Lžičky jsou pro mě to, co začalo změnu. V Coyhaique, kde jsme si s mou milovanou ženou koupili naše první lžičky a pár dní předtím v Santiagu i první dřevěné misky, na které jsem remcal, že je nebudeme potřebovat.
A od té doby nejím s ničím jiným.
Dřevo je z Čech, Rakouska a Beskyd. Nikdy jsem kvůli němu nepoškodil živý strom, většinu z něj jsem našel spadnutou při výletu, nebo na pozemku, kde jsem pracoval, uříznutou už někým přede mnou.
Před rokem u Alice jsem ji viděl poprvé a teď, 28.11., se zasněženou první adventní nedělí jsem dodělal i tu naši.
Rád se o ty další podělím, protože vím, že všechno je mnohem víc, než jen surová hmota a dřevo.
Zatím na začátku, ale s poptávkou rostou i zkušenosti.
Jsem architekt. Většina lidí sice nemá představu, co to doopravdy znamená. Pro mě to vlastně neznamená nic než to, že tam cesta začala. Došel jsem ke dřevu (pohybuju se mezi dřevostavbami, pilou a vyřezáváním), k horám, Harry Potterovi a rodině. A to mi na jeden život stačí.