Jak už to tak u tvůrců z Fleru bývá, i keiti si za svůj život vyzkoušela hned několik tvůrčích činností. Nakonec skončila u šperků z Fima, do kterých přenáší svoji velkou lásku k přírodě. Její zákaznice se tak mohou ozdobit šperky v podobě kopretin, vlčích máků, chryzantém, slunečnic nebo třeba mořských sasanek. Věříme, že kromě šperků vás zaujme i dnešní rozhovor s jejich autorkou...

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Jmenuju se Kateřina, jsem matkou čtyř skvělých dětí a víc než čtvrt století manželkou toho nejlepšího manžela. Narodila jsem se v jižních Čechách, vyrostla v Praze, a hned po škole jsem se zase vrátila do jižních Čech. Jsem workoholik, nikdy jsem nepochopila slovo nuda a myslím, že i život dlouhý tisíc let by byl krátký.
Lásku k tvoření mám asi po své babičce, která vyšívala, síťovala, šila, většinou podle vlastních návrhů. Zručná jsem nejspíš i po svém dědovi, který byl mistr hodinář a zlatník. Já jsem jako dítě prohlašovala, že budu návrhářka látek. Kromě toho jsem ovšem chtěla být loutkářkou, fotografkou, spisovatelkou, ornitoložkou, chovatelkou papoušků, cestovatelkou a nejraději pirátkou (samozřejmě takovou tou hodnou, která se jen plaví pod pirátskou vlajkou, nosí kolem hlavy uvázaný šátek a na rameni má papouška). Jeden čas jsem vážně přemýšlela o tom, jak by se všechny tyto skvělé činnosti daly skloubit do jednoho zaměstnání.
K mému naprostému údivu (naše rodina neměla moc dobrý kádrový profil) mě přijali na výtvarnou školu se zaměřením na staré textilní techniky a restaurování. Poprvé v životě mi nevadilo být ve škole nebo dělat domácí úkoly. Po skončení školy jsem se zaměřila na tvorbu šperků z paličkované a šité krajky a také na navrhování a tkaní gobelínů.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ještě za totality jsem měla jakési povolení od Městského národního výboru - něco podobného, jako je dnes živnostenské oprávnění, takže jsem své výrobky mohla prodávat přímo lidem, nemusela jsem být nikde zaměstnaná. V druhé polovině devadesátých let jsme s manželem začali budovat firmu, která si kladla za cíl podpořit lásku k tvoření už v malých dětech ve školkách a školách. Během let s námi a našimi instruktory malovaly desetitisíce dětí po celé České republice i na Slovensku. Z toho se moc radujeme.
No, a pak jsem objevila Fler, který mi pomohl opět se vrátit k vlastní tvůrčí práci.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Během let jsem od krajky a gobelínů přešla spíš k šití, barvení a malování textilu. Mám ráda věci měkkoučké, barevné, pohodlné, hravé… To vše je, doufám, vidět na mém druhém profilu - Rambo Macumba.
Kromě textilu mě ale nadchly polymery. Před lety jsme mívali obchůdek s výtvarnými potřebami. A zákazníci se začali ptát: máte Fimo? Netušili jsme, co Fimo je, tak jsme hledali na internetu, nakonec sehnali dodavatele a objednali. Vždy jsme se snažili nové materiály osobně vyzkoušet, abychom mohli zákazníkům poradit přímo z praxe. Takže jsem tři kostičky Fima vybalila, opět se poradila s internetem, no, a to byl konec, vlastně začátek - úplně jsem možnostem této hmoty propadla.
A pokud jde o mé kvítečkové náušnice, s těmi to bylo tak: Jako prodejce jsem se zúčastnila v Praze jednoho veletrhu. A tam jsem poprvé potkala hmotu Claycraft by Deco. Tato hmota se používá především pro tvorbu umělých květin, které z ní vypadají "jako živé". Ale já hned věděla, že z ní budou nádherné něžné šperky. Absolvovala jsem kurz, zhlédla asi milión videí na internetu, patlala jsem a patlala, až to konečně začalo vypadat k světu a já vypustila do světa první kvítečkové náušnice.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Tohle je těžká otázka. Věnuju se spoustě různých tvůrčích činností, takže typických tvůrčích procesů by byla pěkná kopice.
