Právě dnes vychází listopadové číslo časopisu Praktická žena. Proč vám to píšeme? Protože jsme s "Praženou" upekli novou náplň do jejího projektu Tajná adresa. Od listopadového vydání v ní najdete autory z Fleru, které jsme pro časopis vyzpovídali. Mrkněte, jak to všechno dohromady vypadá.

 

Praktická žena - listopad 2011

Praktická žena už je vánoční!

Najdete v ní dekor, který vás bude bavit – efektní dekorace s využitím notového papíru, povídání se Šílenou Tony alias Soňou Křížovou, kterou znáte z Fleru jako Tony Zieglerovou, dětské vánoční drobnosti, módu, kreativní vychytávky a také hitparádu oblíbených technik. A jestli je to třeba křížková výšivka, tak v novém čísle ji máte i s rozkresem.

 

 

 

Tajná adresa

„Šílená Tony“

Stříhá, aby znovu slepovala, a syslí, aby předělané rozdávala. Vlastně se jmenuje Soňa Křížová...

Sympatická tmavovláska a malý panelákový byt, kde čtyři jsou plno. Tady že ta krása všechna vzniká? Na stolečku ani ne metru čtverečního rozložené šicí potřeby, kousky kvalitních starých látek a – samozřejmě, Zieglerovic provázky a neposedné ruce Soni, alias Tony, které se nezastaví ani při našem povídání…

Tony je o spojování historie, nostalgie, lásky ke starým materiálům…

…a jak vidíte, je to i o stylu bydlení :-)  Já jsem z hodně početné rodiny a jsem nejstarší, takže můj osvícený dědeček měl tendenci mi předávat rodinnou historii. Tak jsem se například  dozvěděla, že můj pradědeček dělal u Bati. Dostala jsem do rukou staré fotky s jeho podpisy, originální kroniky, všude mě s sebou bral a vyprávěl přitom zapomenuté rodinné příběhy. Tak jsem se o časy minulé začala zajímat už ve dvanácti letech. Pustila jsem se do rodinného rodokmenu, hrabala se ve farních kronikách a nakonec jsem si na tuhle zálibu našla i klub na Fleru.

Máš neposedné ruce?

No jéje! Nejsem bohužel typ člověka, který by mohl někam jet a na něco jen tak čekat, aby mi ruce stály. Ony musí stále něco dělat, a když pak za nimi vznikají ty hromady čehosi, byl pro mě právě Fler naprosto přirozeným vyústěním, aby se to celé také někam smysluplně posouvalo. Pořád jdu vlastně napůl dopředu a napůl se vracím zpátky ke kořenům. A příběhy druhých lidí se prolínají i mým povoláním. Takže když se od těch vážných, pracovních, potřebuju odreagovat, mám tu svoji historii, neposedné ruce a košíček s kutěním.

Tyhle dvě ruce se nezastaví...

Navracet věcem jejich dávný účel.

Ano. A využít přitom i nové, „profláknuté“ techniky a hledat pro ně nový výraz, to mě na tom bere. Navíc mě moc baví prolínání různých technik, a tím, že umím skoro všechno, žádnou vyhraněnou nemám. Teď mám třeba hodně ráda práci s papírem. Jak mi lidé nosí i malé, vzácné kousky svého materiálu, naučila jsem se přes Fler techniku scrapu a vytvářím z nich krabice a nová alba pro jejich vzpomínky.

Já vím, že by si to lidé mohli udělat i sami, ale oni mi říkají, že s tím mám „něco“ provést sama. Dojímá mě, jakou mi dávají důvěru. Stále mi posílají třeba i vetché kousky látek po babičce, staré kapesníčky, časopisy, reálie, vypráví mi, jací jejich předkové byli... A já pak všechny ty kousky minulosti skenuju, různě upravuju v počítači a snažím se je s jejich příběhy zase vizuálně spojit. To je to, co mě na tom baví nejvíc. Když přímo v rukách cítím, jak s těmi věcmi lidé žili, zacházeli a jak je můžu znovu vrátit do života. I taková „obyčejná krabice“ je pak nejen praktická, ale zároveň památeční, i když je nová. Většinou  neskončí ve skříni, jako obvykle samotné fotky končí, ale je užívanou součástí interiéru.

