Veronika alias ververdesign je ukázkovým příkladem "multifunkčního" tvůrce. Jak sama říká: "Příroda mi nadělila šikovné ruce, takže se je snažím uplatnit v různých sférách - počínaje malbou, fotografováním, přes oděvní tvorbu, šperky a konče navrhováním nábytku a interiérovým designem."

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Veronika Mičolová, tady na Fleru mě najdete pod názvem ververdesign. Mám dvě úžasné děti (občas zlobí) a ještě úžasnějšího manžela (nezlobí). Bydlíme na Valašsku.
Počátky mého tvoření (čerpám z rodinných pramenů) prý spadají do mých 3 let. Protože maminka stále něco šila a mělo to velké úspěchy, nemohla jsem zůstat pozadu. Pro začátek jsem dostala tři látkové plenky a obrovskou jehlu s nití. Z toho jsem pak vytvořila velice variabilní a nadčasový model, který šel nosit několika způsoby – buď nahoře bez… dole vepředu bez… nebo dole vzadu bez… Model byl určen pro mámu, tatínek byl nadšen, maminka ho z nějakého mně nepochopitelného důvodu moc nenosila…
Dalším milníkem (nevyužitým) mého výtvarného tvoření se staly talentové zkoušky do lidové školy umění. Pro tuto příležitost jsem nakreslila několik vymakaných obrázků (ku příkladu sedlák vezoucí obilí na bryčce). Paní učitelku zaujal výběr tématu (mě po letech také…) a obrázky se jí velmi líbily. Zapsala si mne tedy na čekací listinu (panoval socialismus) a po roce se mi ozvali, že na mne došla řada… Ale dala jsem přednost zpěvu a lyžování.
Tento výtvarný handicap jsem však dohnala v gymnaziálních letech, kdy jsem v „lidušce“ navštěvovala hned dva obory. No a na gymnázium spadají i počátky mého ranného podnikání. V televizi jsem zhlédla dokument o drátování a usoudila, že to by mne taky bavilo… Nakoupila dráty, nasbírala pár kamínků a pak pilně drátovala. Vzniklo asi 10 přívěsků na krk, které jsem zkusila nabídnout v jedné galerii k prodeji… A všechny se prodaly! Po letech jsem náhodou objevila u své babičky ve skříni jeden z oněch přívěsků. Prý nechtěla, abych byla zklamaná, kdyby to nevyšlo, a tak se hned druhý den vypravila a koupila ten první...

Potom nastal čas dalšího rozhodování – a to, kam na vysokou? Cílem bylo nějaké výtvarno, ale na ryze uměleckou školu jsem si netroufala, takže rozhodnutí padlo na pedagogickou fakultu – obor výtvarná výchova a základy společenských věd. Dostala jsem se a vystudovala. Na vysoké jsem se neustále pohybovala s obrovskými složkami domácích prací a výtvarna a pro svůj avantgardní outfit (berte s nadhledem) samozřejmě potřebovala něco netradičního. Ve větší míře jsem se tedy vrhla zpět k šití.
Absolvovala jsem souborem velkých pláten (olejomalba) a rozhodla se, že bych byla ráda umělkyní (opět berte s nadhledem)... Skutečnost mě ale vrátila nohama na zem, a tak jsem po prázdninách nastoupila do jedné úžasné školy jako učitelka. Po roce jsme se s přítelem rozhodli, že bychom rádi do světa. Dostala jsem letenku a víceméně s holým zadkem jsme odjeli...

Naše první přistání bylo v Asii, byla to bomba a něco neskutečného! Objevila jsem BARVY a zamilovala se do všeho východního! Další destinací byl Nový Zéland, kde jsme byli půl roku. Pracovali jsme na farmách i u pásu ve fabrice a cestovali. Potom nastala zélandská zima, kdy stále prší, a my nemohli sehnat práci. Za poslední peníze jsem nakoupila několik metrů hedvábí a barvy. Přítel mi vyrobil obrovský rám, od majitelky kempu jsem si půjčila šicí stroj a po večerech šila a malovala šátky. Měli jsme jen malý stan, takže všechno vznikalo ve společenské místnosti. Zpočátku jsem se hrozně styděla, ale časem si všichni zvykli a chodili nakukovat, co nového vzniklo. Šátky jsem poslala k prodeji do Česka jako předvoj a po Austrálii a dalším kousku Asie se po roce vrátila domů. Ve škole na mě čekalo místo, a tak jsem opět zaplynula do pracovního procesu. Nabitá inspirací z cest jsem také pilně malovala a šila – teď už i na prodej.

