Ač se to zdá neuvěřitelné, je to už rok a půl, co v našem klubu  Sieťovanie, výšivka na sieti, šitá čipka, cutwork, golwork a iné staré textilní techniky vznikl nápad vytvořit nějaký společný krajkářský projekt. Pozvednout tak trochu zaprášené krajkářské řemeslo ze zapomenutí a zrušit kletbu "pratetičkovské" nálepky. Stvořit tradičními krajkářskými technikami něco současného, stylového, směle použitelného do moderní doby. V předchozích dvou blozích jsem vám poodhalovala zákulisí našeho snažení, které původně začalo myšlenkou na povlak na polštář.

Že si autorovo dílo často dělá, co chce, a velmi často se dovytváří samo, zná každý, kdo se nějaké kreativní tvorbě věnuje. I v našem případě tomu tak bylo. Ale naše kolektivní nadšení a potěšení ze společné práce si tuto proměnu užívalo a s potěšením hledělo, co nám to vlastně vzniká pod rukama. Co z původní myšlenky ozdobného polštáře nakonec vzniklo, uvidíte později...

Ruka k ruce, srdce k srdci

Dalo se nás nakonec dohromady 18 tvůrkyň - z Čech, Moravy i Slovenska, zdejších prodávajících i nakupujících, abychom ve výsledku vytvořily skoro šedesát čtverců a čtverečků nejrůznějších krajkářských technik o rozměrech 6 x 6 a 12 x 12 centimetrů. Zvolily jsme hodně výraznou barevnou kombinaci oranžovo-žluté s červeným akcentem. Tak se nám to čtverečkování zalíbilo, že se nám hnedle nakupil materiál ne na jeden polštář, ale rovnou na dva. Nakonec bylo použito 21 větších a 29 menších čtverců všech možných technik, tradičně krajkářských, jako třeba paličkování nebo frivolitka, ale i technik ne tak úplně typických pro krajku, jako například pletení na rámu. Ostatně o všech možných krajkářských technikách se můžete dočíst v článku Když se řekne krajka.

Hned z kraje celého projektu jsme se dohodly, že konečné dílo zde nabídneme k prodeji a výtěžek poskytneme pro dobročinné účely tam, kde je zapotřebí finanční pomoci. Jak se ukázalo, jedna z nás (konkrétně Slávule) má velmi blízko k církevnímu domu seniorů se specializací na zákeřnou Alzheimerovu chorobu: "Domov seniorů zakládal můj tatínek, já tam často pracovala a bylo mi ctí nakonec i tento specializovaný pavilon projektovat jako architekt. Takže vím, že peníze by šly skutečně do správných rukou, osobně tam lidi znám." To nám přišlo sympatické, shodly jsem se v tom, že na naše starší se často zapomíná a mnohdy jsou v závěru svého života bráni jako přítěž. Mimoto tak máme báječnou příležitost přesně kontrolovat, kde darované peníze pomohou. Domov se zvláštní specializací, poskytující celodenní péči seniorům postiženým Alzheimerovou chorobou, má za cíl vytvářet pro seniory s demencí důstojné prostředí, které respektuje jejich potřeby a podporuje jejich zachovalé schopnosti.

Jak se rodí ...

Jak to tedy vypadalo v průběhu práce, která se nám tak trochu protáhla (jsme lidi, nejsme stroje, ne?) a co nám z toho nakonec vzniklo? Zveme vás k nahlédnutí pod pokličku malou obrazovou reportáží:

Nahlédnutí pod ruce krajkářčiny

Jak už jsem psala, sešlo se nám nakonec dohromady skoro šedesát čtverců nejrůznějších technik. Můžeme vám tu dát nahlédnout, jak některé kousky vznikaly - znáte některé z nich?

Jipavi - frivolitky

Vesellenka - ručně šitá krajka

Pavouček - paličkovaná krajka

Šik-artex - háčkování na U-vidlici

Marion15- síťování a výšivka na síťovině

Hotaha - výšivka richelieu

Už se to schází!

Shromažďování všech vytvořených čtverečků jsem se ujala já. I když jsme se v klubu navzájem chlubily svými výtvory, vždycky jsem se nesmírně těšila na další obálky a na to, až na mě ty malé poklady vykouknou. Můj muž ze mě měl legraci a ptal se mě, jakou to pořádám sbírku, že mi chodí najednou tolik dopisů (rozumějte - kromě složenek, reklam a výpisů mi za celý dlouhý rok nic nepřijde). A kupička si vesele rostla a rostla. To nebude jeden polštář...