PÁR VZPOMÍNEK
...a bude z nich album pro strýčka.

A jak tedy tvé okolí a zákazníci berou „starodávnou Tony“?

No, v práci jsem za tu „chytrou paní s titulama“ a třeba na univerzitě, kde dělám doktorát, to radši nikdo neví, pro ně jsem opravdu „tajná“ :-) A mí zákazníci? Musím říct, že někteří mi skutečně píšou, že byli zklamaní, když dostali balíček a v kolonce „odesílatel“ je nějaká Křížová. Na druhou stranu jednou mi přišel balíček vyloženě pro „Tony“. A představte si, že naše pošťačka vydedukovala, že může patřit jedině mně!

Nejhorší samozřejmě je, když máte malý byt, hodně krabic a Tony má pověst sběratele starých věcí… Naštěstí obě naše holky se do tvoření tak nějak přirozeně zapojují se mnou. A manžel? Kromě toho, že jsme oba z textiláckých rodin, je také hobbysta, má třeba své mašinky, tak si je kolikrát rozloží, povídáme si u toho ... jen ten můj pracovní pořádek ne úplně dobře snáší. Na druhou stranu zakázky, které vím, že bych nestihla, raději právě kvůli své rodině odmítnu. Jsem ráda, když může Tony dělat třeba v sutinách našeho budoucího domku po boku svých blízkých.

KONCERT PRO ČTYŘI RUCE...
Pan Ziegler vyrobí utěrku, Tony vymýšlí balení.

Vlastně i díky nim mají Zieglerovic provázky svůj příběh…

Jistě, Zieglerovic provázky jsou víc než jen pár kroucených nití. Nejvíc mě na nich bere právě to, že je vyrábíme spolu s manželem. Je vyučený seřizovač textilních strojů, takže jim rozumí. Když někde skončí textilka, jde a zachraňuje staré stroje. Ve svém vlastním provozu, kde si třeba i sám vyrábí přízi, je pak dává dohromady kolikrát ze šrotových dílů – to máme vlastně společné. A tak když při jednom takovém pátrání objevil starodávný stroječek na výrobu provázků a šňůrek, vypucoval ho, rozběhal, připravil poctivou lněnou přízi – a vzhledem ke stáří onoho stroječku nakonec společně a takřka ručně splétáme provázky.

I provázky ale musí jít s „dobou“. Už několik šikovných tvůrců z Fleru jim dalo nové využití, takže začaly zdobit oděvy, vznikají z nich hračky nebo oděvní provázkové doplňky – no a my s mužem je používáme třeba i  jako knoty do svíček. Jde jen o to se nebát.

Co je dokonalost? Když do svého výrobku dáte nejen kreativní invenci a svůj čas, ale také kus sebe v podobě své značky, dotáhnete vše až do posledního detailu.

Čím se bavíš před Vánocemi?

Vánoce, to jsou asi nejvíc žádané diáře a drobné dárky pro kamarádky v práci, o které si lidé píší stylem „něco pěkného vymyslete“. Poslední dobou i tady v Čechách propadáme krásnému severskému stylu bydlení, a tak i třeba provázky se musí přizpůsobit barevně.

Nejlepší je, že celý ten shon vypuká rok od roku dříve, a tak tady mám v říjnu pověšené vánoční dekorace, peču si perníčky, bytem voní purpura, jelikož máme včely, motám si i svoje svíčky, no prostě pravý podzim!

Křížek ke křížku – do vlašského oříšku.
Česká perlovka, česká lněná látka a české Vánoce.

Proč si lidé kupují Toniny výrobky?

Často mi píší, že je to právě kvůli příběhu, který se k danému zboží váže. Třebas ani to zboží nutně nepotřebují, ale je to asi právě ten „Zieglerovský duch“, nádech nostalgie i na docela obyčejném výrobku, který by zvládl i kdokoliv jiný. S výrobkem si vlastně kupuje „značku“, něco typicky „zieglerovského“. A to je to, oč by se měl snažit každý autor – být svůj.

Jak už jsem zkrátka prosáklá těmi příběhy, není to jen o vyrábění věcí. Díky tomu pak ani Zieglerovic provázek není jen tak obyčejný provázek.

A když mám dělat z nových materiálů? Dávám jim zase punc starodávna :-)

text a foto: Helena Görnerová