Možná jsme jen trochu opilí předvánoční atmosférou, ale dnešní rozhovor nás dostal do bezvadné pohody. Z Hanky, kterou na Fleru najdete pod nickem ha.sla, vyzařuje při vyprávění o jejím životě a práci optimismus a spousta pozitivní energie. Doufáme, že na vás bude rozhovor působit stejně. :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Srdečně vás zdravím. :) Jmenuji se Hanka Sladká, je mi 36 let a žiji v Praze poblíž Prokopského údolí. Spolu s báječným manželem a našimi dvěma dětmi vedeme poklidný život plný radostí, běžných starostí, tak jak to v životě bývá. :) Svět okolo vnímám tiše a s úsměvem. Jsem snílek i realista, věřím v pozitivní myšlení a jen tak něco nevzdávám. Mou velkou láskou je hudba. Odmala jsem hrála na klavír, trochu na kytaru a flétnu. Hudba má v mém životě důležité místo a je mi největší inspirací. Díky klavíru mám možná hbitější ruce, v každém případě jsou neposedné a stále mají potřebu něco dělat. A tak drátuji.

Jak jste se dostala k tvoření?
Vše začalo v roce 2003, kdy mi osud do cesty přivedl báječnou PAITASH. Ta mne provedla světem různých výtvarných technik. Patinovaly jsme, mozaikovaly, malovaly na sklo, na papír, korálkovaly pásky. Byla jsem v té době na první mateřské dovolené, a tak jsem vítala vše, v čem jsem se mohla kreativně vybít. Uplynulo pár měsíců a pak se TO stalo. Šla jsem nakoupit barvy na sklo a ve výloze obchodu mě upoutal odrátovaný kamínek do tvaru rybky. Zůstala jsem stát jako opařená a u výlohy strávila půl hodiny s otevřenou pusou. Když opadl úžas a srdeční a mozková činnost znovu naskočila :), začala jsem sledovat každý tah, každý oblouček. Z obchodu jsem si tehdy místo barev odnesla cívky měděného drátu a večer již byla první rybka na světě. Drátování byla láska na první pohled. Po čase doma nebyla věc, kterou bych s nadšením neodrátovala. Byla to moje škola a vzpomínám na to s úsměvem.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Po ukončení studia jsem začala pracovat v bance jako klientský poradce, později jsem se přesunula na ústředí. Práce s klienty mne velmi naplňovala. Ale s časem se vše mění. Nepřijatelné strategie, věčně nemocné menší dítko, hlava plná drátování, a především rostoucí pocit, že mi dny i děti protékají mezi prsty. A tak přišlo rozhodnutí a já z banky odešla. Začala jsem drátovat a maminkovat naplno. Když nestihnu drátovat přes den, doženu to v noci. Jsem svým pánem a nemohu si to vynachválit. Považuji za velké štěstí, když člověk může dělat to, co ho baví a zároveň to jde rozumně skloubit s dětmi. Jsem za to vděčná. Práci s klienty mi vynahrazuje komunikace se zákazníky, moc si to užívám. :)

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Vyzkoušela jsem mnoho technik, ale u drátu jsem se definitivně „zasekla“. Po měděném drátu jsem přešla na černý železný. Různě ho ohýbám, tvaruji a zdobím. Vznikají užitné i okrasné dekorace. Jsem samouk, a tak jsem si vymotala svůj styl. Jsem ráda, že si mne drát našel a rozhodl se ovlivnit můj život. Drátování je moje životní terapie. Ať je mi veselo nebo smutno, vše ventiluji do drátů. Končím odpočatá, vyrovnaná, a i když mnohdy pracuji do pozdních nočních hodin, jsem nabitá energií.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Mám svůj rituál, kterým vždy začínám. Vybrat muziku, audio knihu nebo správný film na poslouchání. Uvařit horké kafe, rozložit dráty, kleště, vybrat korálky a může se začít. Někdy jdu realizovat nápad, určitou představu. Buď se představa naplní, nebo mnohem častěji vznikne úplně něco jiného. Jindy začínám žmouláním drátu, přebíráním korálků a pohledem do nikam. :) Sedím, dumám, tvaruji, motám a drát sám říká, čím chce být. Během obou těchto procesů se konečný výsledek v mé hlavě neustále mění. Nikdy není jasné, jak vše dopadne. Během tvorby vyplavou další možnosti, jak zmiňovaný košík ozdobit, tvarovat, zkrátka jeden nápad nese dalších pět na zádech. :)

