JIŘÍ A. HAVLÍN

BÝT VÝTVARNÍKEM

Být výtvarníkem, toto přání jsem měl už jako chlapec na základní škole po tom, co mě okouzlily kresby Mikoláše Alše. Tehdy začaly vznikat moje první kresby a potom i malby. Cesta byla ale poněkud složitější. Ne každý mohl u nás tehdy jít přímou cestou za svým snem. A moje cesta vedla nejprve z jižní Moravy na sever, do ostravské průmyslové oblasti, která ale těsně sousedí a prolíná s krásnou krajinou Beskyd. Tam jsem se pak začal výtvarným uměním opravdu vážně zabývat, tam vznikaly moje první významnější obrazy, tam jsem se také potkal s akademickým malířem (a později i nositelem titulu Zasloužilý umělec) Josefem Treuchelem. S ním jsem svoje obrazy konzultoval a kontakt s ním byl pro mě důležitý i při přípravě na talentové zkoušky na vysokou školu. 

Po absolvování vysokoškolského studia jsem přes třicet let působil jako výtvarný pedagog a zároveň jsem se zabýval vlastní výtvarnou činností. Byl jsem členem brněnské výtvarné skupiny pedagogů - výtvarníků a s nimi jsem začal pravidelně vystavovat. V současnosti jsem členem Sdružení výtvarníků ČR a členem brněnské výtvarné skupiny Parnas jejíchž společných výstav se pravidelně zúčastňuji. Uspořádal jsem rovněž řadu samostatných výstav u nás a v Rakousku.

V současnosti se věnuji především krajinomalbě a mojí nejčastější technikou je olejomalba na plátně. Moje obrazy vycházejí tvarově ze skutečnosti, vyznačují se ale obvykle výrazně nadsazenou barevností. Svými obrazy vyjadřuji lásku a obdiv ke kráse krajiny, občas mě však zaujmou i díla vytvořená člověkem, například krása architektury. A jako každý výtvarník, někdy bývám okouzlen i krásou předmětů, květin nebo jiných přírodních prvků, zajímavou tváří nebo postavou. A pak se na mých plátnech objeví zátiší, portrét, postava nebo figurální kompozice.

Náměty pro malbu nacházím nejčastěji v krajině jižní Moravy a Dolního Rakouska, a to od okraje moravské vinařské oblasti kolem Břeclavi přes Mikulov, Znojmo a Jindřichův Hradec, v Rakousku pak od Poysdorfu a Mistalbachu přes Laa a.d.T. a Kremži až po krásné údolí kolem Dunaje - Wachau. A občas se také vracím do mé milované krajiny Beskyd nebo si mě získá  některé místo kdekoli v naší zemi či v Rakousku, včetně Prahy nebo Vídně.

Ale nevyhledávám jen atraktivní místa, jako je moravská Pálava nebo rakouské Wachau. Myslím, že krása se dá najít i ve skromných rovinatých oblastech, kam nemíří stovky a tisíce turistů ani davy umělců. O to zvláštnější a nečekanější místa nás pak náhle překvapí a zaujmou. A zaslouží si naši pozornost, obdiv i lásku. Taková místa hledám a maluji nejraději.