Chcete vědět, co všechno stojí za výrobou jednoho svetru? Jak se tvoří a co všechno to obnáší? Následující příspěvek zaujme určitě nejen vášnivé pletařky/pletaře, ale i 'neznalce', kteří chtějí poodhalit pozadí výroby těchto kouzelných svetrů... protože, no... protože všechno je to tak úžasně barevné, chlupaté, měkoučké, k poňuchňání ('úchyláci' přes vlnu mi určitě rozumí :))...
Nejdříve trocha teorie...
Tradiční metoda barevného pletení (angl. stranded colorwork) je pojmenovaná po své domovině, miniaturním skotském ostrůvku Fair (s rozlohou asi 8 km2 a 60 stálými obyvateli). Hádám, že tamní klima je přimělo vymyslet techniku pletení typických místních vzorů a střihů tak, aby se nejen zahřáli, ale při dlouhých zimních večerech i zabavili při jejich tvorbě :-) Luxusní vzhled a naprostá nadčasovost posléze způsobily rozšíření této - původně lokální - metody po celém světě.
Samotné barevné vyplétání je po technické stránce v podstatě stejné pro vícero stylů pletení, jež se mezi sebou odlišují zejména barevností a typickými vzorky, region od regionu. Fair-isle výrobky bývají v decentnějších barvách, tón v tónu či postupnějším přechodu odstínů a se vzorky malými až titěrnými, zatímco pro obecně nejznámější norské pletení bývá typické konstrastní a velké vzorování (dáno také silnější vlnou používanou v tomto regionu). Ve fair-isle bývají vždy jen dvě barvy v řadě a jedna barva souvisle max. 5-7 ok, aby ta druhá barva, kterou táhnete po rubové straně, pleteninu nestahovala.
Typický norský svetr (vlevo) a typický fair-isle svetr (vpravo)
Společné mají tyto metody také to, že je mnohem, mnohem jednodušší je plést z lícu než z rubu (plést řady sem a zpátky). Proto tamní pletařky přešly na pletení do kruhu, při němž mají lícovou stranu stále na očích (tj. lépe se sleduje a počítá vzor), nic se neotáčí (tj. je to rychlejší) a řada začíná na jednom místě (tj. výhodné při změně barev vzoru). Pak ale musely vyřešit to, jak se vypořádat s povinnými otvory ve svetru - tj. průramky a průkrčníkem - kde u jednobarevného pletení normální člověk práci v kruhu přeruší a začne plést v řadách sem a zpátky. Ne tak 'seveřané'. Ti se rozhodli do svých svetrů tyto otvory vystřihnout!
Tady se můžou jednotlivé metody trochu rozejít: zatímco Norové pletli svetry od pasu po ramena jako jednu rovnou rouru, a otvory pak do ní přímo střihli (proto tradiční norské svetry mají vždy rovné tělo a "spadený" střih ramen), 'fair-islanďané' na to šli rafinovaněji, a místo pro stříhání si předem připravili. Tato místa - tvořená několika oky navíc (zpravidla 5 nebo 7) - se označují jako můstky (angl. steeks).
Pozor, pozor!
Tyto tradiční severské metody vždy využívaly pravou ovčí vlnu, která se už při pletení do sebe 'zaplstila' a následně se po prostřihnutí nepárala! Nezkoušet s akrylem prosím!
Pokud chcete plést z jiného materiálu než hrubé ovčí vlny (která, uznávám, může být trošku 'kousavější' :)), jde to, jen musíte švům trošku pomoci, aby se nepáraly - zajistit je obšitím, prošitím, nebo sháčkováním. Použitelné jsou všechny přírodní materiály, které mají trošku chlup - alpaka, vlna/merino (bez úpravy superwash) a - jak jsem se sama přesvědčila - i kašmír. Vzorky, na kterých jsem se učila stříhat můstky, jsem dělala i z akrylu - a opravdu to nedrží!
Všechno ostatní, co se tvoří vyplétáním barevných vzorů, ale neprostříhává se (čepice, návleky na ruce, nákrčníky/tunely...), není technicky vzato fair-isle, ačkoli se tak často běžně označuje.