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Každou novinku nejdříve ukazuji těm nejbližším, manželovi a dětem. Ale jejich názor je vždy milý a pro mne, co se týká kritiky, zcela nepoužitelný. Kdybych jim ukázala zmuchlaný drát, pochválili by mne, jak krásně a zajímavě jsem ho zmuchlala. :) Tudíž jim srdečně poděkuji, ale dávám především sama na sebe, na svůj cit, kterému věřím, a samozřejmě na odezvu zákazníků.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Z oblíbených dráteníků vyberu mou nejmilejší Metudku, skvělou drátenici a báječného člověka, dále srdečnou řezbářku Hanku Čížkovou, pilnou a kreativní květinářku niemes. Nesmím opomenout naši klubovou maminu Jiřinu-1, která se zabývá šitím. Ráda nosím šperky od Dunadan a používám hrnky od Maříže. Mým talismanem je šperk z oblíbené dílny Modrý květ. Má tvorba by nebyla úplná bez keramiček kecam, ferdady, Jarmily Všetičkové, Ivuchas a korálkařky Atti. Holky, děkuji! :) A mnoho a mnoho dalších, viz mí oblíbení.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Ráda se inspiruji věcmi, které vidím kolem sebe. Mám ráda svícny a v nich svíčky, proto drátuji svícny. Mám ráda lucerny, začala jsem tedy drátovat lucerny. Inspirace je všude kolem nás, stačí se jen dívat. Kdybych měla vybrat jeden výrobek, vybrala bych Budík. Z jeho vzniku jsem byla velmi nadšená. Den co den jeden starý budík doma natahuji, a tak nebylo daleko k myšlence zkusit udrátovat klasický plastický budík s kloboučky. Spoustu měsíců jsem si s tímto nápadem pohrávala, ale nikdy jsem si neudělala opravdu čas sednout si a hluboce se zamyslet nad technickým řešením. Stále jsem tento nápad odsouvala do budoucna. A pak jednou, z ničeho nic, řešení mi samo bliklo před očima a já musela všeho nechat a budík hned vyrobit. Výsledek mi udělal opravdu radost, a když jsem později viděla odezvu na Fleru, byla ta radost stonásobná.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Většinou jsem kovářova kobyla… ovšem z donucení. :) Někdy si udělám čas sama pro sebe něco vyrobit, ale stačí jedna návštěva, jejich toužebný pohled, a výrobek putuje s návštěvou pryč. Na druhou stranu, to je na tvorbě to nejhezčí, když vidím smysl toho všeho, že se mé věci líbí, že je lidi chtějí, že někomu dělají radost.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Přiznávám, jsem trochu workoholik a ráda žiji prací, ale stále se snažím najít míru. Neumím jen tak sedět a neumím se nudit. Když nemusím pracovat, věnuji se dětem, rodině, jezdíme na výlety. Manžel je nadšený historik, tak podnikáme s dětmi cesty za historií s jeho výkladem. (O tom, že v hlavě nemám ani jednu historickou buňku a informace pouze prolítne, se zmiňovat nebudu ;)) Ráda komunikuji s přáteli, miluji divadlo, hudbu, koncerty, filmy. Občas jsem ráda úplně potichu a sama. Vyhledávám sychravé počasí, procházku prázdným parkem, krásně si vyčistím hlavu.

Jak vypadá váš ideální den?
Děti jsou zdravé, ve škole, ve školce, přicházím ráno domů, dělám si kafe do hrnku od Maříže a pouštím muziku. Otevírám okno a cítím svěží vzduch. Může i pršet, jelikož zvuk deště je mnohdy nejlepší hudba. Zakázky mám hotové, tak mohu svobodně tvořit, co mě zrovna napadne. Po obědě vyzvedávám usměvavé děti, které se nehádají, neperou a poslouchají (to už je trochu sci-fi:)). Úkoly máme hned a můžeme jít ven nebo se věnovat hrám, pohádkám, čemukoliv. Večer jdu s manželem načerpat energii do divadla nebo do kina a usínám spokojená.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
S dětmi jsem se naučila neplánovat. Řeším věci tak, jak přijdou. Operativně podnikáme neplánované akce a život má trochu víc šťávy. Ráda bych v příštím roce dále drátovala a pořádala kurzy v jedné dílně. Ovšem nebráním se ničemu, co má přijít, i kdybych měla dělat úplně něco jiného. Vše má svůj čas, já to vítám a nechám se překvapit. Hlavně ať jsme všichni zdraví. :)