"Smalt alias email je nádherná stará technika, která vyžaduje tisíce hodin, chcete-li říct, že to trošku zvládáte," vysvětluje Radka úskalí svého řemesla. Další dlouhé hodiny pak zabere výroba samotného dílka. Trpělivost a talent ale přináší růže a my tak můžeme obdivovat originální smaltované výrobky značky urbir a zároveň se dozvědět něco o jejich autorce.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jsem z generace, která i po čtyřicítce dokola obesílala výstavy „mladých výtvarníků“ a pak si doma s uspokojením pročítala komentáře návštěvníků v notýsku.
Nebýt listopadu 89, snad si takhle vystavujeme dodnes. Tehdy jsem si uvědomila, že je nejvyšší čas se zprofesionalizovat, že teď je na mně, co dokážu.

Byla to skvělá doba, ta devadesátá léta, byli jsme s vlídností přijímáni v zahraničních galeriích a ty zkušenosti byly k nezaplacení. Pro mne byl nejcennější pobyt v Paříži u malířky Marie-Sophie André. Krásná osobnost s francouzským šarmem a neuvěřitelnou lehkostí v přístupu k výtvarným problémům. Zbavila mne strachu, který v nás zakořenil v hodinách výtvarné výchovy na základní škole – strachu, zda je všechno vzorné, linie dost rovné a barvy nepřetažené a odpovídající. Když se něco nezdařilo podle plánu, Marie-Sophie mávla rukou a zvolila geniální náhradní plán, lepší než původní záměr. Mimoděk mne naučila „zlobit“ v zaběhaných postupech a volit nečekaná řešení.
Snažím se to naučit i své tři dcery, všechny se věnují výtvarnému umění (majdau, adelaide design, krur). Mají naprosto odlišný výtvarný projev, ale sbližuje nás ta radost z práce.


Jak jste se dostala k tvoření?
Od malička jsem byla kreativní a jakýkoli materiál mne těšil. Jsem vystudovaná hračkářka. Na škole jsme pracovali nejvíc se dřevem a po ukončení školy mi to dost chybělo. Pár let jsem pak dělala loutky, až jsem se dostala krásnou náhodou ke smaltu.
Byli jsme v roce 1984 se skupinou keramiků v Budapešti a tam jsme navštívili výroční výstavu smaltu, který má v Maďarsku velmi silnou tradici. Já jsem obdivovala zářivost barev, jeden z keramiků si všiml dívky, která seděla u pece a předváděla výrobu smaltů. Než vyndáte z pece keramiku, něco se načekáte. Ale smalt je vypálený za dvě minuty a hned se může vyndat. Je pravda, že proces se musí opakovat a nejvíc času zabere práce před pálením. Nicméně chlapec zatoužil vyrábět smalt v Praze, a protože byl spíš řemeslník a obchodník, rozhodl se, že mi poskytne veškeré vybavení a já pro něj budu smaltové přívěsky vyrábět. Ochotně jsem souhlasila. Problém byl v nedostupnosti informací o samotné technologii smaltu. Moje jediná relevantní informace o smaltu byla groteskní: ten keramik přesvědčil to maďarské děvče, aby přijelo do Prahy, a sešly jsme se na jedno odpoledne u obrovské keramické pece, kde mi maďarsky sdělila základní postup a ukázala, jak se to dělá. Guláš je to správné slovo, které vystihuje, co jsem pochopila. Mít knihu Smalt ve výtvarné tvorbě, kterou vloni vydala moje nejstarší dcera Magdalena, ušetřím si několik let života. Byla jsem tím ale posedlá, a přestože jsem chodila do práce a k tomu měla tři děti, celé noci jsem experimentovala, abych aspoň dokázala vypálit hladkou bílou plochu, na kterou jsem pak malovala kysličníky kovu. Ale už jsem snila o maličkých pohyblivých bytůstkách, které bych chtěla dělat ze smaltu. Dva roky trvalo, než jsem se naučila nanést a vypálit smalt tak, aby byl hladký a neprýskal. Když jsem měla jistotu, že nezkazím jemně vyřezané plechy, postavila jsem první kolekci. Byla to Prodaná nevěsta. Pak následovaly další a další, navzdory problémům se sháněním emailových prášků a vlastně všeho, jsem byla tak nadšená, že jsem odešla z práce a věnovala se již výhradně smaltu.


Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano. Tvorbě smaltu se věnuji vždy, když si najdu několik volných dní, které navazují. Když se člověk zabere do práce, je dobré ji dokončit a protože je to práce zdlouhavá, není možné ji dělat po chvilkách.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Smalt byla vždycky moje vysněná technika. Odjakživa jsem ho obdivovala - tu nedostupnost, protože, aby byl, musí projít procesem ohně a to není snadné, sehnat pec a všechny ty barvy a naučit se, jak na to.
Smalt alias email je nádherná stará technika, která vyžaduje tisíce hodin, chcete-li říct, že to trošku zvládáte. A stejně umí vždycky překvapit. Celý postup je zdlouhavý a nedá se popsat stručně, najdete jej v mém profilu urbir. Líbí se mi, s jakou úctou přistupují všichni emailéři ke své práci. Právě ten moment ohně je magický a v mnoha jazycích je zdůrazněn v samém názvu techniky. U nás nemá email tak hlubokou tradici a vážnost, i sám název je zaměnitelný za pouhý závěrečný lak na dveře – email.
Od roku 1995 navštěvuji pravidelně sympozium smaltu v maďarském Kecskemétu. To je škola k nezaplacení. Pozorovat při práci desítky mistrů, to je pro mne velký zážitek. Zprvu jsem měla komplexy, že jako samouk neumím klasické postupy, ale pak se ukázalo, že to, že jsem si vytvořila vlastní, je můj bonus. Považovali to za zvláštní, až exotický přístup ke smaltu a respektovali jej, dokonce za mnou chodili, jak dělám to či ono. Pro ně byl přitažlivý můj hravý, groteskní styl, přirovnávali mne k Hrabalovi a tvrdili poněkud nadneseně „Radka, to je Praha“. Pro mne bylo velkým vyznamenáním, když jsem tam přes svůj handicap samouka získala dvakrát nejvyšší ocenění, stejně tak jsem si vážila i ceny z mezinárodní výstavy smaltu 1997 v Tokiu.

 

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Většinou je to na dovolené - po pár dnech se mi začne stýskat po práci. Vždycky mám s sebou skicák a začnu si črtat postavičky - tak, jak mi přichází na papír. Někdy okusuji tužku a nic, jindy jsem sama překvapená, jak to sviští, že skoro nestíhám. Po návratu proberu ty, které bych chtěla dělat, udělám šablony a pošlu je pasíři, aby vyřezal měděné dílky. Tahle akce se někdy protáhne i na rok, vloni v létě jsem si na Slapech nakreslila bytůstky, které se dostaly do galerie až letos na podzim.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý?
Při tvorbě je důležitá zpětná vazba. Sice vím, co dělám a nenechám si moc do práce mluvit, ale na druhou stranu je dobré zvážit každý rozumný názor. Pro mne je důležitý náš rodinný tým, jsme k sobě drsně upřímné a řekla bych, že platí, že jsme si navzájem velmi užitečné.

Doporučte Fler tvůrce, kterého máte ráda.
Z množství tvůrců na Fleru u mne vede hanka.kytka, to je pro mne nejbližší osobnost. Její hadráčci jsou moje srdcová záležitost.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek na Fleru, který by to byl a proč?
Asi bych zvolila Holčičku na houpačce, je v ní ten lehounký závan léta a připomíná mi moji vnučku Ellu.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Mám doma několik svých oblíbených kousků, které ráda nosím. Některé si dělám i na míru.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Kromě smaltování, kterému se věnuji, když mám víc času najednou, se starám o provoz dvou prodejních galerií, do kterých si z větší části vyrábím sama své vlastní zboží. Mimo smaltů tam jsou i sametové kočky, andělé a další drobnosti, které s chutí vymýšlím. Protože mne to všechno nesmírně baví, věnuji tomu převážnou většinu času.

Jak vypadá váš ideální den?
Můj ideální den není omezen žádnou povinností ani schůzkou, je volný od rána do noci a já s ním mohu naložit, jak uznám za vhodné. Ráda si občas dělám dvoudenní dovolené – odjedu do nějakého pěkného místa v Čechách a tam si užívám volno.
Úplně nejvíc miluji den v termálních lázních, kdy, snivě se šplouchajíc, pozoruji blažené výrazy všech lidí okolo a říkám si, kterého troubu prvního napadlo vylézt z vody a začít žít na suchu.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Mám teď nasmaltovanou a vypálenou jednu kolekci, kterou bych ráda příští týden dotáhla do konce.
Pracovní plány – chtěla jsem napsat knížku pohádek o kočkách, kterou bych ilustrovala rozpohybovanými smaltovanými kočkami na pozadí maleb na dřevě. Napsala jsem velmi lehce prvních deset kapitol, ale pak se to zaseklo, vytlačila jsem ještě asi tři a zjistila jsem, že mi chybí řemeslo. Že to prostě nedokážu dát dohromady, aby to bylo konzistentní. Tak to je můj rest, který bych moc ráda dokončila.
Jinak jsem spokojená s tím, že mám své klienty, kteří mi rozumějí a mají z mé práce radost, a chtěla bych, aby to tak zůstalo i nadále. Říká se: „Když chceš pánaboha pobavit, řekni mu své plány.“