Protože vkládaný text u zboží má být stručný a výstižný, bude lepší zamezit případným komunikačním šumům a možným nedopatřením blogem:-)

Veškeré "mé" jahody pocházejí z farmy Slivoň v Lotouši u Slaného. A protože Slivoňovi a jejich potomci svou farmu mají tuze rádi, snaží se ji "nezasviňovat" chemií. A ježto dnešní "generální ředitelka" farmy je zároveň i má bývalá spolužačka, dovoluje mi zničit si záda ohnutím a ruce přesličkou či svízelem na svých rozsáhlých latifundiích. Ručím tedy vlastní hlavou za to, že jahody nejsou shnilé, plesnivé, ošklivé ani staré...

Právě tak ručím vlastní hlavou za to, že džemy obsahují pouze složky uvedené na zadní straně sklenice. Horší je to s hmotností; sice uvádím u džemů XXL hmotnost 720 gramů, ale ve sklenici bývá 730 - 740 gramů.

Džemy vařím v malých dávkách; má zkušenost praví, že vrazíte-li spoustu jahod do velké nádoby, změní se doba vaření a výsledná chuť je jiná, než s jakou jsem sama spokojená.

Může se Vám stát i to, že dostanete dva džemy a každý bude trochu jiný konzistencí, chutí i barvou. Důvod je prostý. Používám několik odrůd jahod a každá si dělá, co chce. Z jahod odrůd Roxana či Darselect vylezou krásně jasné červené džemy, leč jahody se během chvilky rozvaří na... no třeba na šrot. Pěkně pevné kousky ovoce v džemu z nich nevyrazíte, kdybyste se na hlavu stavěli. Naopak z honejky (familierní název pro odrůdu Honeyone) pevné kousky ovoce vyrazíte, džem je ovšem tmavě červený, až do černa. A protože v džemu najdete opravdu "velké kousky ovoce", po uvaření díky zatracepeným neposlušným fyzikálním zákonům vyplavou lehké jahody nahoru a těžká šťáva zůstane dole. Chce-li následně člověk mít pěkně "rovnoměrně rozložené" jahody v džemu, lehká pomoc: po otevření vezme dlouhou lžíci a džem jednoduše promíchá. Zda ve směru hodinových ručiček nebo proti, to je vcelku jedno, výsledek bude v obou případech stejný. Nemá-li jeden dlouhou lžíci, uchopí kupříkladu vařečku a promíchá to s ní.

Dalším problémem je někdy pěna. Pokud prší, potvůrky červené nasají vodu a při vaření pění a pění a pění. Můžete sundávat pěnu jako vzteklí, stejně to "propění" celé. Chuť džemu se nemění, leč vzhled lehce ano. Je hustší a skutečně viditelně "napěněnější".

Jakožto konzervant a želírovací přípravek používám Gelfix od Dr. Oetkera. Je sice na trhu nejdražší, ale jeho složení je bez diskuze k organismu nejšetrnější. Džemy bez konzervačního přípravku z jahod nevařím, zaprvé je pak nutné vrazit do hrnce spoustu cukru, zadruhé se musí vařit až do chvíle, než začnou samy želírovat a v tom okamžiku už to nepřipomíná krásně červený jahodový džem, spíše je to k nerozeznání od švestkových povidel. A neposledním důvodem je i to, že džemy bez konzervantu rychleji podléhají zkáze a mou filozofií je, že raději sním drtek kyseliny sorbové než plísně...

Množí se i dotazy na třtinový cukr. Ne, nebudu ho používat. Osobně se domnívám, že jeho význam je značně přeceňován. Zastánci třtinového cukru se ohánějí obsahem zdraví prospěšných látek. Jenže abyste do sebe dostali byť i jen třeba 50% denní dávky těchto vitamínů, stopových prvků či čeho, museli byste denně zbaštit kilo třtinového cukru. A je to pořád jenom cukr, se stejným obsahem kalorií jako bílý řepný rafinovaný (nezaměňovat s ropnými rafinériemi ani s parafínem). A proti třtinovému cukru z mého pohledu hovoří nemravná cena, vyhnaná nahoru dovozními cly. Pokud se to někomu nelíbí, nechť kvůli tomu nepíše mně, ale našim čilým politikům, naslouchajícím "řepnocukerným" lobbistům.

Ne, tohle opravdu nemohlo být v popisu zboží. Výstižně to umím, stručně nikolivěk...