Že v českých zemích mělo krajkářství v dobách minulých poměrně silnou tradici, je myslím všeobecně známá věc. Nejvýznamnějším a asi i nejznámějším krajkářským odvětvím pak byla ručně paličkovaná krajka. Jestli jste už o paličkování někdy slyšeli, máte doma nějaký ten kousek po babičce a nebo třeba i takovou krajku poznáte - viděli jste někdy, jak se dělá? Pokud ne a nebo vůbec nevíte, co to to paličkování vlastně je, mám pro vás takovou malou fotoreportáž o tom, jak vzniká tato pavučinková krása.

O paličkování jste už mohli vidět jeden z dílů Fler TV. Pokud jste ale nestíhali sledovat ten rychlý tanec paliček a prstů, tak si dnes zpomalíme, a vy se můžete podívat hezky zblízka. Takže se pěkně pohodlně usaďte a nahlédněte pod krajkářčiny prsty...

Co je k tomu třeba?

K paličkování je potřeba především tří speciálních pomůcek, bez kterých, pokud má krajka vypadat k světu, se nelze obejít:

  • hrdule (nebo také herdule, poduška, válec, ...) - tj. pevná podložka, na které se paličkuje. Pokud nechcete kupovat hotovou, můžete si ji vyrobit doma, návod na klasickou českou hrdulku najdete i na internetu.
  • stojánek na hrduli - v tom hrdule pevně sedí, aby se na ní mohlo dobře pracovat. Nejčastěji bývá dřevěný, může být stolní nebo klasický vysoký stojící na zemi, dosahující výšky stolu. Také se lze setkat s ošatkou nebo šuplíkem. Nutno podotknout, že ve světě jsou v podobách podušek na paličkování a stojánků značné rozdíly. Ale o tom zase jindy...
  • paličky - na nich je navinuta nit. Bývají s pláštíkem, který kryje navinutou nit a chrání ji před ušpiněním (u nás jsou spíš častěji používané), nebo jednoduché s návinem nahoře. Pracuje se s páry paliček, také proto jsou tou nákladnější částí výbavy.

Dále je potřeba mít nerezové špendlíky, ostré nůžky s tenkou špičkou, tenký háček a nitě. Velikost a síla pomůcek vychází z toho, z jakého materiálu a v jaké velikosti pracujeme.

  • A samozřejmě potřebujeme podvinek, čili vzor, takový technický výkres, podle kterého se pracuje. Podvinky lze zakoupit například na krajkářských trzích nebo ve specializovaných časopisech (nesmíte však zapomenout na autorská práva!), zkušenější krajkářky pak dovedou podvinek vypracovat samy.

Než začneme...

Upaličkujeme si spolu jednoduchý podzimní motiv jablíčka, vhodný třeba do rámečku.

Nejdříve si musíme práci připravit. Na hrduli si připevníme podvinek, který překryjeme igelitem, ten například ustřihneme z mikrotenového sáčku. Podvinek překrýváme proto, aby se barva při závěrečném tužení neotiskla na krajku.

Vzor máme přichystán, teď si navineme paličky. Jako materiál použijeme sedlářské lněné nitě.

Při paličkování se pracuje s páry paliček, na jablíčko budeme potřebovat 6 párů - 5 béžových, 1 rezavý.

Navíjíme přímo z cívky do spodní části paličky, navinutá nit se pak přikryje pláštíkem a u hlavičky se udělá speciální posunovací krajkářský uzlík, díky němuž se materiál postupně pohodlně odmotává. Na druhý konec nitě navineme druhou paličku, abychom získali pár paliček bez uzlíku.

Máme připraveno, můžeme začít s vlastním paličkováním...

Zamotáme prsty? Nikoli!

Nejdřív si na špendlíky navěsíme paličky podle podvinku v pořadí, v jakém je budeme potřebovat. Jablíčko se začíná lístkem ze dvou kroucených párů a  řetízku, na lístek budeme potřebovat 2 páry paliček.

Polovina lístku jsou kroucené páry, zpět ke stopce se vracíme řetízkem.

Začátek pouze z kroucených párů

Řetízek je základní technikou paličkování, pracuje se v něm s nejmenším možným počtem paliček - se čtyřmi paličkami čili dvěma páry. Každý pár přitom držíme v jedné ruce.

