V kavárně Slavia... Je teplé pozdně jarní dopoledne a pan továrník Majer hovoří o průmyslu s panem bankéřem Dubským. Vrchní číšník Šťovíček vítá další příchozí.

Mezi nimi i dvě slečny v klouboučcích. Doprovází je ke kulatému stolku a ony si objednávají kávu. U sousedního stolu sedí mladý pohledný dobře oblečený muž s knírkem. Čte si dnešní noviny. Ve sklenici koňaku, stojící před ním na stole, se topí svazek slunečních paprsků barvící mok do medově zlatavé barvy. Slečny po něm pokukují a chichotají se. Muž si zapaluje doutník a silný pruh paprsků pohltí jeho voňavý dým. Za okny kavárny se na nábřeží prohání na kolech dva uličníci v krátkých kalhotách. Starý pán blahobytné konstituce pomalu kráčí se svým vypaseným jezevčíkem po Národní třídě a pokuřuje dýmku. Vyruší ho zatroubení automobilu Laurin & Klement a on i pes se na chvíli zastaví.

I číšníci a hosté kavárny zvednou hlavu a dívají se ven na ulici.

Jen Emilie a Irma

dále věnují svou pozornost kávě...

...a mladému muži s knírkem...

(©2013 Jana Dobruská ~ Vintage melody collection ~)

Když člověk vystrčí paty z domu, aby se šel někam pobavit, netuší, jak vážné :-) důsledky může jeho cesta za zábavou mít.

V mém případě (bylo to zhruba před rokem) mělo jít o jakousi "tour de malostranské pubs", ke které mne vyzval můj hradčanský soused. A tak jsem si zajistila hlídání a vyrazili jsme. Asi třetí naší zastávkou byla návštěva jednoho poměrně prostorného malostranského podniku jmeném Šatlava, nacházejícího se v sousedství Kampy. Turistu by zde pohledal a na první pohled bylo jasné, že jde o oázu "místňáků" a zdejších starousedlíků všech věkových kategorií. Byl to od pohledu pestrý mišmaš, kterému za barem bručivě velel dlouhovlasý a dlooouhovousý prošedivělý morous Pepa. Dalo by se říci, že Šatlava je o několik generací mladší sestřenicí slavné Jedové chýše, kde se hrálo, zpívalo, tančilo, pilo, kouřilo, smálo se, bavilo i hádalo.

Večer byl ještě mlád a v lokále zatím ševelilo jen několik přítomných, až tu najednou kdosi usedá k černému (a kupodivu naladěnému) klavírnímu křídlu značky BROŽ..

Mohla to být malá nápověda, ale vím, že BROŽ znamená pro klavíristu něco docela jiného než pro mně...

Zbystřila jsem přesně ve chvíli, kdy světlovlasý muž v kostkované košili a s ležérně vyhrnutými rukávy odložil hořící cigaretu na kraj popelníku, otočil se k nástroji a zanořil své ruce do klaviatury. Za chvíli jsem zjistila, že tupě zírám před sebe s pootevřenou pusou a našponovanými boltci. Musela jsem znovu nasměrovat svůj pohled ke klavíru, abych se přesvědčila, že za křídlem nesedí třeba Karel Svoboda. Za povšimnutí stál i výběr skladeb a záběr v repertoáru tohoto pána. Hrál skvěle a když se za chvíli do Šatlavy přiřítila početná tlupa rozveselených malostraňáků v maskách (byl právě masopust), klečeli mu všichni u nohou, čímž rozumějte - srotili se okolo klavíru, zpívali, tančili a chrlili na klavíristu svá hudební přání. Nepřišli náhodou, přišli za ním. Tu a tam jsem zaslechla, jak z jeho úst zní odmítavé až jemně arogantní "nejsem jukebox" a mně bylo jasné, že "co se bude hrát" tady neurčují hosté, nýbrž ješitné ego tohoto muzikanta. Na stole mu začal vyrůstat lesík číší s červeným vínem tu a tam proložený frťany ferneta. Byly to úplatky.

Když se můj hradčanský společník dostatečně napil, usoudil, že půjde pana klavíristu vystřídat...trochu jsem čekala, že si ješita nenechá na klavír sáhnout. Kupodivu ale vidím, že se oba pánové střídají za nástrojem, abychom byli v zápětí oblaženi trochu nudným a potemnělým blues.

Pan klavírista vzal střídání doslova a namířil si to, od toho času už obsazeného klavíru, přímo ke mně.

