Manžel Dany by se prý nedivil, kdyby se jednou probudil zadrátovaný v kleci. Mohl by si za to ale tak trochu sám :-) Jednou totiž dal při uklízení dílny své milé podržet drát a už ho zpátky nedostal. Jak to dopadlo, se můžete podívat na profilu Jedelanka. Víc už vám o sobě a své tvorbě ráda poví sama...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Dana Frydrychová, avšak pro virtuální svět jsem Jedelanka.
Jsem žena snivá, důvěřivá, s hlavou v oblacích, však nohama pevně na zemi,
jsem manželka jednoho muže a máma tří neposedných kloučků,
jsem štír, který buď souzní, nebo přímo říká, co si myslí,
jsem introvert a taky tak trochu samotář,
jsem člověk, o němž jeho rodina říká, že má dva motory,
jsem holka milující padající listí, větru nastavující tvář, obdivující dokonalost přírody, pestrost květin, tajemnost stínů… a děkující… za to všechno a za život….
… a také miluji drátování, v němž se tohle vše odráží…

Jak jste se dostala k tvoření?
To Stvořitel vložil do mě tvořivost a touhu po ní… Mám velmi, velmi neposedné ruce. Tedy já tvořila vždy a všude… Jako malá si pamatuji, jak jsem škemrala po babičce bavlnky k vyšívání, v knihovně jí vytahovala německé časopisy a z nich odzírala vzory. Nebo na prázdninách u tety jsem našla v knihovně knihu o drhání a domů už jela se závěsem na květiny pro mámu. Nesmírně mě bavilo vše, co se mi dostalo pod ruce… od vystřihovánek, omalovánek, přes šití, vyšívání, pletení, až po tátovu dílnu. Sbírala jsem ubrousky, pohlednice a tvořila z nich osobní přáníčka nebo si moc vyhrála s balením dárků. Všude jsem nacházela kus sebe a touhu tvořit z jakéhokoli materiálu. Byla jsem taková sběratelka, a stále jsem, neb ve všem vidím, že se to bude ještě hodit… Jednou…