Ale za všechny aspoň kvítečky. Vlastně si nemyslím, že by to byl kdovíjaký tvůrčí proces, prostě si hraju. Mám takový velký plastový tác, na tom mám naskládané nůžtičky a párátka a špendlíčky a vlhčené ubrousky a také pečlivě zabalenou hmotu. Pohodlně se usadím, tác vybalancuji na klíně, a pak už jen míchám různé barevné odstíny, stříhám, modeluji, tvaruji… užívám si. Občas vezmu na pomoc google, to když se chci podívat na inspiraci pro nějakou novou květinku. Hotové kvítky pak musím nechat dobře proschnout - nejlépe několik dní. Teprve pak je lepím na komponenty, aby z nich byly náušnice nebo třeba sponky do vlasů či prstýnky.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
No, popravdě je pro mě důležitý hlavně můj názor - musím být s výrobkem spokojená. Ale samozřejmě otravuji členy rodiny, kteří jsou právě k dispozici. S manželem je to těžké, ten mi pochválí úplně všechno, jen se mu nelíbí, když něco háčkuju. Děti už jsou objektivnější, takže jejich názor je pro mě dost vypovídající.
Výborná je také zpětná vazba tady na Fleru - názor zákazníků i kolegů.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Musím nejprve jmenovat své blízké - Vladimír Svozil a Úžasný Mauric. Jejich práci mohu vidět a obdivovat i "na živo" a jsem jejich oddanou fanynkou.
Jinak je hrozně těžké někoho jmenovat - šikovných lidí je tu spousta.
Ale pokud bych měla vzít po jednom prodejci z mých domovských oborů, za textil mě hned na začátku tady na Fleru zaujala Mimapaint. A za polymery se mi velmi líbí Mauréta.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Asi by to byly kopretiny - malé, velké, náušnice, sponky nebo prstýnky. Ty mám nejraději.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Je to legrační - tvořím hlavně náušnice, ale já sama nemám propíchlé uši. Takže si pro sebe dělám aspoň klipsny… Jinak svých bavlněných šál mám asi dvacet, hedvábných také několik, organtýnové sukýnky a tuniky miluju, tašky a kabelky si také šiju už od dětství.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Nade vše miluju pobyt v přírodě - procházky, výlety, nebo jen prostě být někde v lese nebo na louce nebo na břehu řeky či rybníka a dívat se na tu nádheru kolem. Přírodu považuju za nejúžasnější umělecké dílo.
Mám papouška Oskara, který funguje jako dokonalé antidepresivum. Je jen a jen pozitivní, bez vedlejších účinků - pokud nepočítám piliny a slupky od semínek na koberci a rozkousané kolíčky na prádlo. Moc ráda čtu. Taky se učím programovat v PHP - ráda bych to někdy dotáhla na profesionální úroveň…

Jak vypadá váš ideální den?
Můj ideální den je plný slunce, čerstvého vzduchu a voňavé trávy. Já se v té trávě mohu jen tak brouzdat, nebo si do ní lehnout na záda a koukat na mraky. Občas za mnou přiletí ochočený kavčák Freddie a chvíli otravuje, abych mu pomohla chytit nějakou tlustou kobylku. Pak zase zmizí mezi stromy. O kousek dál v poli na mě ušima zastříhá kdysi ochočený zajíc Rambo… Takové dny se občas vyskytnou.
Jinak jsou mé dny většinou prostě dobré. Začínají kafíčkem, buchtičkou a několika řádkami pěkného čtení. Pak jdu do dílny a hrabu se tam v látkách, nebo něco modeluji a mezitím třeba míchám barvu v hrnci. Pak si s manželem dáme oběd a po obědě krátkou siestu u kafe. Povídáme si a vymýšlíme nové věci. Potom přijde na řadu papoušek Oskar, nejprve nějaké to drbání a mazlení, a pak spolu jdeme pracovat - pověsit prádlo, umýt nádobí, když je dobré světlo, tak fotíme. Oskar mi při tom všem účinně pomáhá - rozlouskává dřevěné kolíčky, pokouší se zalézt mezi mokré prádlo, koupe se v hrnečku s vodou, napodobuje zvuky fotoaparátu, plete se mi do záběru… Odpoledne většinou tvořím kvítečky nebo maluji. K večeru jdeme s manželem na procházku k řece a třeba na něco dobrého.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden potřebuju ušít a obarvit kopici šál, taky bych se ráda pustila do nějakých teplejších sukní, pokud na to bude čas. Co se týká šperků, ráda bych se zaměřila i na jiné typy než náušnice. Teď jsem se měsíc věnovala prstýnkům, v tom bych ráda pokračovala, ale chci se pořádně pustit i do čelenek, sponek do vlasů či náhrdelníků. Ale uvidíme. Většinou se to všechno vyvíjí nějak samo, s jedním nápadem přichází další a pak ještě další, tak zase tak moc neplánuji.