Jakou zvolit barevnost podkladu?

Mezitím, než se sejdou všechny kousky, vybraly jsme podkladovou látku. Čtverečky mají poměrně výraznou jasnou barevnost, chce to něco tmavšího. Našijí se na podkladovou látku a z výsledné aplikace se pak ušijí dva dekorační polštáře.

Papírková mozaika

A teď ta největší zábava - poskládat všechny ty čtverečky do pěkné mozaiky. Jak proboha do toho? Nejdříve bylo dobré vymyslet samotnou kompozici. Vytvořila jsem několik návrhů, ze kterých jsme nakonec vybraly dva větší. Pak už stačilo "jen" dodělat potřebný počet krajkových čtverečků. Nakonec zvítězily asymetrické kompozice - jedna menší, druhá větší.

Už jen takto rozložené to vůbec nevypadalo špatně. Svrběly mě prsty nedočkavostí.... Nejdřív si ale budu muset napnout látku, kterou jsem pro zpevnění podžehlila vlizelínem, a krajky si pak budu skládat rovnou na ní.

Tak trochu boj s místem, ale jdeme na to!

Konečně se dostávám k vlastní práci. První krok - napnutí látek na vyšívací rám. Ovšem standardní rám je o pět centimetrů kratší než je potřeba... Zdá se, že ke slovu se dostane ten poněkud větší. Má 2 metry. To bude v malém panelákovém bytě tak trochu oříšek... Největší místností je obývák, boj se odehraje tam.

Ještěže mám "chytrý stroj" s možností šít bez šlapky, to by se mi na zemi šilo dost špatně... I tak to byla bitka o nezlomenou jehlu.

Našito, napnuto, připraveno. Improvizovaný vyšívačský ateliér připraven. Nejprve je potřeba napnout si pomocné nitě, vymezující jednotlivé čtverce. Prostě si udělat "mustr".

No a teď hurá na skládání! Aby to bylo pěkně barevně sladěné, aby na obou kusech byly zastoupeny všechny techniky, aby se pěkně střídaly vzdušnější kousky s hutnějšími. Aby mi to děti nerozhrabaly... Skládám, skládáš, skládáme :)

"Každý čtverec má jiné pnutí, jinou sílu, na každý čtverec je potřeba jiná nit..."

Sestaveno do dvou snad dobře vyvážených kompozic. Ještě konzultace v klubu, jestli tam není nějaká výrazná chyba, kteou nevidím. Už mi trochu jdou oči šejdrem. Teď už konečně můžu zasednout ve své improvizované, každý večer znovu sestavované vyšívačské dílně a začít pečlivě našívat jednotlivé čtverce na plátno. Každý čtverec má jiné pnutí, jinou sílu, na každý čtverec je potřeba jiná nit či příze, některé je třeba trochu vypnout, aby všechny pěkně lícovaly k sobě, nikde nebyla příliš velká mezera a po okrajích naopak některý nevyčuhoval z čtvercové kompozice. Zjistila jsem, že by se mi vprostřed plátna hodily Saxaniny natahovací ruce...

Když jsem došila první čtverec, docela náhodou jsem si rám opřela na výšku na gauči o zeď. A najednou koukám... safra safra - ono to takhle na zdi vůbec nevypadá špatně... Houbeles polštář! Obraz by to byl krásný!

A jde se na druhou část, tu menší už, naštěstí. Noční šichty pokračují. Mám už teď aspoň rámcovou představu, jak náročné to musely mít renesanční, barokní švadleny a vyšívačky, když vyráběly ty neskutečné kostýmy, které známe z dobových portrétů. Ty róby a kostýmy, které byly určeny pro jediný ples, pro jedinou událost, pro namalování jediného portrétu. Já mám dvoje společenské šaty, které si chráním, opatruji a střídám... Všechny ty ženy a dívky dnes ještě víc obdivuji.

Ale zpět k našim krajkám. Jednoho krásného podzimního dne konečně přišla chvíle, kdy jsem zatáhla poslední steh, zavázala poslední uzlík. Hotovo, další fáze ukončena!

Už jen sundat z rámu, lehce přežehlit přes vlhké plátno. Moje práce končí, s těžkým srdcem aplikace balím do pečlivého balíku a posílám dílo k dalšímu zpracování jedné z našich šikulek až na Moravu.

Pošli to dál...

Teď už předávám slovo Šik-artex:

"Ano, to jsem zase jednou na sebe ušila bič! To, co ženské tvořily pracně i desítky hodin, tu titěrnou práci, všechny ty tisíce nitek a oček a stehů, to, co Vesellenka zkompletovala, musím já nějak zakončit a hlavně nepokazit.

