Drátule začínala stejně jako spousta dalších tvůrkyň tady na Fleru. Během mateřské dovolené si udělala ze svého koníčku živnost a teď si spokojeně drátuje doma v bývalé kovárně. Považuje se za věčného snílka, optimistu a romantika, takže se můžete těšit, že dnešní rozhovor bude hodně pohodový...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Začnu od začátku. Jmenuji se Petra Jůzová a původně pocházím z Olomouce. Jinak, jak s oblibou říkám, jsem skoro všude zdejší. Žila jsem na úplné samotě u Valašského Meziříčí i čtyři roky v Praze, kde jsem studovala.
Teď jsem maminkou tří skvělých holek a majitelkou dvou psů, a společně s nimi a manželem žijeme v bývalé kovárně ve vesnici v podhůří Orlických hor.
Co dál o sobě říct? Jsem věčný optimista, snílek a romantik. Věřím, že když si člověk něco opravdu přeje a něco pro to dělá, nakonec se mu to podaří. Možná to souvisí s tím, že jsem narozená ve znamení lva, a asi proto nemám ráda slova, že něco nejde, dokud to sama nezkusím. Pak kolikrát zjistím, že to opravdu nejde, ale když bych to nezkusila, asi bych tomu nevěřila.
Děti mě nazvaly jedním slovem: „v pohodě“ a manžel mě vystihnul dvěma slovy: ,,pracovitý bordelář“. A asi má pravdu, musím pořád něco dělat a vytvářet, ale hrozně nerada uklízím.

Jak jste se dostala k tvoření?
Malovala jsem odjakživa. Tvořit jsem začala víc na mateřské dovolené s první dcerou (té je dnes už 17). Vždycky mě zajímala stará řemesla. Postupně jsem se naučila vyrábět ozdoby ze slámy, panenky z kukuřice, plést z pedigu a nakonec i drátovat.
Poprvé mi drátování ukázala kamarádka, která byla na kurzu. Učila mě oplétat flašku měděným drátkem, tzv. šitou krajkou. Tenkrát jsem skončila v půlce (ta skleněná věc se mi zdála nekonečná) a začala jsem to zkoušet na vajíčkách. Poté na kamíncích, drátovaných rybičkách a různých špercích. Pak jsem chtěla dělat zapichovátka, ale na ně mi přišel měděný drátek moc měkký. Díky tomu jsem se dostala k černému drátu a už jsem nemohla přestat.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Živnostenský list jsem si pořídila už při mateřské dovolené, když jsem objevila Fler. Ta mi před rokem skončila a rozhodla jsem se, že se budu drátováním živit. I když je to někdy těžké, přijde mi úžasné, že jdu večer spát a těším se, až ráno vstanu a začnu zase drátovat.
Vzhledem k tomu, že tvořím doma, přijde mi, že někdy drátuju pořád a někdy naopak, když jsou děti nemocné nebo mají prázdniny, méně…

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Dřív jsem se hodně věnovala pedigu a i když jsem pletla různé věci, ta technika byla pořád podobná. Keramiku mám moc ráda, ale potřebujete k ní pec a spoustu dalších věcí. (Tu mám jako občasný koníček u kamarádky.) Na drát jsou potřeba jenom kleště a člověk může vymýšlet pořád jiné a jiné věci. Drátuju už dlouho a hlavní pro mě je, že mě to stále baví.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Většinou mám nejvíc nápadů v noci před spaním. Kolikrát se stane, že začnu ráno drátovat, co jsem si večer vymyslela, a mezitím mě napadají zase další věci. Přijde mi, že čím víc drátuju, tím víc mám nápadů.



Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nikoho takového asi nemám. Nejvíc dám sama na sebe. U nás doma je to těžké. Nejstarší dcera nemá ráda květiny a já kytky a listy miluju. Manžel má rád praktické věci, takže se vždycky ptá, na co to je. A mladším holkám se líbí všechno. Z toho vidíte, že pro nějakou konstruktivní kritiku jsou nepoužitelní :).

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Jsou to bezva ženské eMBé, Lenka Pöselová, estellka a bývalá spolužačka, co jsem ji tady objevila – bohdanag. Už se moc těším, až se zase potkáme. Taky mlsoun, který má moc pěkné věci, a drátenice Metudka, která mi vždy ochotně poradí s papírováním. Pak bych jich mohla vyjmenovat ještě spoustu, ale lepší bude, když se podíváte ke mně do oblíbených.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Asi bych vybrala věšáčky Šnek a šneková a Nejen pro kočku. S těmi jsem tady na Fleru začínala a pořád si o ně zákazníci píší. A proto je mám stále v nabídce.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Tak napůl. Pár věcí doma máme. Třeba věšáček na klíče, odrátované zrcadlo, které si hned zabrala nejstarší dcera. Já nosím svoje drátované sponky do vlasů. Ale věci, které mám naplánované, že si vyrobím do kuchyně, na ty mi pořád nějak nezbývá čas.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Přijde mi, že tvořím skoro pořád. A když ne, tak fotím, upravuji a vkládám fotky nebo balím balíčky. Když mám volný čas, tak se ho snažím trávit s dětmi. Taky mám ráda procházky v lese se psem a knížky. A pravidelné čtvrteční kafe s kamarádkami.

Jak vypadá váš ideální den?
Třeba dnešek ideální byl. Nemusela jsem brzo vstávat, děti mají prázdniny. V kamnech bylo nachystáno, jenom jsem škrtla sirkou a postavila na kafe. Dopoledne jsem drátovala, děti si hrály na zahradě. K obědu jsem uvařila těstoviny s omáčkou, takže za chvilku hotovo. Po obědě jsme vyrazili do lesa na dřevo a holky si tam stavěly domečky pro skřítky. Pak jsem šla nafilmovat nejstarší dceru a její sestavu se psem na dogfrisbee. Na oplátku se mi zase ona snažila udělat pár fotek pro tento rozhovor a byla u toho fakt legrace. Přečetla jsem pohádku na dobrou noc. A teď sedím v kuchyni, piju kafe, jím čokoládu a píšu tento rozhovor. Jediné, co mi to kazí, je fotbal, co sleduje manžel vedle v obýváku, protože ten fakt nemusím.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Nejsem moc plánovací člověk. Nikdo neví, co bude za týden, natož pak za rok, a proto mi plánování přijde jako ztráta času.