Dřevo je krásný materiál. Tak běžný, všudypřítomný a jaksi každodenně samozřejmý. A přesto tak nevšední, ušlechtilý, jedinečný... zvlášť ve své přirozené formě. O tom ví své - a mohl by vyprávět - také např. jeden z flerových prodejců, kterého jsem nedávno víceméně náhodou objevila: Dláto. Jeho dřevěné rámy a rámečky, nejrůznější křivule, dvojkřivule, cikcakule aj., kterými můžete krásně a nevšedně zarámovat své obrázky, vás nepustí z obchůdku pryč. Alespoň já jsem tam před časem na nějakou chvíli uvízla... a jsem za to ráda. Protože tam někde to možná vlastně začalo. Nová inspirace pro řadu "dřevěných knih" byla na světě.
Dřevěné špalíky z "Dlátovy" nabídky si o to vlastně tak trochu samy řekly. Pokušení provést něco knihařského s těmito surovými kousky bylo velké, a tak jsem mu podlehla...
A tak vznikl náš malý společný experiment. "Dláta" jsem kontaktovala, popsala jsem svou představu a dostala jsem (velmi ochotně a vstřícně) přesně to, co jsem potřebovala. Surové dřevěné špalíky různých tvarů a tloušťky k vlastnímu knihařskému zpracování.
Nápad využít dřevo pro výrobu knihy není tak úplně originální - vazba do dřevěných desek je ve skutečnosti velmi stará technika, vlastně jedna z nejstarších starodávných knihařských technik (hned po voskových či hliněných destičkách s klínovým písmem), kterou byly vázány staré vzácné kodexy (nebo např. i některé významnější účetní či obchodní záznamy své doby). Dnes se k nim spousta knihařů zase vrací, takže zdaleka nejsem sama, koho surové dřevo ve své přirozené podobě inspirovalo pro vlastní knižní tvorbu. Ale příležitost, která díky "Dlátovi" najednou byla tak reálná a tak snadno na dosah, jsem jednoduše nemohla nechat být.
Takže hned, jak dorazil balíček se dřevem, vrhla jsem se do práce.
Pár "dřevěných knížek" už mám za sebou, takže jsem zhruba tušila, co mě čeká. A tak jsem se těšila, jak během víkendu vyrobím další nové kousky.
Jenže... Teorie (či přání) je jedna věc - a skutečnost druhá.
Jak se vzápětí ukázalo, výroba dřevěné knihy ze surového dřeva není tak úplně jednoduchá, jak jsem si původně (trochu naivně) myslela. Nevěřili byste, kolik práce je potřeba provést a kolikrát je nutné vzít dřevo do ruky, aby dřevěné špalíky - původně v hrubé a surové základní přířezové formě - získaly svůj konečný kouzelný, ledabyle elegantní vzhled.
Tesání, broušení, fasetování, vrtání, smirkování, čištění, kartáčování, moření, závěrečné ochranné ošetření, leštění... chvílemi jsem se - obzvlášť při ručním broušení povrchu smirkovým papírem - docela zapotila...
A kromě toho - knížka není rámeček. Rámeček, do kterého upevníte obrázek, jednou pověsíte na stěnu - a tam pak visí, krásně a netknutě, klidně třeba na věky.
Kniha je kniha. Na knihu se sahá, manipuluje se s ní, je součástí našich každodenních (či alespoň občasných, opakovaných) činností, takže musí něco vydržet. A také nesmí v rukách zanechávat třísky :-) .
Takže kromě základního zpracování příprava dřevěných knižních bloků vyžaduje navíc také ještě poměrně jemné finální opracování. Hrany, rožky, navrtané dírky, začištění a zahlazení drobných přirozených nedokonalostí povrchu apod. V rámci možností. A s ohledem na přirozený unikátní charakter každého jednotlivého kousku dřeva.
Ani samotná následná knihařská práce vlastně nebyla úplně snadná...
Manipulace s ještě neupevněnými (poměrně těžkými masivními) dřevěnými deskami během šití byla zpočátku trochu nešikovná - a chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, jakým "chvatem" si klouzající těžké desky během šití k vnitřnímu papírovému bloku přidržet. Ale nakonec se mi postup šití přece jen podařilo nějak vyladit a vazbu se mi zadařilo úspěšně udržet pod kontrolou :-).
Pokud jde o charakter či celkový výsledný vzhled mých "knih" - obvykle docela ráda experimentuju. S různými materiály, technikami, barvami... Ale v tomto případě, kdy zdrojový materiál je sám o sobě krásný, jsem přirozený surový charakter původního materiálu chtěla co nejvíc zachovat. Takže obě knižní desky - horní i spodní - zůstaly čisté, s přirozenou vlastní strukturou, bez dodatečných dekorací či zdobení.
Po závěrečném zabroušení jsem desky ještě ošetřila včelím voskem, takže původní světlý povrch získal medově hnědavou patinu a původní relativně drsný povrch je teď hladký, příjemně matný a chráněný. A při dotyku pořád ještě trochu voní po včelím vosku. Krásně.
Pro zvýraznění (či spíš zachování) přírodního charakteru dřevěné knihy jsem pro vnitřní blok zvolila přírodní recyklovaný sulfátový papír - pěkně ladí k medovému tónu dřeva.
To vše jsem nakonec svázala - ručně šitou koptskou vazbou přírodní pevnou lněnou šňůrou a doplnila volně přiloženým silnějším sisalovým špagátem pro závěrečné omotání celého knižního bloku. Pro zpevnění.
A k čemu taková "kniha-nekniha" může být vlastně dobrá?
Třeba pro nějakou zvláštní příležitost ..
Svatební kniha hostů ..
sváteční album ..
památník .. ?
Možná.
A nebo taky třeba pro něco úplně jiného .. :)
Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!