A praxe...
Na pletení fair-isle jsem se vrhla - z ničeho nic - asi před rokem, když jsem objevila dvoustránkový tutorial v časopisu Verena. Jako moje prvotina vznikl tento "jednoduchý" miláček:
Teprve pak jsem začala dělat i menší věci s vyplétanými vzory - čepice, rukavice...
K takto velkému kousku jsem se vrátila přesně po roce, kdy se na mě zákaznice obrátila s požadavkem na obdobný svetr, ale z kašmíru! No, tomu říkám výzva.
Challenge accepted! :)
Na začátku jsem musela vybrat barvy a množství (což při nabídce a cenách kašmíru není vůbec lehké)...
17 klubíček v 8 barvách
...udělat vzorek pro napočítání ok a řad (což je u něčeho, co v průběhu tvorby nevypářete a jen tak lehce nevyzkoušíte, celkem klíčové)...
Vzorek se také musí dělat vyplétaný, aby to nezkreslovalo hustotu vzoru
...a pak už může začít vlastní pletení...
Jelikož požadavek od zákaznice byl na vypasovaný střih, zakomponovala jsem na boky jakési 'légy' z barevných proužků, které jsem do pasu ujmula až na 1 oko a pak směrem nahoru zase rozšířila. Jinak bych musela ujímat ve vzoru, a to by zejména u hvězd a větších vzorů dělalo opticky "neplechu"...
Zhruba po měsíci práce jsem měla většinu těla a pracovala jsem na můstcích pro průramky a průkrčník...
Po dokončení těla je svetr 'zdeformovaný'...
Kolem můstků se dá běžně ujímat, tj. tvarovat výstřih a průramky; proto se svetr deformuje - je zničehonic mnohem užší
Svetr teď nejde ani pořádně změřit, ani vyzkoušet, lze tedy jen věřit a doufat, že jsem počítala vzor správně...
Můstky se teď musí zajistit sešitím nebo sháčkováním, které jsem po několika pokusech a vzorcích shledala funkčnější i úhlednější...
Detail můstku ve výstřihu
Po rozstřihnutí můstku uprostřed (mezi dvěma sháčkovanými liniemi) kraje krásně drží, nic se nikam nepáře a ještě to vypadá pěkně.
Takhle vypadá průramek z rubu po napletení rukávu:
Detail můstku z rubové strany
A tohle je konečná podoba výstřihu po napletení lemu, který zakryl zbytky můstku z obou stran (můstek je zašit vevnitř):
Detail výstřihu z lícu (nahoře) a z rubu - můstek není vůbec vidět
Pak přišly na řadu rukávy, které jsem nabrala v průramcích, a pletla oba zároveň směrem dolů, k zápěstí:
No, a pak už bylo hotovo...skoro. Zbývalo zapošít desítky cancourků na rubové straně, strašná to daň barevnému vyplétání... :)
Rubová strana svetru před zapošitím konců
Těsně po dopletení... To vám tedy byla euforie! :)
Teď už zbývalo jediné.... nafotit (přímo na tvůrkyni, neb to nechce dát z ruky :))!
Detaily a foto z focení (©Romana Poláčková)
Hotovo!
Suma sumárum...
Tvorba tohoto kousku mě strašně bavila, od zákaznice jsem měla vesměs volnou ruku, a taky kašmír se vám nedostane do rukou každý den. Ale je to taky to nejkomplikovanější a nejdéle trvající, co jsem dosud pletla...
Rukávy od loktů dolů se zdály nekonečné! :)
Od začátku pletení do konce to trvalo něco přes 2,5 měsíce.
Hodiny jsem se neodvažovala počítat, ale odhaduju kolem 220.
Svetřík váží necelých 320 gramů!
Je to dáno naprosto luxusním materiálem, který je o polovinu lehčí než normální vlny, přitom stejně (ne-li více) výhřevný.
Kdybych tento kousek nabízela tady na Fleru, vyšel by (z čehož je veeeeeelká část jen cena materiálu...) na lidových asi 14 tisíc korun :).
Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!