Při mateřské dovolené jsem však pociťovala nenaplněnou komnatu zvanou kreativita… V té době jsem vedla účetnictví několika firmám, studovala zahradnickou školu, jen tak, protože mě baví navrhovat zahrady a vracet je k přirozenosti. Čas pro rukodělbu nebyl. Tak jsem stále přemísťovala nábytek, natírala, lakovala, dekorovala, překopávala zahradu, přesazovala… zkrátka dotvářela domov… to ovšem nejde donekonečna… Jednou, při úklidu dílny, mi manžel podal kolo drátu, abych mu jej podržela. Evidentně nevěděl, co s ním. Já si s ním však rady věděla… Ten materiál, mužsky vyhlížející, se mi vůbec nezdál chladný a zatoužila jsem z něj tvořit… před očima mi vyvstala silueta anděla a já už drát z rukou nepustila.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Přestože jsem zatím na mateřské dovolené s třetím kloučkem, mohu říct, že ano. Jsem nesmírně vděčná, že se mohu živit tím, co mě baví, naplňuje, co přišlo neočekávaně. Vlastně jsem pro to neudělala vůbec nic, jen se nechala vést… Dalo mi to svobodu v prostoru, čase… Tvorbě věnuji každou volnou chvilku, klidně i celý den. Můj muž nedávno prohlásil, že by se nedivil, kdyby se probudil zadrátovaný v kleci :-) Je to zkrátka můj ventil i denní potřeba. I přesto, že se skřítkem v dílně potom déle uklízím, než drátuji, nedokážu svoji dílnu minout.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Nemám žádnou konkrétní techniku. Nikdy jsem neprošla žádným kurzem ani nepřečetla jedinou drátenickou knihu či brožurku… Jdu si svojí cestou, ta jediná mě naplňuje. Nejsem člověk, který by dokázal tvořit podle šablon, předloh. Z tradičního drátování vychází jen některé oplety. Ráda prolínám doby dávno minulé s tou dnešní. Moje tvorba je velmi intuitivní, nekreslím, nepíšu. Nápad vidím v sobě, kde se utváří obraz doprovázený příběhem. Jindy zase z příběhu vytvoří se obraz. Vše se mi vykreslí tak do detailu, že pak stačí vzít jen drát a kleště, nechat se vést a snít si.
Tvořím věci, které nepodléhají pravidlům, jen těm mým, vnitřním. A tak vznikají netradiční výrobky, které vynikají lehkostí, schopností prolnout se s jakýmkoli interiérem, užitkovostí. Velmi si zakládám na tom, aby zákazníci mohli bez jakýchkoli obav výrobky z mé dílny používat. Můžu říct, že jsem zatím nenarazila na nápad, věc, myšlenku, která by nešla ztvárnit… Drát je materiál, který nemá hranice… Pro mě.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Vše začíná nápadem… Nikdy se nenutím do ničeho, nedokázala bych vymýšlet na sílu. Nebyla bych s výsledkem spokojená a hlavně bych nebyla vnitřně naplněná. To je totiž to hlavní, čím mi drátování je. O nápady nemám nouzi, spíš mám nedostatek času přenést všechny do výrobků. Vždyť svět, život je tolik inspirativní… Od pocitů, které cítíme, po to, co vidíme. Příroda se mění nejen obdobími, ale i s ranním či večerním světlem, mění se s větrem, deštěm, mlhou, sněhem… A tak stačí jen vnímat všemi smysly, rozepnout ruce a nasávat. Magický je pro mě také večer, kdy už se dostavuje spánek, zpracovávám pocity z celého dne, myšlenky plynou, propojují se barvy, působí detaily… To mám zavřené oči, a přesto vidím obrazy a pomyslné tahy drátem…
Jakmile se objeví prostor, mizím do pracovny. Poslední dobou často s tím, že ukrojím ze zakázek. Musím přiznat, že na sobě pozoruji nevyzpytatelnost v tomto ohledu. Často totiž, už když tam jdu, cítím, že dnes chce ven nějaký nový nápad a předsevzetí jde stranou… Jak jsem psala, tvořím intuitivně, tedy volná tvorba je mi nejbližší. Někdy také odbočím v průběhu procesu tvorby a výsledek je jiný, někdy sednu a plním přání milým zákazníkům… Je to rozličné. Samotnou tvorbu už potom provází spousta dílčích procesů. Vezmu drát do ruky, pohladím, promnu, prohřeju a začínám kroutit, oplétat, splétat, tepat, zdobit, korálkovat… Až se zrodí víla, hodiny, šperkovnice, panna, lucerna, kříž, anděl… To vše za přítomnosti nejméně jednoho ze tří synů.
Vše vzniká volně z ruky, já říkám, že sochařím s drátem…

 

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Těžko se mnohdy přenáší myšlenky, které vedly ke vzniku takhle vypadajícího výrobku na někoho jiného. Nejvíce tedy dám na svůj pocit… I kdyby mi řekl kdokoli cokoli, dokud mi vše do sebe nezapadne, spokojená nejsem.
Vážím si také názoru manžela, který vnese na věc mužský pohled.
Nu a velmi cenný je pro mě pohled zákazníků, zpětná vazba. Oni jsou ti, kteří výrobkem krášlí domov a dívají se na něj dennodenně. Oni jsou ti, kteří s důvěrou se na mne obrací, posílají mi fotky interiérů a nechávají mi volnou ruku… Potřebuji cítit, že to, co dělám, má smysl.
Dnes už i synkové mi mluví do tvorby, debatujeme i o jejich nápadech :-)