Uplynulo pár let, já objevila fotografování a tajemství temné komory. Začala jsem s analogovým fotoaparátem a už u něj zůstala. Poté jsem se dostala k focení „dírkovou metodou“ a plně mu propadla.
Dalším milníkem byl můj nástup na mateřskou dovolenou… Po kratším období, kdy jsem nic nestíhala, ale věděla, že takhle ne, a že mi něco chybí, jsem se rozhodla, že musím něco dělat! V té době jsem objevila Fler. Téměř rok jsem se odhodlávala – nedovedla jsem si představit, jestli je v mých silách do už tak nabitého programu vtlačit ještě tohle… A šlo to… Fler vytěsnil skoro všechno ostatní…

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano věnuji, před měsícem jsem se vrátila na částečný úvazek do školy, kde učím výtvarku, zbytek času tvořím…

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Oblíbené techniky nejraději střídám a ještě raději zkouším nové… Focení a kresbu využívám pro sítotisk, malbu na textil a na hedvábí, volnou tvorbu na obalech… Nejraději všechno kloubím dohromady. No a proč oděvy? Kdo by se rád hezky neoblékl?

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Žádný pro mne typický průběh asi neexistuje, pokaždé je to trochu jinak. Někdy mám jasno předem – vymyslím si hotovou věc. Jindy mě k výsledku dovede materiál nebo nějaký detail. A úplně nejvíc miluju chyby – vždy, když se něco nepovede tak, jak jsem si představovala, musím vymyslet, co s tím, a to mne posune dál – vznikají nečekané souvislosti, fóry… A to mě baví!

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Můj a občas, když si nevím rady, jdu za manželem. Úžasná je i zpětná vazba od zákaznic, když mi někdo pochválí práci, létám…

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
To se neustále mění, vždy se nadchnu něčím novým, ale mezi mé stálice patří: AtelierDeCouture, babazinka, bačuta, funantik, IngK, LIPPATUKKA, naševěci, PARAZIT team, sarkas, TOVTOM, VALEVSKA, yaxitaxi, zuz-anna…a hromada dalších.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Tak třeba Šaty zelené, hedvábné… – moje srdcová záležitost…

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano, nosím a ráda je doplňuji ostatními věcmi z Fleru, mám ráda osobitou módu.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Svůj volný čas ráda zaplňuji tvořením… Ale také jakoukoliv kulturou, ráda cestuju, čtu, chodím do přírody, ráda trávím čas s rodinou a přáteli…

Jak vypadá váš ideální den?
Můj ideální den? Budu velmi neskromná… Především by měl 48 hodin… A budu potřebovat cestovní plášť z Arabely… Ráno začne výbornou snídaní, svítí slunce a je teplo. Po snídani předám děti k hlídání (mají zajištěný skvělý program). S manželem zapínáme kouzelný plášť a přesouváme se do Indie na tržiště. Chodíme, koukáme, nakupuju hedvábí a šperky, pak nadchází čas na nějaký nečekaný prima zážitek nebo setkání. Na oběd se přesouváme do Thajska. Po obědě na skok domů, pomazlit se s dětmi před poledním spaním a šup zpátky, ještě jedna rychlá Asie, třeba s koupáním v moři. Cestou zpět se plášť mění na paraglide, přistáváme na louce před domem, čekají nás kamarádi a přesouváme se na nějaký koncert, akci, kde budou „všichni“. Potom šup domů k dětem.
Další den zpracovávám zážitky a inspiraci, tvořím…

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Pro příští týden? V hlavě nosím několik nápadů, tak alespoň něco z toho uskutečnit.
Pro příští rok? Mým dalším snem je designový autorský nábytek ve spolupráci s mým manželem… Už se na to těšíme!