Dvěma základními pohyby prstů a paliček je kroucení mezi paličkami v každé ruce a vzájemné křížení paliček z ruky do ruky.
Oboje má svůj přesně daný směr a řád (kroucení zprava doleva, křížení levou paličkou nad pravou), který se musí vždy dodržovat, jinak nastane chyba a nitě se neprovážou tak, jak by měly.

kroucení

křížení

Utáhnout a pořád dokola...

List je hotov

Teď si navěsíme zbytek paliček a budeme nejprve pracovat technikou polohodu.

Systém je v podstatě pořád stejný - vzájemné křížení a kroucení jednotlivých paliček v určitém systému. Pracuje se po jednotlivých řadách - mezi svislými paličkami prochází jeden pár vodivý, na konci řady se píchá špendlík, kolem kterého se vodivý pár otočí zpět. Špendlíky přidržují okraje, aby se nitě mohly napínat a pěkně utahovat a krajka byla pevná a pěkná.

Při práci s více páry nedržíme v rukách jen po jednom páru, ale naopak co nejvíce paliček, kolik jich pohodlně udržíme. Stálé odkládání paliček by práci jen zdržovalo.

Může se vám zdát, že se paličky musí do sebe zamotat, ale opak je pravdou - když je držíme v rukách, nemohou vám nikam utéct a dělat neplechu... Chce to jen trochu šikovné a hbité prsty. Krajové paličky si "odkládáme" na špendlík.

A jak vypadá rej paliček při jedné řadě? Především to krásně klape a paličky při té hudbě pěkně tančí...

Při práci se používá i tenký háček, to když je potřeba pásky a části krajky k sobě spojit...

Krajková páska je připojena a paličkujeme  dál...

Pro ohryzek jsme použili techniku pláténka. Ano - vypadá stejně jako vazba nití v plátně.

Na konci paličky zakončíme žebrovým uzíkem, každou paličku pěkně zvlášť, a odstřihneme. Nitě zastřihneme nad uzlíky. Že jsou ty uzlíky i přechody nití vidět? To je v pořádku - paličkuje se totiž lícem dolů, takže my se nyní díváme na rub krajky.

Jdeme do finále...

Teď je čas krajku natužit. To se dělá ještě na hrduli. Protože my jsme paličkovali ze lněných nití, které jsou samy o sobě tužší a pevnější, bude nám stačit, když krajku pořádně přežehlíme žehličkou přes vlhké plátno, tzv. "spaříme". Tím se krajka zpevní.

Pro oděvní krajky a nebo pokud se paličkuje z bavlněných nití, se používá tužidlo (např. škrob nebo perchloretylenové tužidlo).

Po uschnutí už můžeme vytahat špendlíky a těšit se, jak bude krajka vypadat na lícu...

Kam s ní...?

Kraječku máme hotovou, ale samo o sobě to není ono. Takže si ji dáme do rámečku. Připravíme si karton, jehlu, nůžky a rámeček.

Vystřihneme karton podle velikosti rámečku a krajku na něj přistehneme.

Obrázek vložíme do rámečku a máme hotovo. Může posloužit třeba jako podzimní dekorace vašeho bytu nebo chalupy.

 

Líbí se vám technika ručně paličkované krajky? Chtěli byste si ji vyzkoušet nebo se ji naučit?

V jednom z předešlých článků jste si mohli odskočit do Anglie na přepestrý festival vlny Yarndale. Víte, že u nás existuje takový malý bratříček s názvem Krajkářské trhy, pořádaný dvakrát do roka?  Právě tam se můžete poptat a nakoupit přímo u výrobců potřebného vybavení nejen k paličkování. A samozřejmě na trzích nechybí ani samotní řemeslníci a tvůrci, z nezanedbatelné části známí i ve zdejších vodách.

Nejbližší krajkářské trhy jsou právě teď na podzim 14. a 15. listopadu. Jejich pořadatelem je Vzdělávací spolek uměleckých řemesel Praha, jehož velký význam je právě v udržování klasických, a to nejen textilních, řemesel.

V míře malé, ale alespoň nějaké pak můžete najít kurzy paličkování a podvinky i na Fleru. A dokonce zde je i paličkovací klub.

Tak na co ještě čekáte? Směle do toho! :-)