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Samozřejmě mám oblíbené tvůrce. Jsem člověk, který nekouká až tak po ceně, důležitá je pro mne energie, kterou cítím z tvůrců a jejich výrobků. Záleží mi na tom, jakou energii si přináším domů s koupenou věcí. A jelikož sama tvořím, není tedy divu, že mě přitáhne tvorba skutečných autorů. Vypisovat všechny by bylo na delší psaní, tedy alespoň některé. Ráda nahlížím do světa vonícího dřevem z dílny Machacek-sochy, PaganFolk, veruji, miluji keramiku z rukou keramikas, zu straková, kittnerky, vidím se v hadříkách od theresicky, gabul, ANUK, DeDe-Jadupka, smiling sun, barunkulus, obdivuji preciznost von Hankeho a hravost v tvorbě Ifaan, a tak bych mohla pokračovat… Kousky od některých již zdobí náš domov, zahradu, mě, na některé se stále těším… A pak samozřejmě mám ráda ty, kteří svojí tvorbou doprovází tu moji. S mnohými jsem na stejné vlně, což je radost spolupracovat.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Nedokážu vybrat jeden výrobek, veškeré mám zaryté pod kůží, neb jsem s(tvořitelkou) všech, vznikají s láskou, vychází z vnitřních pohnutek, vypovídají o mé úctě k přírodě, životu, Bohu. Se všemi šla jsem kus cesty…
Vždy jsem hodně přemýšlela o životě, cítila, jak drahý a vzácný je čas, který nám byl dán. Vždy jsem milovala tikot hodin. Snad proto jsem vymyslela a zkonstruovala hodiny z drátu. Jsou velmi pracné, nevídané, nadčasové. Postupně jsem je obohacovala i o další materiály. Nesmírně mě baví jejich vývoj. V současnosti za vrcholné dílko v cestě hodin považuji samozřejmě ty nejnovější…


Vždy jsem milovala tajemství lesů, sílu stromů, barevnost i tvary lístků, hladila jejich žilnatinu, zkoumala letokruhy… Jako vnučka lesáka a dcera myslivce bývala jsem jako malá často v lese, a to mě ovlivňuje velmi. Ráda se utíkám do světa fantazie, snad proto rodí se mi v hlavě elfové, víly, lístkoví skřítkové a zvířecí kamarádi.
Jako žena snivá miluji světlo svíčky, plamen, hru stínů… Proto tvořím lucerny, které si se světlem pohrávají a světlo s nimi… A tak dále.
Pak už je na lidech, zda jsou na stejné vlně a výrobek k nim promluví…



Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nejsem kovářova kobyla. Drát coby doplněk domácnosti je skvělý. Tedy i u nás jsou kousky, vesměs prvotiny, které buď mají nějakou nedokonalost, která je pro mě cestou, nebo s nimiž jsem se nedokázala rozloučit… Navíc u nás doma se drát stal univerzálním materiálem.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Já bych řekla, že většinu volného času tvořím :-) A když nedrátuji, tak mě najdete zcela jistě v kuchyni, na zahradě nebo se můžeme potkat při procházce v lese… tam míří mé kroky, kdykoli to jde. Jen tak roztáhnout křídla a být. Ráda si brnkám na kytaru, zbožňuji tanec, stojím na hlavě… Celým dnem proplétají se mi kluci, a tak se ani minutu nenudím.
Ovšem ať jsem kdekoli, všude si hlava spřádá plány, co bude drátovat dalšího. Zkrátka moje práce je mé hobby, a to se mnou je stále.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den? Nevím, co si pod tím představit… Může to být pokaždé jiné. Záleží na rozpoložení. Někdy je mi ideálním dnem ten, který celý prodrátuji, jindy je to výlet s rodinou a psí slečnou do lesa, skal, luk a polí. Někdy zase cítím, že potřebuji být sama, tedy ideální je procházka o samotě, kdy jen tak brouzdám listím, jím šípky, ležím v trávě, nasávám Boží energii a děkuji…

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Neplánuji… Snažím se žít v přítomnosti, být tady a teď. Aktuálně se připravuji na výstavu, na níž jsem byla přizvána coby autor hodin. Je to největší drátenická výstava, jaká kdy v ČR byla.
Co se budoucnosti týká, důvěřuji. Nevím, jak dlouho budou lidé chtít mé výrobky, jak dlouho mi budou sloužit ruce… Tedy, jak dlouho budu moci drátovat. Jen vím, že mám hlavu plnou nápadů, tedy je se na co těšit. A těším se i já…