk tajemství letních večerů. Mezi prameny vlasů má zapletené lístečky a oděná je v barvách vášně. Když ticho projde nočními uličkami, všude zůstane jen sladce na rtech.
V létě na vesnici se tedy děly věci. Na babiččiny chalupě jsme objevovali staré zákoutí. Pavučiny by věděli vyprávět o letech, které protekly. A když slunce jemně zapadalo, pobláznění jsme se váleli v peřinách. Peří létalo jako sníh v zimě, všechno zahalilo do bílé letní pohádky. A všude bylo ticho, jen náš smích se nesl ulicemi.
Skrývám se ti v poli mezi žlutými klásky připravenými na žeň. Tvář mám rozpálenou a růžovou jako punčová zmrzlina. Nebe je modré a tráva zelená. Když si už myslím, že mě nenajdeš, najednou mě chytíš ze zadu a nadzvedneš mě nahoru k obloze. Prý mě prozradila střapatá hříva vykoukující odevšad. Směju se. Život s tebou je potěšení...