A tak jsme se dali do řeči. Tomáš Hetflejš se ukázal být výřečným a vtipným společníkem a já jsem se dozvěděla, že v Šatlavě hrává každý pátek. Jen tak pro radost a potěchu osazenstva podniku a hlavně svou :-). Když se "jukebox" vrátil zpět ke klavíru, zahrál mi (rád) to, oč jsem ho během hovoru požádala přesto, že jsem byla místními opatrně upozorněna až varována, že "Tomáš někomu jen tak něco nezahraje..." a že je lepší to radši vůbec nezkoušet. A přidal ještě hudební bonus. Vyměnili jsme si na sebe kontakty, zanedlouho se sešli na Malé Straně v pizzérii a klábosili o všem možném. Když jsme pak postávali na tramvajové zastávce, konstatovali jsme, že to bylo bezva a naše hovory označili za "HD quality", protože si povídali Hetflejš a Dobruská. Že se toto označení stane zakrátko základem názvu našeho projektu jsme ale ještě netušili.

Za několik týdnů mi Tomáš volal "že má nápad". Ten spočíval v jeho kulantní nabídce složit ke každému(...!...) šperku, který vytvořím, skladbu. Že by tak měl zajištěný program na celý život už v danou chvíli vůbec netušil, takže jsem mu rychle vysvětlila, že jsem dost produktivní, přičemž jsem jeho nabídku ale zároveň pevně uchopila. A samozřejmě ji razantně zredukovala. Zaujala mne totiž okamžitě. Ještě tentýž den jsem to nadšeně vybádala a domluvili jsme se, že vytvořím 3 kolekce šperků ve stylu "vintage", "glamour" a "coffee" a Tom složí ke každé z nich tři skladby v daném stylu.

Začalo nás to oba nesmírně bavit (spolupracovat s Tomášem je i slušný adrenalin...o tom ale psát nebudu, nechci přijít o dobrého kamaráda... :-) a pocítili jsme potřebu to zastřešit nějakým názvem tohoto společného projektu. A tu se najednou reinkarnoval výrok z tramvajové zastávky na Malostranském náměstí. Jen jsme "HD" přeměnili na "DH", "quality" ponechali a přidali všeobjímající a zastřešující slovíčko "art".

Realizace nápadu trvala něco přes půl roku a dnes už existují sady šperků všech tří kolekcí korunované triem skladeb (každá má samozřejmě svůj název) složeným Tomem na míru jen a jen jim.

Ráda věci "dotahuju" a tak jsem oslovila šikovnou ilustrátorku a grafičku Markétu Jinochovou (by myyna) a požádala jí o stvoření loga. Spolupracovala naprosto báječně a svižně (to mám ráda!) a logo je na světě! Ba co víc, Tomáš před několika dny složil milou a hravou znělku, ke které jsem vytvořila 25-ti sekundové audio-video, kde naše logo, takříkajíc, rozpustile swinguje. Abych ukojila své sklony ke grafománii, využila jsem nově vzniklý prostor a napsala tři texty s úmyslem navodit atmosféru stylu, který každá kolekce reprezentuje.

K nám do týmu se přidala také nadšená fotografka Marcela Maredová (MarMar), kterou buď potkáte s fotoaparátem a nebo ji nepotkáte. Ta je autorkou výše zobrazené fotky Tomášových rukou na šatlavském klavíru značky Brož a také momentky, kde děláme s Tomem něco jako "berany berany duc". I fotka dole, kde sedíme s Tomem u klavíru, je "by MarMar".

Protože je Tomáš na své hudební vintage, glamour a coffee počiny náležitě hrdý, rád je hraje (nejen v Šatlavě) a dokonce je už posluchači vyžadují!

Pro zvědavce i zvídavce zde zanechávám stopu, kde můžete ©Šperky s melodií spatřit a něco si o nich přečíst. Dozvíte se třeba to, "jak je to udělané", že si odnesete Tomáše i s klavírem spolu se sadou šperků domů (a to se dozvíte i na obrázku níže). Další otisky, jimiž můžete potěšit své zvukovody prostřednictvím krátkých "trojukázek" od každého stylu, jsou pro vás nachystány zde - Vintage melody - Coffee melody - GlamOur melody.

Úplně jsem zapomněla říct, že vedle toho, že máme s Tomášem (nemanželské) dítě jménem DH QUALITY ART, jsem v něm získala báječného kámoše, poznala šikovnou Markétu "myynu" a mám v zásobě konečně "pořádný fotky" by Marcela Maredová :-) A mezi šatlavské chodím alespoň jednou za 6 neděl klečet klavíristovi u nohou :-)

Dávejte si pozor, když se rozhodnete jít se někam bavit!

:-)

Mějte se fajn a díky, že jste se pročetli až sem!

dobrunda

Ukázka provedení všech sad ©Šperků s melodií (tato konkrétní je z kolekce Vintage melody)