Dobrá tedy, plátno mám nachystané, ušít polštáře nějak zvládnu. Jenže! Jakmile jsem rozbalila balík s krajkami, už jsem věděla, že je zle. Potvrdilo se to, co jsme si šuškaly v klubu: nebudou to polštáře, na kterých by se sedělo, leželo, po kterých by se smolily děti... Tuhle řemeslnou práci je třeba vyzdvihnout, podtrhnout, ocenit, vyvěsit, zavěsit. Krajky musí na oči, musí na zeď, aby vynikly.

Ono se to lehce řekne, ale jak je zavěsit? Jako tapiserii na dvě tyče? Nebo klasicky do rámu jako obraz? Nebo by byl lepší skrytý rám, jako se napínají malířská plátna? Ale to by bylo takové nedokončené, s rámem zase utažené, jako tapiserie zvlněné... A pak mi něco blesklo hlavou. Vzpomněla jsem si na keramické kachle jednoho svého kamaráda. Dělal je před několika lety, upevňoval je do keramického rámu koženým řemínkem. Bylo to takové surové, ale vzdušné. Ano, vzdušné, to je to, co krajky potřebují! Nápad byl v klubu schválen. Byl přidělen pracovní název "trampolína".

Ale já se musím opět rozhodovat - jaký rám? Jakou barvu rámu? Jak širokou mezeru mezi krajkami a rámem? Jakou přízi? Kolik upevňovacích stehů? Po několika dnech promýšlení se konečný výsledek pomalu začal rýsovat.

Na látce s krajkami jsem zapravila rohy a ručně přišila podšívku.

Rámy jsem použila úplně jednoduché, aby vynikla struktura krajek. Namořila jsem je do červenohněda lazurovacím lakem, aby ladily s barevností krajek. Rozměřila jsem mezery pro hustotu upevňovacích stehů a zatloukla čalounické hřebíčky do rubu rámu. Vybrala jsem bavlněnou přízi použitou v některých krajkách a aplikace napnula do rámů. A bylo hotovo, připraveno k focení."

Grande finale

Všechny v klubu jsme byly ohromně zvědavé, jak se Šik-artex podařilo aplikace napnout. Jak to celé bude ve výsledku vypadat? A musím říct, že když se v klubu konečně objevily finální fotky obrazů, které nám vyfotil Šik syn Jakub, mně osobně spadla čelist. Kdo by to byl na začátku řekl, že to ve finále bude vypadat takhle báječně? Jestli jsme právem hrdé na náš počin, můžete teď posoudit sami. Stačí nahlédnout do našeho společného profilu Krajkaření a oba obrazy si podrobně prohlédnout.

Čtverce a čtverečky - textilní obraz 70 x 70 cm | Krajkaření

Čtverce a čtverečky - textilní obraz 80 x 80 cm | Krajkaření

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří se na tomto projektu účastnili, za jejich práci, za jejich trpělivost, za cenné rady a připomínky, prostě vůbec za všechno, že jsme to zdárně dotáhli až do vítězného konce. A když se nám tímto podaří podpořit dobrou věc - co víc by si mohl člověk přát?

 

Autorkami čtverců a čtverečků jsou:

ele, Vesellenka, na koleně, Šik-artex, maki10, ko-runka, MoniqA, jipavi, Lenka Máslová-Špetlová, Juliška, Pavouček, marion15, mamamata. hotaha, carraro, slávule, pro radost, laknel.

Pokud si chcete prohlédnout galerii jednotlivých samostatných krajek, nahlédněte do fotogalerie našeho společného profilu Krajkaření.

Seznam použitých technik:

paličkovaná krajka, ručně šitá krajka, tenerifa, rumunská krajka, výšivka richellieu, dírková výšivka, hardangerská výšivka (prolamovky), pletení, háčkování, frivolitky, drhání, sprang (krosienky/pletení na rámu), síťování, výšivka na síti, tkaní do kruhu, háčkování na U-vidlici.

Dodatek:

Původně jsme měly v plánu si pečlivě zapisovat a počítat čas, který jsme nad dílem strávily, ale znáte to... Při velkém počtu účastníků projektu to nakonec nevyšlo, posléze jsme se ale hrubým odhadem dopracovaly k počtu 290 hodin. Jen samotné krajky vyšly zhruba na 225 hodin, aplikování krajek přibližně 45 hodin, začištění a adjustace na rámy cca 20 hodin. To máme ve výsledku skoro přesně 12 dní nepřetržité práce v kuse...